TerraBeat – zemětřesení a sopky

EPR, 11 45'N, OSC

hydrotermální průduchy, N. Pacific, N EPR

Kde
N. Pacific, N EPR
Prostředí
mid-ocean ridge
Činnost
active, inferred
Hloubka
2 580 m
Objeven
1984 Angus camera (or 1985 Argo video) tow with temperature; 1988 submersible Alvin dive #2004 (need reference to confirm activity)
Poloha
11,778°, -103,830°

Místo s činnými i vyhaslými podmořskými prameny na Východopacifickém hřbetu u 11° 46′ s. š., asi 2 580 m pod hladinou jihozápadně od Mexika. Leží na východní větvi tzv. překrývajících se rozpínacích center – místa, kde se dva úseky hřbetu míjejí a překrývají. [1]

Co to je

Východopacifický hřbet je podmořské pohoří, na kterém se od sebe vzdalují dvě desky a vzniká nová oceánská kůra. Patří k rychle se rozpínajícím hřbetům (více než 90 mm za rok): podle katalogu InterRidge se tu dno rozšiřuje asi o 96 mm za rok. [1, 2]

Osa hřbetu tu není souvislá. U 11° 45′ s. š. se dva sousední úseky nespojují zlomem, ale přesahují se – vzniká tzv. překrývající se rozpínací centrum (anglicky overlapping spreading center, OSC). Takové útvary se vyskytují hlavně na rychlých hřbetech v Pacifiku; z Východopacifického hřbetu je v roce 1983 popsali mj. Ken Macdonald a Paul Fox. [1, 2]

Délka překryvu bývá asi trojnásobkem vzdálenosti mezi oběma úseky. Úseky se přitom během času posouvají: jeden se prodlužuje, zatímco druhý se zkracuje. [2]

Objev a výzkum

Prameny tu zachytily kamery tažené nad dnem při mapování osy hřbetu v 80. letech – podle katalogu InterRidge buď systém ANGUS v roce 1984, nebo systém Argo v roce 1985, oba s měřením teploty. V roce 1988 sem podle katalogu mířil i ponor ponorky Alvin (č. 2004), katalog k němu ale zatím nemá publikaci, která by činnost pramenů potvrdila. [1]

E. T. Baker a kolegové v roce 1994 shrnuli měření vleček (oblaků teplejší a zakalené vody nad prameny) podél hřbetu mezi 8° 40′ a 11° 50′ s. š. Podle nich je na východní větvi překryvu několik činných i vyhaslých průduchů kolem 11° 46′ s. š. a teplotní odchylka u 11° 42′ s. š. naznačuje, že voda může vytékat i tam. [1]

U pramenů žijí podle katalogu InterRidge mnohoštětinatí červi z čeledi Serpulidae. Nejvyšší teplotu vody ani podrobnější popis pole katalog neuvádí. [1]

Fakta

Objev
1984 (ANGUS) nebo 1985 (Argo), tažené kamery
Útvar
východní větev překrývajících se rozpínacích center
Typický živočich
červi z čeledi Serpulidae

Slovníček

hydrotermální průduch
místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
středooceánský hřbet
podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a z vystupujícího magmatu vzniká nová oceánská kůra
vlečka (oblak)
oblak teplejší nebo zakalené vody s rozpuštěnými látkami, který stoupá od podmořských pramenů a šíří se vodou; podle něj se dají prameny najít i z lodi
překrývající se rozpínací centrum (OSC)
místo na středooceánském hřbetu, kde se dva sousední úseky osy nespojují zlomem, ale vedle sebe se přesahují

Zdroje

  1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – EPR, 11 45'N, OSC (vč. citace Baker et al. 1994, EPSL 128, 1–17), PANGAEA (2020)
  2. Overlapping spreading centers, Wikipedie (anglicky)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.