C-ELSC, unnamed

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Lau Basin

Kde: S. Pacific, Lau Basin
Prostředí: back-arc spreading center
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 300 m
Objeven: 2004 (assume submersible Shinkai 6500); 2004 plume only on previous cruise
Poloha: -21,107°, -176,292°

Nepojmenované pole hydrotermálních průduchů na Východolauském rozšiřovacím centru v Lauské pánvi, ve vodách Tongy, asi 2 300 m pod hladinou. Katalog InterRidge ho vede jako činné jen podle nepřímých známek a o jeho objevu má jen kusé a nejisté údaje. ^[1]

Co to je

Lauská pánev leží v jižním Pacifiku za sopečným obloukem Tonga. Je to zaoblouková pánev – dno se tu roztahuje a na rozšiřovacích hřbetech vzniká nová oceánská kůra. Jedním z nich je Východolauské rozšiřovací centrum (anglicky Eastern Lau Spreading Center, ELSC), dlouhé asi 400 km. ^{[1, 2]}

U tohoto místa uvádí katalog InterRidge rychlost rozšiřování asi 67,6 mm za rok. Podle Bakera a kolegů (2006) rychlost podél ELSC směrem na sever roste, z 39 na 96 mm za rok. Teplotu vody, podobu průduchů ani živočichy katalog u tohoto pole neuvádí. ^{[1, 2]}

Objev

Nejdřív tu vědci zachytili jen hydrotermální oblak – mrak ohřáté a chemicky změněné vody nad dnem. V katalogu má proto i označení „plume 16“ (oblak 16). Oblaky podél ELSC popsali Baker a kolegové v roce 2006. ^{[1, 2]}

Samotné pole bylo podle katalogu nalezeno v roce 2004, buď na druhé plavbě programu Ridge 2000 do Lauské pánve, nebo na japonské výpravě Sweep Vents téhož roku. Katalog předpokládá, že pole viděla japonská ponorka s posádkou Shinkai 6500, ale jistě to neví. Zpráva o stavu výzkumu z roku 2005 pole zmiňuje, ale nepojmenovává. ^[1]

Podle katalogu jde nejspíš také o místo, které jako „Site 4“ měřili v roce 2007 čínští vědci; o objevech nových polí na ELSC referoval H. Zhou na workshopu programu Ridge 2000 v březnu 2008. ^[1]

Co o něm dnes víme

Studie z roku 2006 popsala souvislý průzkum oblaků podél celého ELSC. Na všech třech úsecích hřbetu odpovídala hustota průduchů rychlosti rozšiřování stejně jako u středooceánských hřbetů: když rychlost směrem k severu vzrostla z 39 na 96 mm za rok, průduchů bylo zhruba dvakrát víc. S rozložením čoček roztavené horniny (magmatu) pod osou ale souvisel výskyt průduchů jen málo. ^[2]

Pod dvěma jižními úseky leží čočky magmatu skoro souvisle, pod nejsevernějším chybějí. Autoři proto soudí, že na jihu pohání průduchy teplo z magmatu, kdežto na severu voda, která hluboko obíhá horkou horninou. ^[2]

Fakta

Jiná označení: plume 16, C-ELSC
Objev: 2004 (plavba Ridge 2000 nebo japonská výprava Sweep Vents – nejisté)

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
zaoblouková pánev: oblast za řadou sopečných ostrovů nad zanořující se deskou, kde se mořské dno roztahuje a vzniká nová kůra
hydrotermální oblak (plume): mrak zakalené, ohřáté a chemicky změněné vody, který stoupá z průduchů a šíří se ve vodě nad dnem; prozradí průduchy i na kilometry daleko
čočka magmatu: tenká vrstva roztavené horniny pod osou hřbetu, kterou lze zachytit seismickými měřeními

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – C-ELSC, unnamed, PANGAEA (2020)
Baker, E.T., Resing, J.A., Walker, S.L., Martinez, F., Taylor, B., Nakamura, K. (2006): Abundant hydrothermal venting along melt-rich and melt-free ridge segments in the Lau back-arc basin. Geophysical Research Letters 33, L07308, Geophysical Research Letters (abstrakt přes Crossref) (2006)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.