Central Spreading Ridge, Station 19 S

hydrotermální průduchy, S. Pacific, North Fiji Basin

Kde

S. Pacific, North Fiji Basin

Prostředí

back-arc spreading center

Činnost

active, inferred

Hloubka

3 000 m

Objeven

1991 submersible Shinkai 6500 did not confirm activity

Poloha

-19,000°, 173,500°

Stanice 19° j. š. je místo na centrálním hřbetu Severofidžijské pánve v jihozápadním Pacifiku, asi 3 000 m pod hladinou. Při jediném ponoru japonské ponorky Shinkai 6500 v roce 1991 tu vědci viděli „lesy“ vyhaslých komínů a výrony jen málo ohřáté vody; činnost průduchů ale katalog InterRidge vede jen jako odvozenou. ^{[2, 1]}

Co to je

Severofidžijská pánev je zaoblouková pánev – oblast za řadou sopečných ostrovů, kde se mořské dno rozevírá a vzniká nová oceánská kůra. Úsek hřbetu, na kterém stanice leží, vede od severu k jihu, je asi 300 km dlouhý a rozšiřuje se o 5,6 až 8 cm za rok. Jeho osu tvoří val 7–8 km široký a 200–300 m vysoký, tvarem podobný Východopacifickému hřbetu. ^{[1, 2]}

Na 19° j. š., asi 20 km jižně od podrobněji prozkoumané stanice 14 (18° 50′ j. š.), lemují osu dva nízké hřbítky. Mezi nimi je příkopová propadlina (graben) asi 300 m široká a 50 m hluboká. Její stěny tvoří polštářové lávy pokryté usazeninami. ^[1]

Objev

Hřbet zkoumal francouzsko-japonský projekt STARMER. Při plavbě v roce 1991 tu poprvé k vědeckému výzkumu sloužila japonská ponorka Shinkai 6500. Ze 28 ponorů na hřbetu byl stanici 19° j. š. věnován jediný. ^{[1, 2]}

Ponor ukázal dvě fáze hydrotermální činnosti. Starší fázi připomínají vyhaslé komíny ze sirníků, které na dně propadliny a na první terase západní stěny tvoří celé „lesy“. Činnou fázi představují výrony nízkoteplotní (jen málo ohřáté) vody spojené se žlutými a hnědými usazeninami. ^[1]

Popisy se v detailech liší. Podle francouzského článku z roku 1993 jsou u nízkoteplotních výronů mrtví živočichové (červi). Podle práce Gràcie a kolegů z roku 1994, kterou cituje InterRidge, leží mrtví živočichové u komínů, zatímco málo ohřátá voda vytéká u úpatí západní stěny spolu s červy a s neaktivními usazeninami ze sirníků a oxidů. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

Autoři z roku 1993 srovnávali stanici se sousední stanicí 14. Na 19° j. š. jsou lávy vazčí, převládají polštářové lávy a usazenin je víc, takže poslední sopečná činnost tu je zřejmě starší. Hlubší propadlina podle nich ukazuje, že tektonický vývoj (roztahování a praskání kůry) tu pokročil dál. Na pouhých desítkách kilometrů hřbetu se tak dají zastihnout různé fáze jeho vývoje. ^[1]

Fakta

Průzkum

1991, ponorka Shinkai 6500 (projekt STARMER), jediný ponor

Propadlina na ose

asi 300 m široká a 50 m hluboká

Rychlost rozpínání úseku

5,6–8 cm za rok

Slovníček

zaoblouková pánev

oblast za řadou sopečných ostrovů, kde se mořské dno roztahuje a vzniká nová kůra

hydrotermální průduch

místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem

graben

příkopová propadlina mezi dvěma zlomy

polštářová láva

láva, která pod vodou tuhne v zaoblených bochníkovitých tvarech

sirníky

minerály, v nichž je kov (železo, měď, zinek) vázaný se sírou; tvoří komíny většiny průduchů

Zdroje

1. Ondréas, H., Auzende, J.-M., Bendel, V., De Alteriis, G., Ruellan, E., Gràcia-Mont, E., Tanahashi, M. (1993): Variabilité morphostructurale à l'échelle kilométrique de la dorsale du Bassin Nord-Fidjien : exploration in situ du segment compris entre 18°50'S et 19°S. Comptes Rendus de l'Académie des Sciences Paris 316 (II), 115–122, Comptes Rendus de l'Académie des Sciences (Archimer, Ifremer) (1993)
2. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Central Spreading Ridge, Station 19 S (s citací Gràcia et al. 1994, Marine Geology 116, 133–151), PANGAEA (2020)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.