C-ELSC, plume 19

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Lau Basin

Kde: S. Pacific, Lau Basin
Prostředí: back-arc spreading center
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 230 m
Objeven: 2004 plume only
Poloha: -20,870°, -176,217°

Místo na dně Lauské pánve v jihozápadním Tichém oceánu, ve vodách Tongy, asi 2 230 m pod hladinou. Průzkum v roce 2004 tu zachytil ve vodě oblak, který prozrazuje horké prameny na dně. Samotné průduchy na dně katalog InterRidge nezaznamenává, a proto je vede jako „činné, odvozené“. ^[1]

Co to je

Lauská pánev leží za sopečným obloukem Tonga a je to zaoblouková pánev: její dno se pomalu roztahuje a na ose rozšiřovacího hřbetu vzniká nová oceánská kůra. Jedním z těchto hřbetů je Východní lauské rozšiřovací centrum (Eastern Lau Spreading Center, ELSC), dlouhé asi 400 km. ^{[2, 1]}

Toto místo patří ke střední části ELSC, odtud zkratka C-ELSC (C jako „central“, střed). Katalog InterRidge tu uvádí rychlost rozšiřování asi 71,1 mm za rok. Teplotu vody, usazeniny ani živočichy u tohoto místa neuvádí. ^[1]

Objev

Označení „plume 19“ znamená prostě „oblak č. 19“. Oblak je mrak ohřáté, zakalené nebo chemicky změněné vody, který stoupá od průduchů a rozlévá se ve vodním sloupci; podle něj lze průduchy najít i z lodi, bez ponoru ke dnu. ^[1]

Podle katalogu InterRidge byl oblak zachycen v roce 2004 při souvislém průzkumu oblaků podél celého ELSC. Jeho výsledky zveřejnili v roce 2006 Edward Baker a kolegové v časopise Geophysical Research Letters. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

Baker a kolegové (2006) zjistili, že na ELSC platí stejné pravidlo jako na středooceánských hřbetech: kde se dno rozestupuje rychleji, je i víc průduchů. Rychlost rozšiřování roste od jihu k severu z 39 na 96 mm za rok a hustota průduchů se přitom zhruba zdvojnásobí. ^[2]

Dřívější měření zobrazila pod dvěma jižními úseky ELSC téměř souvislé čočky roztaveného magmatu, pod nejsevernějším úsekem žádnou. S rozmístěním průduchů to ale souviselo jen málo. Autoři z toho usuzují, že na jihu pohání průduchy teplo z magmatu, kdežto na severu teplo, které si voda prosakující hluboko do kůry bere z horké horniny. ^[2]

Souhrnná studie z roku 2012 popisuje, jak se hřbet od severu k jihu mění: na severu má hlubší, zlomy rozbrázděná osní údolí a čedičové lávy, na jihu vyklenuté osní hřbety s andezity. Směrem k jihu přitom roste vliv zanořující se desky (subdukce). Podle autorů se rozdíly ve složení hornin a v uvolňování sopečných plynů promítají i do složení vody z průduchů a jejích usazenin. ^[3]

Fakta

Zachyceno: 2004, jen oblak ve vodě
Studie oblaků ELSC: Baker a kol., 2006

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
zaoblouková pánev: oblast za sopečným obloukem, kde se kůra roztahuje a na dně vzniká nová oceánská kůra
oblak (plume): mrak ohřáté, zakalené nebo chemicky změněné vody stoupající od průduchu; podle něj se průduchy hledají
čočka magmatu: plochá vrstva roztavené horniny v kůře pod osou hřbetu, zjišťovaná seismickým měřením
subdukce: zanořování jedné litosférické desky pod druhou

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – C-ELSC, plume 19, PANGAEA (2020)
Baker, E.T., Resing, J.A., Walker, S.L., Martinez, F., Taylor, B., Nakamura, K. (2006): Abundant hydrothermal venting along melt-rich and melt-free ridge segments in the Lau back-arc basin. Geophysical Research Letters 33, L07308, Geophysical Research Letters (abstrakt přes OpenAlex) (2006)
Tivey, M.K., Becker, E., Beinart, R., Fisher, C.R., Girguis, P.R., Langmuir, C.H., Michael, P.J., Reysenbach, A.-L. (2012): Links from mantle to microbe at the Lau Integrated Study Site: Insights from a back-arc spreading center. Oceanography 25(1), 62–77, Oceanography (The Oceanography Society) (2012)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.