EPR, 22 30'S

hydrotermální průduchy, S. Pacific, S EPR

Kde

S. Pacific, S EPR

Prostředí

mid-ocean ridge

Činnost

active, inferred

Hloubka

2 600 m

Objeven

1985/86 or 1989 TV grab (need to check references to confirm activity)

Poloha

-22,500°, -114,367°

Místo na Východopacifickém hřbetu u 22° 30′ jižní šířky, v jižním Pacifiku asi 2 600 m pod hladinou. Na horké prameny se tu usuzuje ze vzorků vylovených drapákem s kamerou v letech 1985–1989; studie tohoto úseku z roku 1997 tu ale podle katalogu InterRidge žádné hydrotermální usazeniny nezakreslila. ^[1]

Co to je

Východopacifický hřbet je podmořské pohoří ve východní části Tichého oceánu, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a z magmatu vzniká nové oceánské dno. Podle katalogu InterRidge se tu dno rozšiřuje asi o 123 mm za rok, takže jde o rychlý hřbet. Místo leží na volném moři mimo vody kteréhokoli státu. ^[1]

Katalog InterRidge řadí místo mezi „činná, odvozená“: hydrotermální průduchy – místa, kde ze dna vytéká voda ohřátá v hornině – tu nikdo přímo nepozoroval a usuzuje se na ně nepřímo. Nejvyšší teplotu ani živočichy katalog neuvádí. ^[1]

Objev

Údaj pochází z výprav GEOMETEP, konkrétně z plaveb SO 40 (1985–1986) a SO 62 (1989). Vzorky ze dna se při nich sbíraly drapákem s televizní kamerou. Katalog odkazuje na článek H. G. Dilla a kolegů z roku 1992 o přeměně a zrudnění čedičů vlivem horké vody v pásmu rozpínání hřbetu mezi 7° a 23° j. š. ^{[1, 2]}

Sám katalog u data objevu poznamenává, že činnost je ještě potřeba ověřit v původních pracích. Upozorňuje také, že práce S. Krasnova a kolegů z roku 1997, která se zabývá tvarem dna, sopečnou a hydrotermální činností úseku hřbetu mezi 21° 12′ a 22° 40′ j. š., na tomto místě hydrotermální usazeniny neukazuje. Zdroje se tedy rozcházejí a zda tu prameny opravdu jsou, zůstává nejisté. ^{[1, 3]}

Fakta

Výpravy

GEOMETEP: SO 40 (1985–1986), SO 62 (1989)

Způsob objevu

drapák s televizní kamerou

Slovníček

hydrotermální průduch

místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály

litosférická deska

velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám

čedič

tmavá sopečná hornina, ze které je tvořena většina oceánského dna

Zdroje

1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – EPR, 22 30'S, PANGAEA (2020)
2. Dill, H. G., Gauert, C., Holler, G., Marchig, V. (1992): Hydrothermal alteration and mineralisation of basalts from the spreading zone of the East Pacific Rise (7°S–23°S). Geologische Rundschau 81, 717–728, doi:10.1007/BF01791387 (bibliografický záznam), Geologische Rundschau (záznam v Crossref) (1992)
3. Krasnov, S., Poroshina, I., Cherkashev, G., Mikhalsky, E., Maslov, M. (1997): Morphotectonics, Volcanism and Hydrothermal Activity on the East Pacific Rise between 21°12′ S and 22°40′ S. Marine Geophysical Researches 19(4), 287–317, doi:10.1023/A:1004237304068 (bibliografický záznam), Marine Geophysical Researches (1997)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.