EPR, 28.4 S, Segment W4

hydrotermální průduchy, S. Pacific, S EPR

Kde: S. Pacific, S EPR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 350 m
Objeven: 1998 plume only
Poloha: -28,417°, -112,964°

Místo na Východopacifickém hřbetu v jižním Tichém oceánu, asi 2 350 m pod hladinou, kde se rozpíná mořské dno nejrychleji na Zemi. Samotné horké prameny tu zatím nikdo neviděl. Výprava v roce 1998 tu ale ve vodě zachytila oblak, který podle autorů svědčil o nejsilnějším vývěru v celé prozkoumané oblasti. ^{[1, 2]}

Co to je

Východopacifický hřbet je podmořské pohoří, na kterém se od sebe vzdalují Pacifická deska a deska Nazca a mezi nimi vzniká nová oceánská kůra. Úsek mezi 27° a 32° j. š. leží mezi dvěma malými deskami (mikrodeskami) Velikonoční a Juan Fernández a obě strany se tu od sebe vzdalují asi o 150 mm za rok – rychleji než kdekoli jinde na světových středooceánských hřbetech. ^{[3, 1]}

Tato část hřbetu se podle geofyziků právě přestavuje: sousední úseky se prodlužují proti sobě (takzvané soupeřící šíření trhlin) a možná tu vzniká nová mikrodeska. Místo 28,4° j. š. leží podle katalogu InterRidge na takzvaném západním hřbetu, jednom z těchto úseků. ^{[3, 1]}

Objev

V březnu a dubnu 1998 vědci podrobně mapovali a vzorkovali hydrotermální oblaky – vrstvy teplejší, zakalené a chemicky změněné vody, které stoupají od průduchů – podél šesti úseků hřbetu mezi 27,5° a 32,3° j. š. Oblaky ležely nad zhruba 60 % délky nejrychleji se rozpínající osy a vědci podle nich rozlišili nejméně 14 samostatných polí průduchů. ^[2]

Nejsilnější vývěr celé oblasti autoři odhadli právě na západním hřbetu: u 28,45° j. š. vystoupal oblak více než 300 m nade dno a oblast s oblaky se táhla podél osy přes 20 km. Protože jde jen o měření ve vodě, katalog InterRidge vede místo jako činné, ale nepotvrzené pohledem na dno. ^[1]

Co o něm dnes víme

Studie z roku 2002 ukázala, že oblaky se v celé oblasti objevují hlavně tam, kde je hřbet „nafouklý“ – vyšší a širší díky většímu přísunu magmatu. Nad pomaleji se rozpínajícími úseky, které se šíří (prodlužují) podél hřbetu, žádné oblaky nenašli. Chemie oblaků ukazovala spíš na ustálená pole než na nedávné výlevy lávy. ^[2]

Navazující studie z roku 2004 srovnala oblaky s podrobnými sonarovými snímky dna. Velké oblaky se v oblasti obvykle nacházely tam, kde je hřbet nafouklý a málo rozpukaný, a často nad rozsáhlými mladými lávovými proudy z puklinových erupcí. Více trhlin v kůře podle autorů činnost průduchů nezesilovalo. ^[3]

Fakta

Zjištěno: výprava březen–duben 1998, měření oblaků ve vodě
Výstup oblaku nade dno: přes 300 m (u 28,45° j. š.)
Délka oblasti s oblaky: přes 20 km podél osy

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
hydrotermální oblak: vrstva vody nad průduchem, která je teplejší, zakalená a obsahuje rozpuštěné látky; podle něj se průduchy hledají
středooceánský hřbet: podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a vzniká nová oceánská kůra
mikrodeska: malá samostatná litosférická deska sevřená mezi velkými deskami
soupeřící šíření trhlin: stav, kdy se konce dvou sousedních úseků hřbetu prodlužují proti sobě, každý na úkor toho druhého
nafouklý hřbet: úsek osy hřbetu, který je vyšší a širší, protože pod ním je víc magmatu

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – EPR, 28.4 S, Segment W4 (s citací Baker et al. 2002), PANGAEA (2020)
Baker, E.T., Hey, R.N., Lupton, J.E. et al. (2002): Hydrothermal venting along Earth's fastest spreading center: East Pacific Rise, 27.5°–32.3°. Journal of Geophysical Research 107(B7), doi:10.1029/2001JB000651, Journal of Geophysical Research: Solid Earth (abstrakt přes Crossref) (2002)
Hey, R., Baker, E., Bohnenstiehl, D. et al. (2004): Tectonic/volcanic segmentation and controls on hydrothermal venting along Earth's fastest seafloor spreading system, EPR 27°–32°S. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 5(12), doi:10.1029/2004GC000764, Geochemistry, Geophysics, Geosystems (abstrakt přes Crossref) (2004)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.