East Mata submarine volcano

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Tonga Arc

Kde: S. Pacific, Tonga Arc
Prostředí: arc volcano
Činnost: active, inferred
Hloubka: 1 350 m
Objeven: 2008 plume only; 2009 plume only
Poloha: -15,101°, -173,678°

East Mata je podmořská sopka v severovýchodní části Lauské pánve mezi Tongou a Samoou, sousedka známé sopky West Mata. Podle stop ve vodě u vrcholu, asi 1 300 m pod hladinou, z ní vytéká jen chladnější voda – a při měřeních v letech 2008–2017 se její projevy skoro neměnily. ^{[1, 2]}

Co to je

East Mata patří ke skupině devíti sopek Mata, které tvoří obloukovitou řadu 12 až 30 km západně od sopečného oblouku Tofua. East Mata a West Mata jsou dvě větší jižní sopky skupiny, zbylých sedm je menších a hlubších. ^[1]

Podle Wikipedie leží vrchol sopky asi 1 286 m pod hladinou a tvarem i velikostí se podobá sousední West Matě; podle Bakera a kol. se obě jižní sopky Mata zvedají 1 400 až 1 700 m nad okolní dno. Katalog InterRidge uvádí hloubku pramenů 1 300 až 1 350 m. ^{[3, 2, 1]}

Celá oblast leží nad subdukční zónou Tonga, kde se jedna deska noří pod druhou rychlostí až asi 240 mm za rok – podle studie nejrychleji na Zemi. Magma vznikající nad zanořenou deskou silně ovlivňuje i zdejší horké prameny. ^[1]

Objev

Stopy pramenů u East Maty zachytila výprava lodi R/V Thompson (plavba TN227) v listopadu 2008. Přístroj spuštěný ke dnu tehdy u vrcholu zaznamenal podle zprávy z plavby „obrovskou“ anomálii redoxního potenciálu – údaje, který ukazuje chemické látky z pramenů rozpuštěné ve vodě. ^{[2, 1]}

Samotné prameny (hydrotermální průduchy) zatím nikdo neviděl. Podle studie z roku 2019 potvrdily pozdější ponory dálkově řízených robotů horké výrony u všech činných sopek Mata kromě sopky Fa a East Maty. ^{[2, 1]}

Co o něm dnes víme

Výpravy programu NOAA a jeho partnerů tu měřily vodu čtyřikrát: v letech 2008, 2010, 2012 a 2017. Oblak vody s rozpuštěnými látkami z pramenů (hydrotermální vlečka) se pokaždé držel mezi asi 1 175 a 1 350 m a stoupal nad dno jen 30 až 110 m. Zákal vody byl velmi malý, chemické změny ale byly zřetelné. ^[1]

Baker a kol. (2019) proto East Matu zařadili k místům s chladnějšími (nízkoteplotními) výrony. Napsali, že projevy sopky byly nápadně stálé; jen v roce 2017 byl zákal vyšší a poprvé se dala změřit i nepatrně zvýšená teplota vody, asi o 0,05 °C. ^[1]

Celá severovýchodní Lauská pánev je mimořádně bohatá na prameny: tatáž studie zde po deseti plavbách za 16 let napočítala 43 činných míst. ^[1]

Fakta

Měření vleček: 2008, 2010, 2012, 2017 (NOAA)
Typ výronů: nízkoteplotní (podle stop ve vodě)
Jiné označení: NEL10

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné plyny a minerály
hydrotermální vlečka: oblak vody s jemnými částicemi a rozpuštěnými látkami, který stoupá od pramene na dně a rozlévá se ve vodním sloupci
redoxní potenciál: veličina, která ukazuje, jestli jsou ve vodě látky ochotné předávat elektrony (např. sirovodík nebo železo z pramenů); jeho prudká změna prozradí blízký pramen
subdukce: zanořování jedné litosférické desky pod druhou; nad zanořenou deskou vzniká magma a sopky
zadoblouková pánev: pánev za sopečným obloukem, kde se kůra roztahuje a vznikají nové sopky a hřbety; taková je Lauská pánev

Zdroje

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.