Chile Triple Junction, 10 km north

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Chile Rise

Kde: S. Pacific, Chile Rise
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 3 000 m
Objeven: 2010 plume only
Poloha: -46,200°, -75,833°

Toto místo na nejjižnějším úseku Chilského hřbetu, asi 10 km severně od Chilského trojného bodu a asi 3 000 m pod hladinou, zapsala databáze InterRidge jako druhý možný zdroj horkých pramenů. Novější rozbor z roku 2022 ale ukazuje, že všechny stopy v této oblasti nejspíš pocházejí z jediného zdroje přímo u trojného bodu. ^{[2, 1]}

Jak vznikl

Chilský hřbet je středooceánský hřbet v jihovýchodním Tichém oceánu. Na svém jižním konci naráží na Peruánsko-chilský příkop u pobřeží jižního Chile. Tomuto místu se říká Chilský trojný bod, protože se tu stýkají tři desky. ^[1]

Podle autorů článku z roku 2022 je to jediné místo na Zemi, kde se dnes středooceánský hřbet zasouvá (subdukuje) pod pevninský okraj. V dlouhé historii Tichého oceánu se to ale podle nich mohlo stávat opakovaně. ^[1]

Chilský hřbet se rozšiřuje středně rychle: podle článku z roku 2022 se každá z desek vzdaluje od osy asi o 33 mm za rok. Jižní konec nejjižnějšího úseku hřbetu (úseku 1) pokrývá silná vrstva usazenin snesených z pevninského svahu, takže dno je tu ploché a sopečné tvary pod ním nejsou vidět. ^[1]

Objev

Podle prvních výsledků z roku 2010, citovaných v InterRidge, prozradila měření ve vodě dvě oddělená místa s prameny: jedno přímo u trojného bodu a toto druhé o dalších asi 10 km dál po ose hřbetu na sever, stále ještě na nejjižnějším úseku. Poloha i hloubka jsou v databázi jen přibližné. ^[2]

Stopy pramenů tu hledali vědci na lodi RV Melville při dvou krátkých plavbách v letech 2010 a 2012. Z lodi vlekli sondu CTD, kterou spouštěli a vytahovali mezi hloubkou asi 2 500 m a dnem, a odebírali vzorky vody. V nich pak měřili rozpuštěný metan, helium-3, železo a mangan. ^[1]

Při plavbě v roce 2010 se ztratila autonomní robotická ponorka ABE (Autonomous Benthic Explorer) z oceánografického institutu ve Woods Hole. Dne 5. března 2010 se při svém 222. vědeckém ponoru na průzkum Chilského trojného bodu, asi 3 000 m pod hladinou, odmlčela. Vědci se domnívají, že praskla některá ze skleněných koulí, které ji nadnášely. ^[3]

Co o něm dnes víme

V roce 2010 našli vědci na jižním konci úseku 1 ve vodě oblak (plume) s přebytkem metanu a helia-3 – nejvíc v hloubce asi 2 700 m, tedy 200–300 m nade dnem. Severnější polovina úseku ani sousední úsek 2 žádné stopy pramenů neukázaly. ^[1]

Metan by tu mohl pocházet i z chladných výronů, které jsou na chilském okraji severně od trojného bodu. Helium-3 ale pochází ze zemského pláště, a proto autoři usuzují na horký pramen. Kontrolní měření u paty pevninského svahu v roce 2012 ukázala jen běžné hodnoty. ^[1]

Zvláštní je, že ve vodě chyběl přebytek železa a manganu, typický pro „černé kuřáky“. Autoři proto soudí, že horká voda stoupá vrstvou usazenin, kovy v nich zanechá a až na mořské dno donese hlavně rozpuštěné plyny. Podobný typ pramenů znají z propadliny Escanaba na jižním konci hřbetu Gorda v severovýchodním Pacifiku. ^[1]

Podrobný článek týmu z roku 2022 už o dvou zdrojích nemluví. Všechna měření oblaku z let 2010 i 2012 mezi 46°13′ a 46°16′ j. š. leží podle autorů na jedné společné závislosti mezi metanem a heliem-3, což ukazuje na jediný zdroj. Ten kladou k samotnému trojnému bodu, kde byly hodnoty nejvyšší. Samostatný pramen asi 10 km severně tak novější výzkum nepotvrdil. ^[1]

Fakta

Zjištěno: 2010, jen ze stop ve vodě
Stav poznání: podle článku z roku 2022 nejspíš jediný zdroj přímo u trojného bodu
Výzkum: loď RV Melville, 2010 a 2012

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné plyny a minerály
středooceánský hřbet: podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě desky a vzniká nová oceánská kůra
trojný bod: místo, kde se stýkají tři litosférické desky
subdukce: zasouvání jedné desky pod druhou v hlubokomořském příkopu
oblak (plume): mrak vody z pramenů na dně, který vystoupá a rozlévá se ve vodním sloupci; přístroje ho zachytí i daleko od zdroje
helium-3: vzácná lehká forma helia, která pochází hlavně ze zemského pláště; její přebytek ve vodě prozrazuje prameny napájené z hloubky
CTD: sonda spouštěná z lodi na laně, která měří vodivost (slanost), teplotu a hloubku; často nese i další čidla a láhve na vzorky vody
chladný výron (cold seep): místo, kde ze dna pomalu uniká studená voda s metanem nebo jinými plyny, bez ohřevu magmatem
autonomní ponorka (AUV): robotická ponorka bez lana, která pluje sama podle předem zadaného programu

Zdroje

German, C.R., Baumberger, T., Lilley, M.D., Lupton, J.E., Noble, A.E., Saito, M., Thurber, A.R., Blackman, D.K. (2022): Hydrothermal Exploration of the Southern Chile Rise: Sediment-Hosted Venting at the Chile Triple Junction. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 23, e2021GC010317, doi:10.1029/2021GC010317 (plný text v repozitáři NOAA), American Geophysical Union / NOAA Institutional Repository (2022)
Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Chile Triple Junction, 10 km north (poznámky citují German et al. 2010, AGU Fall Meeting, abstrakt OS11D-06, a Thurber et al. 2010, InterRidge News 19), PANGAEA (2020)
Lippsett, L. (2010): R.I.P. A.B.E. Oceanus Magazine, Woods Hole Oceanographic Institution, 19. 3. 2010, Woods Hole Oceanographic Institution (2010)

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.