EPR, 13 N, SE Seamount

hydrotermální průduchy, N. Pacific, N EPR

Kde

N. Pacific, N EPR

Prostředí

mid-ocean ridge

Činnost

inactive

Hloubka

2 500 m

Objeven

1981 towed camera, dredging, and plume did not confirm activity; 1982 and 1984 submersible Cyana did not confirm activity

Poloha

12,700°, -103,860°

Velké vyhaslé ložisko kovových sirníků na podmořské hoře jihovýchodně od osy Východopacifického hřbetu u 13° severní šířky, asi 2 500 m pod hladinou v mezinárodních vodách Tichého oceánu. Podle studie z roku 1988 patří k největším ložiskům, jaká byla na tomto hřbetu nalezena – odhadem obsahuje asi 3,8 milionu tun sirníků. ^[1]

Co to je

Východopacifický hřbet je podmořské pohoří, na kterém se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a z magmatu tu vzniká nová oceánská kůra. U 13° severní šířky se rozšiřuje rychle – podle článku z roku 1983 asi o 12 cm za rok, podle katalogu InterRidge asi o 91 mm za rok. ^{[2, 1]}

Ložisko neleží přímo na ose hřbetu, ale na samostatné podmořské hoře stranou od ní. Už v roce 1983 vědci psali, že masivní sirníky (velká nahromadění minerálů kovů se sírou, která vznikají u horkých pramenů) se tu nacházejí nejen na hřebeni hřbetu, ale i na sousedních podmořských horách mimo osu. ^{[1, 2]}

Y. Fouquet se spolupracovníky v roce 1988 označil zdejší ložisko za jedno z největších, jaká byla na Východopacifickém hřbetu do té doby nalezena. Jeho celkovou hmotnost odhadli už v roce 1985 Hekinian a Bideau na 3,8 milionu tun. ^[1]

Objev

Horu zkoumali vědci v roce 1981 vlečenou kamerou, odběrem vzorků ze dna a měřením vody nad dnem. V letech 1982 a 1984 se sem spustila ponorka Cyana. Činné horké prameny ale na této hoře ani jednou nepotvrdili, a proto katalog InterRidge vede místo jako nečinné. ^[1]

Fakta

Odhad množství sirníků

asi 3,8 milionu tun (Hekinian a Bideau, 1985)

Průzkum

1981 vlečená kamera; 1982 a 1984 ponorka Cyana

Slovníček

litosférická deska

velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám

středooceánský hřbet

podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě desky a z vystupujícího magmatu vzniká nová oceánská kůra

masivní sirníky

velké nahromadění minerálů, v nichž je kov (železo, měď, zinek) vázaný se sírou; vznikají u horkých pramenů na mořském dně

osa hřbetu

středová čára středooceánského hřbetu, kde se desky rozestupují a vzniká nová kůra

Zdroje

1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – EPR, 13 N, SE Seamount, PANGAEA (2020)
2. Hekinian, R., Fevrier, M., Avedik, F., Cambon, P., Charlou, J.L., Needham, H.D., Raillard, J., Boulegue, J., Merlivat, L., Moinet, A., Manganini, S., Lange, J. (1983): East Pacific Rise near 13°N: Geology of new hydrothermal fields. Science 219, 1321–1324 (abstrakt přes Europe PMC), Science (1983)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.