EPR, 17 S

hydrotermální průduchy, S. Pacific, S EPR

Kde: S. Pacific, S EPR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 680 m
Objeven: 1993 plume only
Poloha: -17,000°, -113,117°

Místo na Východopacifickém hřbetu u 17° jižní šířky, asi 2 680 m pod hladinou, ve volném moři v jižním Pacifiku. O horkých pramenech tu víme jen nepřímo – z oblaku zakalené vody zachyceného nad hřbetem v roce 1993. ^{[1, 2]}

Co to je

Katalog InterRidge vede místo jako „činné, odvozené“. Znamená to, že v roce 1993 tu nad dnem byla změřena hydrotermální vlečka – oblak vody, který se tvoří nad horkými prameny. Samotné průduchy ale podle katalogu nikdo neviděl, takže není známo, jak vypadají, kde přesně jsou ani jak horká voda z nich vytéká. ^[1]

Východopacifický hřbet je středooceánský hřbet: podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a mezi nimi vzniká nové oceánské dno. Podle katalogu se tu dno rozestupuje asi o 146 mm za rok, takže tento úsek patří k superrychlým hřbetům. ^{[1, 2]}

Objev

Vlečku zachytil v roce 1993 japonsko-americký projekt Ridge Flux. Loď táhla nad osou hřbetu měřicí sondu, která přitom střídavě klesala a stoupala (metoda tow-yo), a průběžně sledovala vlastnosti vody. Tak byl souvisle zmapován úsek hřbetu od 13°30′ do 18°40′ jižní šířky. ^{[2, 4]}

Co o něm dnes víme

Výsledek překvapil: vlečky ležely asi nad 60 % délky osy hřbetu, tedy téměř dvakrát hojněji než na kterémkoli jiném srovnatelném úseku středooceánských hřbetů. Nejvíc jich bylo tam, kde je hřbet v průřezu „nafouklý“ a kde seismická měření ukazují pod osou magmatický krb. Autoři z toho vyvodili, že průduchy se na hřbetu soustřeďují hlavně tam, kam přichází nejvíc magmatu. ^{[3, 2]}

Některé vlečky byly bohaté na plyny, jiné spíš na kovy. Vlečky bohaté na plyny podle autorů ukazovaly, že proudění horké vody nedávno rozrušila sopečná činnost pod dnem – a že se to na tak rychlém hřbetu děje častěji než na pomalejších. ^{[3, 4]}

Mezi 14° a 17° j. š. ukázal souvislý záznam z roku 1993 asi šest samostatných maxim vleček. Pod pěti z nich ponorky a podvodní roboty našly činná pole průduchů – prozkoumaly ale jen asi desetinu celého úseku. ^[4]

Jižně odtud, mezi 17° a 18°40′ j. š., se při výpravě NAUDUR (výsledky publikovány v roce 1994) potápěla francouzská ponorka Nautile. Úsek mezi 17° a 17°30′ j. š. podle ní vykazoval silnou současnou magmatickou činnost a na prozkoumaných úsecích našla projevy horkých pramenů od mihotající se teplé vody až po černé kuřáky. ^[5]

Ve zdrojích, které byly k dispozici, se nepodařilo najít zprávu, že by místo u 17° j. š. od té doby někdo prozkoumal přímo u dna. ^[1]

Fakta

Doklad činnosti: jen vlečka nad dnem (1993); průduchy podle katalogu nikdo nepozoroval
Zjištěno: 1993, japonsko-americký projekt Ridge Flux
Vlečky na úseku 13°30′–18°40′ j. š.: nad asi 60 % délky osy
Sousední úsek 17°–17°30′ j. š.: silná současná magmatická činnost (výprava NAUDUR, publikováno 1994)

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály
hydrotermální vlečka: oblak vody nad průduchy, který je teplejší, kalnější nebo chemicky jiný než okolní moře a nese se proudem i daleko od zdroje
středooceánský hřbet: podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a z magmatu vzniká nové oceánské dno
superrychlý hřbet: hřbet, kde se dno rozestupuje zhruba o 14 cm a víc za rok; na jižním Východopacifickém hřbetu asi o 15 cm
magmatický krb: prostor pod dnem s roztavenou nebo částečně roztavenou horninou, ze kterého se zásobují erupce
tow-yo: způsob měření, kdy loď táhne sondu a ta přitom střídavě klesá a stoupá vodním sloupcem
černý kuřák: komín na dně, z něhož vytéká velmi horká voda zčernalá drobnými zrnky sirníků kovů

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – EPR, 17 S, PANGAEA (2020)
Baker, E.T., Urabe, T. (1996): Extensive distribution of hydrothermal plumes along the superfast spreading East Pacific Rise, 13°30′–18°40′S. Journal of Geophysical Research 101(B4), 8685–8695, doi:10.1029/95JB03746, Journal of Geophysical Research (abstrakt přes EarthRef) (1996)
Urabe, T. et al. (1995): The effect of magmatic activity on hydrothermal venting along the superfast-spreading East Pacific Rise. Science 269(5227), 1092–1095, Science (abstrakt přes Europe PMC) (1995)
Baker, E.T., German, C.R. (2004): On the Global Distribution of Hydrothermal Vent Fields. In: Mid-Ocean Ridges, Geophysical Monograph 148, 245–266, NOAA Pacific Marine Environmental Laboratory / AGU (2004)
Auzende, J.-M. et al. (1994): Activité magmatique, tectonique et hydrothermale actuelle sur la Dorsale Est Pacifique entre 17° et 19°S (campagne NAUDUR). Comptes Rendus de l'Académie des Sciences, Série II, 319(7), 811–818, Comptes Rendus de l'Académie des Sciences (záznam v AGRIS, FAO) (1994)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.