EPR, 11 07'N

hydrotermální průduchy, N. Pacific, N EPR

Kde

N. Pacific, N EPR

Prostředí

mid-ocean ridge

Činnost

active, inferred

Hloubka

2 580 m

Objeven

1988 submersible Alvin dive #1989 (need reference to confirm activity); 1991 plume only

Poloha

11,133°, -103,780°

Místo na ose Východopacifického hřbetu u 11° 07′ severní šířky, v mezinárodních vodách Tichého oceánu, asi 2 580 m pod hladinou. Horké prameny tu prozrazují hlavně oblaka zakalené vody nad hřbetem; samotný průduch spolehlivě doložený není. ^{[1, 2]}

Co to je

Východopacifický hřbet (anglicky East Pacific Rise, zkratka EPR) je podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a vzniká nová oceánská kůra. Na tomto úseku se dno rozšiřuje rychle – podle katalogu InterRidge asi o 97 mm za rok. ^[1]

Místo leží severně od Clippertonova transformního zlomu, tedy zlomu, který příčně posouvá dva úseky hřbetu proti sobě. Katalog ho vede jako činné „podle nepřímých známek“ a teplotu vody neuvádí. ^{[2, 1]}

Objev

Katalog InterRidge zmiňuje ponor č. 1989 americké ponorky Alvin z roku 1988, ale sám upozorňuje, že k němu chybí zpráva, která by činnost potvrdila. Mapování osy hřbetu kamerovými systémy ARGO a ANGUS (skupina ARGO-RISE, 1988) toto místo neuvádí. ^[1]

Hlavní doklad přinesl průzkum vody nad 350 km dlouhým úsekem hřbetu mezi 8° 45′ a 11° 50′ s. š. Vědci měřili teplotu, zákal, metan, vodík, železo, mangan, helium a hliník. Severně od Clippertonova zlomu našli výrazná oblaka zakalené vody mezi 11° 05′ a 11° 35′ s. š. Baker a kolegové (1994) zařadili vlečky mezi 11° 05′ a 11° 27′ s. š. do skupiny „intenzivní a souvislé“. ^{[2, 1]}

Co o něm dnes víme

Chemie oblaků severně od zlomu se liší od těch u 9° 50′ s. š., kde ponorka Alvin v roce 1991 našla stopy čerstvých erupcí. Na severu je ve vodě méně helia-3 vzhledem k vydanému teplu, méně metanu vzhledem k manganu a méně síry vzhledem k železu. Autoři z toho usuzují, že u 9° 50′ jde o mladý, vyvíjející se systém, kdežto kolem 11° 10′ s. š. o starší a ustálený. ^[2]

Fakta

Vlečky

„intenzivní a souvislé“ mezi 11° 05′ a 11° 27′ s. š.

Povaha systému

starší, ustálený (podle chemie vleček)

Slovníček

hydrotermální průduch

místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí

litosférická deska

velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám

transformní zlom

zlom, který příčně posouvá jednotlivé úseky podmořského hřbetu proti sobě

vlečka (plume)

oblak ohřáté, zakalené a chemicky změněné vody, který stoupá z horkého pramene a pak se rozlévá ve vodě několik set metrů nade dnem

helium-3

vzácná lehká forma helia, která se do oceánu dostává hlavně z nitra Země, například horkými prameny

Zdroje

1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – EPR, 11 07'N (vč. citací Baker et al. 1994, Earth and Planetary Science Letters 128, 1–17, a ARGO-RISE Group 1988), PANGAEA (2020)
2. Lupton, J.E., Baker, E.T., Mottl, M.J., Sansone, F.J., Wheat, C.G., Resing, J.A., Massoth, G.J., Measures, C.I., Feely, R.A. (1993): Chemical and physical diversity of hydrothermal plumes along the East Pacific Rise, 8°45′N to 11°50′N. Geophysical Research Letters 20(24), 2913–2916, Geophysical Research Letters (abstrakt přes OpenAlex) (1993)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.