EPR, 15 S

hydrotermální průduchy, S. Pacific, S EPR

Kde: S. Pacific, S EPR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 640 m
Objeven: 1985/86 or 1989 TV grab (need to check references to confirm activity); 1993 plume only
Poloha: -15,000°, -112,770°

Místo na Východopacifickém hřbetu kolem 15° jižní šířky, asi 2 640 m pod hladinou, ve volném moři. Leží na jednom z nejrychleji se rozpínajících úseků mořského dna na Zemi. Horké prameny tu prozrazují jen vzorky z 80. let a měření ve vodě z roku 1993 – na dno se kvůli nim zatím nikdo nepodíval. ^{[1, 2]}

Co to je

Východopacifický hřbet je podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují desky a z magmatu vzniká nové oceánské dno. Podle katalogu InterRidge se tu dno rozestupuje asi o 145 mm za rok. Úsek hřbetu mezi 13°50′ a 18°40′ j. š. řadí studie z let 1995 a 1996 mezi superrychlé (asi 150 mm za rok). ^{[1, 2]}

Katalog InterRidge vede místo jako činné, ale jen odvozené. Výslovně dodává, že to, zda nálezy z 80. let opravdu dokládají činné prameny, je ještě třeba ověřit v odborné literatuře. ^[1]

Objev

První stopy pocházejí z výprav programu GEOMETEP: SO 40 v letech 1985–1986 a SO 62 v roce 1989. Vědci tehdy odebírali vzorky dna drapákem s televizní kamerou, který umožňuje vidět, co se nabírá. Přeměnu čedičů horkou vodou a mineralizaci čedičů v rozpínající se zóně mezi 7° a 23° j. š. popsal v roce 1992 Dill s kolegy. ^{[1, 4]}

V roce 1993 proměřil tuto část hřbetu japonsko-americký projekt Ridge Flux. Sonda vlečená za lodí se střídavě spouštěla a zvedala nade dnem a průběžně měřila vlastnosti vody včetně jejího zákalu. Nad místem u 15° j. š. zachytila hydrotermální oblak. ^{[3, 1]}

Co o něm dnes víme

Výsledky z roku 1993 ukázaly, že oblaky leží nad asi 60 % délky osy mezi 13°50′ a 18°40′ j. š. To bylo zhruba dvakrát víc než na kterémkoli jiném tak dlouhém úseku hřbetu, který byl tehdy známý. ^[2]

Nejvíc oblaků bylo nad úseky, kde je hřbet „nafouklý“ a kde se pod osou podařilo zachytit magmatický krb. Z toho autoři vyvodili, že o rozmístění pramenů rozhoduje hlavně přísun magmatu – samotná horká hornina bez dostatku taveniny prý silné proudění vody neudrží. ^[3]

Některé oblaky obsahovaly hodně plynů (helia-3, metanu, sirovodíku) v poměru ke kovům, jako je mangan a železo. Takové složení podle autorů ukazuje na místa, kde koloběh vody nedávno narušila magmatická činnost. Že je jich tolik, podle autorů svědčí o tom, že k takovým událostem dochází na tomto hřbetu častěji než na pomalejších. ^[2]

Fakta

První vzorky: výpravy SO 40 (1985–1986) a SO 62 (1989), drapák s kamerou
Oblak zachycen: 1993, projekt Ridge Flux
Oblaky nad osou 13°50′–18°40′ j. š.: asi 60 % délky

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály
hydrotermální oblak: vrstva vody nad průduchem, která je teplejší, zakalená nebo chemicky změněná; podle ní se průduchy hledají
středooceánský hřbet: podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a vzniká nová oceánská kůra
nafouklý hřbet: úsek osy hřbetu, který je vyšší a v průřezu objemnější, protože pod ním je víc magmatu
superrychlý hřbet: hřbet, kde se desky od sebe vzdalují nejrychleji – zhruba o 14 cm a víc za rok
magmatický krb: prostor pod povrchem, kde se hromadí roztavená hornina (magma)

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – EPR, 15 S, PANGAEA (2020)
Urabe, T., Baker, E.T., Ishibashi, J., Feely, R.A., Marumo, K., Massoth, G.J. et al. (1995): The Effect of Magmatic Activity on Hydrothermal Venting Along the Superfast-Spreading East Pacific Rise. Science 269(5227), 1092–1095, doi:10.1126/science.269.5227.1092, Science (abstrakt přes Crossref) (1995)
Baker, E.T., Urabe, T. (1996): Extensive distribution of hydrothermal plumes along the superfast spreading East Pacific Rise, 13°30′–18°40′S. Journal of Geophysical Research 101(B4), 8685–8695, doi:10.1029/95JB03746, Journal of Geophysical Research: Solid Earth (abstrakt přes Crossref) (1996)
Dill, H.G., Gauert, C., Holler, G., Marchig, V. (1992): Hydrothermal alteration and mineralisation of basalts from the spreading zone of the East Pacific Rise (7°S–23°S). Geologische Rundschau 81, 717–728, doi:10.1007/BF01791387, Geologische Rundschau (jen bibliografické údaje přes Crossref) (1992)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.