Boomerang Seamount

hydrotermální průduchy, Indian, SEIR

Kde: Indian, SEIR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 850 m
Objeven: 1996 plume and wax core only
Poloha: -37,722°, 77,825°

Boomerang Seamount je podmořská sopka v jižním Indickém oceánu, 18 km severovýchodně od francouzského ostrova Amsterdam. Leží přímo na ose Jihovýchodního indického hřbetu nad horkou skvrnou Amsterdam–St. Paul a v roce 1996 se ukázalo, že vybuchla jen pár měsíců předtím. V její vrcholové kaldeře vědci zachytili výrazně ohřátou a zakalenou vodu – známku horkých pramenů. ^{[1, 2, 3]}

Jak vznikl

Jihovýchodní indický hřbet je středooceánský hřbet – pásmo na dně, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a z magmatu vzniká nová oceánská kůra. Podle katalogu InterRidge se tu dno rozestupuje asi o 64 mm za rok. ^[2]

V okolí ostrovů Amsterdam a Saint-Paul leží hřbet nad horkou skvrnou, tedy místem, kde z hlubin pláště stoupá teplejší hornina a vzniká víc magmatu. Výsledkem je podmořská Amsterdamsko-saintpaulská plošina. Podle studie z roku 2011 se začala tvořit asi před 10 miliony let a její nejmělčí část vznikla v posledních zhruba 3 milionech let, kdy osa hřbetu ležela přibližně nad středem horké skvrny. ^[5]

Podle Globálního vulkanologického programu (GVP) Smithsonova institutu mohla tatáž horká skvrna stát i za vznikem podmořského Hřbetu devadesátého poledníku, dokud ji „nezachytil“ Jihovýchodní indický hřbet. Boomerang Seamount podle GVP označuje místo, kde se horká skvrna dnes nachází. ^[1]

Jak vypadá

Sopka vystupuje do 650 m pod hladinu. Na vrcholu má kalderu – propadlinu po zhroucení vrcholu – širokou 2 km a hlubokou 200 m. Od vrcholu se táhnou riftové zóny (pásma puklin, kudy vystupuje magma) k jihovýchodu a k severu a dávají sopce zahnutý tvar. ^[1]

Je to čedičová sopka. Vzorky jejích hornin jsou podle GVP a Wikipedie čedič a pikritový čedič (čedič s velkým podílem minerálu olivínu). ^{[1, 7]}

Objev

Sopku objevila výprava, která v roce 1996 mapovala dno podél Jihovýchodního indického hřbetu. Při výzkumu hřbetu připevnili vědci na lano, kterým se spouštěly vlečné drágy na horniny a tzv. voskové jádro (závaží s voskem, na který se přilepí úlomky skla ze dna), malý samostatný přístroj na měření vody. Na 1 600 km dlouhém úseku hřbetu našli šest míst s jasnými stopami horkých průduchů – první doložená na tomto hřbetu. Podle katalogu InterRidge zachytila tato měření oblak ohřáté vody i nad Boomerangem. ^{[4, 2]}

Nejsilnější signál byl právě v kaldeře Boomerangu: voda tu byla teplejší o 1,7 °C a výrazně zakalená. Podle autorů studie z roku 2000 to bylo téměř desetkrát víc než u ostatních oblaků z průduchů, které změřili. Samotné prameny na dně ale zatím nikdo neviděl, katalog InterRidge je vede jako činné jen podle nepřímých stop. ^{[2, 3]}

Erupce

Čerstvé sopečné sklo, které výprava v roce 1996 vylovila, vědci datovali pomocí radioaktivních prvků s velmi krátkým poločasem rozpadu. Vyšlo, že sopka vybuchla jen asi 5 měsíců před odběrem. Katalog GVP proto uvádí poslední erupci v roce 1995, Wikipedie upřesňuje prosinec 1995. ^{[1, 7]}

Co o něm dnes víme

Vědce zajímá, odkud se bere zdejší magma. Podle Wikipedie (s odkazem na studii Johnsona a kol. z roku 2000) má jeden vzorek z vnějšku kaldery složení mezi horninami ostrova Saint-Paul a Kergueleské plošiny, což by odpovídalo tomu, že pod sopkou je i materiál podobný zdroji horké skvrny Kerguelen. ^[7]

Studie izotopů v čedičových sklech z hřbetu a podmořských hor na plošině (Nicolaysen a kol., 2007) došla k tomu, že pro příměs z vzdálené Kergueleské horké skvrny jsou doklady nejednoznačné. Rozdíly ve složení vysvětluje směsí tří zdrojů v plášti; buď je horká skvrna Amsterdam–St. Paul sama nestejnorodá, nebo je pod plošinou víc materiálu pocházejícího z kontinentů. ^[6]

Fakta

Objev: 1996, mapování dna Jihovýchodního indického hřbetu
Poslední erupce: 1995 (asi 5 měsíců před odběrem skla v roce 1996)
Kaldera: 2 km široká, 200 m hluboká
Ohřátí vody v kaldeře: 1,7 °C
Nejbližší ostrov: Amsterdam (Francie), 18 km

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
středooceánský hřbet: podmořské pohoří, podél jehož osy se od sebe vzdalují dvě desky a vzniká nová oceánská kůra
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
horká skvrna: místo, kde z hloubi zemského pláště stoupá teplejší hornina a nad ním vzniká víc magmatu a sopek
kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky, vzniklá zhroucením nad vyprázdněnou zásobou magmatu
riftová zóna: pásmo puklin na svahu sopky, kudy vystupuje magma
oblak (plume): mrak ohřáté a zakalené vody, který stoupá od průduchu a rozlévá se ve vodním sloupci; podle něj se průduchy hledají
voskové jádro: závaží s voskovou koncovkou spouštěné na dno; přilepí se na ně úlomky čerstvého sopečného skla
poločas rozpadu: doba, za kterou se rozpadne polovina atomů radioaktivního prvku; prvky s krátkým poločasem umožňují datovat velmi mladé horniny

Zdroje

Boomerang Seamount (234000), Smithsonian Institution, Global Volcanism Program
Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Boomerang Seamount, PANGAEA (2020)
Johnson, K.T.M., Graham, D.W., Rubin, K.H. et al. (2000): Boomerang Seamount: the active expression of the Amsterdam–St. Paul hotspot, Southeast Indian Ridge. Earth and Planetary Science Letters 183, 245–259 (citace v InterRidge a GVP; plný text nedostupný), Earth and Planetary Science Letters (2000)
Scheirer, D.S., Baker, E.T., Johnson, K.T.M. (1998): Detection of hydrothermal plumes along the Southeast Indian Ridge near the Amsterdam–St. Paul Plateau. Geophysical Research Letters 25, 97–100 (abstrakt přes OpenAlex), Geophysical Research Letters (1998)
Maia, M. et al. (2011): Building of the Amsterdam-Saint Paul plateau: A 10 Myr history of a ridge-hot spot interaction and variations in the strength of the hot spot source. Journal of Geophysical Research 116 (abstrakt přes OpenAlex), Journal of Geophysical Research (2011)
Nicolaysen, K.P., Frey, F.A., Mahoney, J.J., Johnson, K.T.M., Graham, D.W. (2007): Influence of the Amsterdam/St. Paul hot spot along the Southeast Indian Ridge between 77° and 88°E. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 8 (abstrakt přes OpenAlex), Geochemistry, Geophysics, Geosystems (2007)
Boomerang Seamount, Wikipedia (anglická)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.