EPR, 28 S, Segment W3
hydrotermální průduchy, S. Pacific, S EPR
- Kde
- S. Pacific, S EPR
- Prostředí
- mid-ocean ridge
- Činnost
- active, inferred
- Hloubka
- 2 130 m
- Objeven
- 1998 plume only
- Poloha
- -28,017°, -112,904°
Místo na Východopacifickém hřbetu v jižním Tichém oceánu, asi 2 130 m pod hladinou, kde se mořské dno rozpíná nejrychleji na Zemi. Samotné prameny podle katalogu InterRidge (verze 3.4 z roku 2020) nikdo neviděl, ale podle oblaku zachyceného v roce 1998 tu nejspíš leží velké pole průduchů. [1, 2]
Co to je
Východopacifický hřbet je podmořské pohoří v Tichém oceánu, kde se od sebe vzdalují Pacifická deska a deska Nazca a mezi nimi vzniká nová oceánská kůra. Úsek mezi 27° a 32° j. š. leží mezi dvěma mikrodeskami (malými deskami), Velikonoční a Juan Fernández, a rozpíná se asi o 150 mm za rok – nejrychleji z celé soustavy středooceánských hřbetů. [3, 1]
Tato část hřbetu se podle geofyziků právě přestavuje: sousední úseky se prodlužují proti sobě (takzvané soupeřící šíření trhlin) a možná tu vzniká nová mikrodeska. Oblast tvoří dva překrývající se hřbety, Západní a Východní, složené z několika kratších úseků. Uprostřed úseků se dno rozpíná asi o 149 mm za rok, k prodlužujícím se koncům rychlost klesá až k nule. [3, 5]
Objev
V březnu a dubnu 1998 vědci podrobně mapovali a vzorkovali hydrotermální oblaky – vrstvy teplejší, zakalené a chemicky změněné vody, které stoupají od horkých pramenů – podél šesti úseků hřbetu mezi 27,5° a 32,3° j. š. Oblaky ležely nad zhruba 60 % délky zkoumané osy, která se rozpíná superrychle (přes 130 mm za rok), a autoři podle nich rozlišili nejméně 14 samostatných polí průduchů. Vzorky z oblaků mezi 28° a 32° j. š. odebrala podle Gharib et al. (2005) výprava RAPANUI (5. března – 12. dubna 1998). [2, 5]
U 28,0° j. š. odvodili Baker et al. (2002) z vlastností oblaku velké pole průduchů. Pohledem na dno ho nikdo nepotvrdil, proto je vedeno jako činné, ale odvozené. Na segmentu W3 leží podle katalogu ještě velké pole u 27,7° j. š. a malá pole u 27,9° a 28,3° j. š. [1]
Co o něm dnes víme
Studie z roku 2002 ukázala, že čím je hřbet v daném místě „nafouklejší“ (vyšší a širší díky většímu přísunu magmatu), tím spíš nad ním leží oblak. Pět nejsilnějších oblaků leželo nad místy, kde jednotlivé dílčí úseky hřbetu vrcholí svým nafouknutím, a nad pomaleji se rozpínajícími prodlužujícími se úseky žádné oblaky nebyly. Chemie oblaků ukazovala hlavně na dlouho činná pole, která v posledních letech zřejmě nenarušila magmatická činnost. [2]
Navazující studie z roku 2004 porovnala oblaky podél 600 km osy s podrobnými snímky dna z bočního sonaru. Velké oblaky ležely obvykle tam, kde je hřbet nafouklý a málo rozpukaný, a mnoho z nich nad rozsáhlými mladými lávovými proudy z puklinových erupcí. Víc trhlin v kůře podle autorů činnost průduchů nezesilovalo. [3]
Další studie z roku 2005 sledovala v oblacích metan. Nad Západním hřbetem byl v průměru skoro dvakrát vyšší než nad Východním. Metan unášený proudy na západ zachytili vědci ještě téměř 480 km od osy hřbetu. [5]
Šest úseků hřbetu v této oblasti vědci při jedné výpravě zmapovali dvakrát, dvěma různými metodami. Mezi oběma průzkumy se oblaky posunuly až asi o 10 km, nejspíš je unášely mořské proudy. Autoři z toho vyvozují, s jakou nejistotou lze z takových průzkumů určit, kde průduchy na dně leží. [4]
Fakta
- Zjištěno
- 1998, jen z měření oblaku ve vodě
- Odhad velikosti
- velké pole (podle oblaku)
- Sousední odvozená pole na segmentu W3
- 27,7° j. š. (velké), 27,9° j. š. (malé), 28,3° j. š. (malé)
Slovníček
- hydrotermální průduch
- místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
- hydrotermální oblak
- vrstva vody nad průduchy, která je teplejší, zakalená a nese rozpuštěné látky; podle ní se průduchy hledají
- středooceánský hřbet
- podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a vzniká nová oceánská kůra
- litosférická deska
- velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
- mikrodeska
- malá samostatná litosférická deska sevřená mezi velkými deskami
- soupeřící šíření trhlin
- stav, kdy se konce dvou sousedních úseků hřbetu prodlužují proti sobě, každý na úkor toho druhého
- nafouklý hřbet
- úsek osy hřbetu, který je vyšší a širší, protože pod ním je víc magmatu
- boční sonar
- přístroj, obvykle tažený nad dnem, který zvukem snímá podrobný obraz dna do stran od své dráhy
- metan
- nejjednodušší uhlovodík, plyn; horké prameny ho vynášejí do mořské vody, takže prozrazuje jejich blízkost
Zdroje
- Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – EPR, 28 S, Segment W3 (s citací Baker et al. 2002), PANGAEA (2020)
- Baker, E.T., Hey, R.N., Lupton, J.E. et al. (2002): Hydrothermal venting along Earth's fastest spreading center: East Pacific Rise, 27.5°–32.3°. Journal of Geophysical Research 107(B7), doi:10.1029/2001JB000651, Journal of Geophysical Research: Solid Earth (abstrakt přes Crossref) (2002)
- Hey, R., Baker, E., Bohnenstiehl, D. et al. (2004): Tectonic/volcanic segmentation and controls on hydrothermal venting along Earth's fastest seafloor spreading system, EPR 27°–32°S. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 5(12), Q12007, doi:10.1029/2004GC000764, Geochemistry, Geophysics, Geosystems (abstrakt přes Crossref a USF Digital Commons) (2004)
- Walker, S.L., Baker, E.T., Massoth, G.J., Hey, R.N. (2004): Short-term variations in the distribution of hydrothermal plumes along a superfast spreading center, East Pacific Rise, 27°30′–32°20′S. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 5(12), doi:10.1029/2004GC000789, Geochemistry, Geophysics, Geosystems (abstrakt přes Crossref) (2004)
- Gharib, J.J., Sansone, F.J., Resing, J.A., Baker, E.T., Lupton, J.E., Massoth, G.J. (2005): Methane dynamics in hydrothermal plumes over a superfast spreading center: East Pacific Rise, 27.5°–32.3°S. Journal of Geophysical Research 110, B10, doi:10.1029/2004JB003531, Journal of Geophysical Research: Solid Earth (abstrakt přes Crossref) (2005)
Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.
Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.