EPR, 21 40'S

hydrotermální průduchy, S. Pacific, S EPR

Kde

S. Pacific, S EPR

Prostředí

mid-ocean ridge

Činnost

active, inferred

Hloubka

2 730 m

Objeven

1987-1988 deposits only

Poloha

-21,634°, -114,301°

Místo na Východopacifickém hřbetu u 21° 40′ jižní šířky, na volném moři asi 2 730 m pod hladinou. Katalog InterRidge ho vede jako pravděpodobně činné pole horkých pramenů, doložené ale jen hydrotermálními ložisky, které v oblasti našla ruská výprava v letech 1987–1988; vývěr horké vody tu pozorován nebyl. ^{[1, 2]}

Co to je

Východopacifický hřbet je středooceánský hřbet – podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a z magmatu vzniká nové oceánské dno. Podle katalogu InterRidge se tu dno rozšiřuje asi o 149 mm za rok. ^[1]

Osa hřbetu je tu rozdělená na tři úseky, které od sebe oddělují překryvy u 21° 44′ a 22° 08′ j. š. – místa, kde se konce dvou úseků osy míjejí. Podle souřadnic v katalogu leží místo severně od prvního z nich, tedy na nejsevernějším úseku. ^[2]

Objev

Oblast mezi 21° 12′ a 22° 40′ j. š. prozkoumala v letech 1987–1988 ruská výzkumná loď Geolog Fersman. Výsledky – tvar dna, sopečnou a hydrotermální činnost – shrnuli S. Krasnov a kolegové v roce 1997 v časopise Marine Geophysical Researches. ^{[2, 1]}

Podle nich je severní úsek nejmělčí: má na ose mohutný val s plochým temenem, do něhož je zaříznutý centrální příkop. Autoři to vykládají jako známku silného přísunu magmatu a velkého magmatického krbu v zemské kůře pod celým úsekem. Podél tohoto zvednutého, hydrotermálně činného úseku našli četná ložiska masivních sulfidů – rud, v nichž jsou kovy vázané na síru. ^[2]

Autoři také usuzují, že se oblast nejsilnější hydrotermální činnosti před 5 000–10 000 lety posunula podél osy ze středu severního úseku k jeho jižní části, nejspíš kvůli proudění magmatu pod osou. Vývěr horké vody přímo u 21° 40′ ale katalog neuvádí – činnost je jen odvozená z nalezených ložisek. ^{[2, 1]}

Fakta

Ložiska objevila

loď Geolog Fersman, 1987–1988

Doložení

jen hydrotermální ložiska

Slovníček

středooceánský hřbet

Podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a z magmatu stoupajícího ze zemského pláště vzniká nové oceánské dno.

překryvné rozšiřovací centrum

Místo, kde se konce dvou sousedních úseků osy středooceánského hřbetu navzájem míjejí a překrývají.

masivní sulfidy

Ložiska rud, v nichž jsou kovy (železo, měď, zinek) vázané na síru; vznikají srážením z horké vody hydrotermálních pramenů.

Zdroje

1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – EPR, 21 40'S, PANGAEA (2020)
2. Krasnov, S., Poroshina, I., Cherkashev, G., Mikhalsky, E., Maslov, M. (1997): Morphotectonics, Volcanism and Hydrothermal Activity on the East Pacific Rise between 21°12′ S and 22°40′ S. Marine Geophysical Researches 19(4), 287–317, doi:10.1023/A:1004237304068 (abstrakt), Marine Geophysical Researches (1997)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.