CIR, 8-17 S, Segment 7

hydrotermální průduchy, Indian, CIR

Kde: Indian, CIR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 3 100 m
Objeven: 2010 plume only
Poloha: -17,000°, 66,800°

Toto označení patří místu na Středoindickém hřbetu u 17° jižní šířky, uprostřed Indického oceánu, kde korejští vědci zachytili ve vodě jediný zřetelný oblak ohřáté vody z horkých pramenů. Neleží na ose hřbetu, ale na jeho západním svahu; samotné prameny zatím nikdo neviděl. ^{[1, 2]}

Co to je

Středoindický hřbet je podmořské pohoří, na jehož ose se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a mezi nimi vzniká nová oceánská kůra. V tomto místě se dno rozšiřuje asi o 39,6 mm za rok, hřbet tedy patří k pomalým. Místo leží na volném moři, mimo vody kteréhokoli státu. ^{[1, 2]}

Podle označení v katalogu jde o sedmý úsek (segment) hřbetu mezi 8° a 17° j. š. Katalog InterRidge ho vede jako činný jen podle nepřímých důkazů z roku 2010: našel se oblak ohřáté vody, ne prameny samotné. Hloubka asi 3 100 m je jen odhad z mapové aplikace GeoMapApp. ^[1]

Objev

Severní část Středoindického hřbetu zkoumal v letech 2009–2011 korejský výzkumný ústav KORDI. Šlo o první soustavné hledání oblaků z horkých pramenů na tomto hřbetu. Vědci spouštěli do vody sondy CTD, které měří vodivost, teplotu a hloubku a nesou i další čidla. Stopy pramenů našli na všech sedmi zkoumaných úsecích, většinou v hloubce 3 000–3 500 m. ^[2]

Na sedmém úseku však podle článku Sona a kolegů z roku 2014 v osním údolí hřbetu žádné prameny nenašli. Jediný zřetelný oblak, doprovázený změnou oxidačně-redukčního potenciálu vody, zachytili na svahu nejblíže místu, kde je osa hřbetu přerušená. Je to jediné známé místo na tomto úseku a leží na západním boku osního údolí. ^[1]

Co o něm dnes víme

Korejský tým vyhodnotil 118 svislých měření v celém úseku 8°–17° j. š. Oblaky se nejčastěji objevovaly tam, kde je hřbet nesouměrný a na jednom jeho boku vystupují masivy ultramafických hornin (pocházejících ze zemského pláště), hlavně poblíž míst, kde je osa hřbetu přerušená nebo posunutá. Jak často prameny vyvěrají, podle autorů určuje hlavně dlouhodobý přísun magmatu, kde přesně, nejspíš propustnost horniny. ^[3]

Oblaky na svazích mimo osu hřbetu zachytili vědci na šesti místech. Podle nich to ukazuje, že prameny mohou vznikat i daleko od osy – snad tam, kde horkou vodu vedou velké odlučné zlomy, po kterých se kůra rozevírá. I oblak na sedmém úseku byl zachycen na svahu, ne na ose. ^{[3, 1]}

Fakta

Doložení: jen oblak ve vodě (2010), prameny dosud neviděny
Poloha: západní svah osního údolí, ne na ose
Výzkum: korejský ústav KORDI, 2009–2011

Slovníček

litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
segment hřbetu: úsek středooceánského hřbetu mezi dvěma místy, kde je osa přerušená nebo posunutá
CTD: sonda spouštěná z lodi, která měří vodivost (slanost), teplotu a hloubku; často nese i další čidla
osní údolí: příkopová propadlina podél osy pomalého hřbetu, kde vzniká nové dno
oxidačně-redukční potenciál: veličina, která ukazuje, zda je ve vodě víc látek ochotných elektrony brát, nebo dávat; prudká změna prozrazuje chemikálie z horkých pramenů
ultramafická hornina: hornina chudá na křemík a bohatá na hořčík a železo, typicky ze zemského pláště
odlučný zlom: velký mírně ukloněný zlom, po kterém se na pomalých hřbetech rozevírá kůra a mohou se vynořit hlubinné horniny

Zdroje

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.