TerraBeat – zemětřesení a sopky

EPR, 30.1 S, Segment E1

hydrotermální průduchy, S. Pacific, S EPR

Kde
S. Pacific, S EPR
Prostředí
mid-ocean ridge
Činnost
active, inferred
Hloubka
2 480 m
Objeven
1998 plume only
Poloha
-30,133°, -111,764°

Místo na Východopacifickém hřbetu v jižním Tichém oceánu, asi 2 480 m pod hladinou, na nejrychleji se rozpínajícím úseku středooceánských hřbetů. Malé pole horkých pramenů je tu známé jen z měření vody v roce 1998, samotné průduchy podle katalogu InterRidge (verze 3.4 z roku 2020) nikdo neviděl. [1, 2]

Co to je

Východopacifický hřbet je podmořské pohoří v Tichém oceánu, kde se od sebe vzdalují Pacifická deska a deska Nazca a mezi nimi vzniká nová oceánská kůra. Úsek mezi 27° a 32° j. š. leží mezi dvěma mikrodeskami (malými deskami), Velikonoční a Juan Fernández, a rozpíná se asi o 150 mm za rok – nejrychleji z celé soustavy středooceánských hřbetů. [3, 1]

Tato část hřbetu se podle geofyziků právě přestavuje: sousední úseky se prodlužují proti sobě (takzvané soupeřící šíření trhlin) a možná tu vzniká nová mikrodeska. Oblast tvoří dva překrývající se hřbety, Západní a Východní, složené z několika kratších úseků. Uprostřed úseků se dno rozpíná asi o 149 mm za rok, k prodlužujícím se koncům rychlost klesá až k nule. [3, 5]

Objev

V březnu a dubnu 1998 vědci podrobně mapovali a vzorkovali hydrotermální oblaky – vrstvy teplejší, zakalené a chemicky změněné vody, které stoupají od horkých pramenů – podél šesti úseků hřbetu mezi 27,5° a 32,3° j. š. Oblaky ležely nad zhruba 60 % délky zkoumané osy, která se rozpíná superrychle (přes 130 mm za rok), a autoři podle nich rozlišili nejméně 14 samostatných polí průduchů. Vzorky z oblaků mezi 28° a 32° j. š. odebrala podle Gharib et al. (2005) výprava RAPANUI (5. března – 12. dubna 1998). [2, 5]

U 30,1° j. š. odvodili Baker et al. (2002) z vlastností oblaku malé pole průduchů; katalog InterRidge ho vede jako činné, ale jen odvozené. Je to nejjižnější pole segmentu E1 (další jsou u 29,5° a 29,8° j. š.). Na rozdíl od obou dalších polí segmentu E1 leží podle katalogu ve volném moři, mimo jurisdikci kteréhokoli státu. [1]

Co o něm dnes víme

Studie z roku 2002 ukázala, že čím je hřbet v daném místě „nafouklejší“ (vyšší a širší díky většímu přísunu magmatu), tím spíš nad ním leží oblak. Pět nejsilnějších oblaků leželo nad místy, kde jednotlivé dílčí úseky hřbetu vrcholí svým nafouknutím, a nad pomaleji se rozpínajícími prodlužujícími se úseky žádné oblaky nebyly. Chemie oblaků ukazovala hlavně na dlouho činná pole, která v posledních letech zřejmě nenarušila magmatická činnost. [2]

Navazující studie z roku 2004 porovnala oblaky podél 600 km osy s podrobnými snímky dna z bočního sonaru. Velké oblaky ležely obvykle tam, kde je hřbet nafouklý a málo rozpukaný, a mnoho z nich nad rozsáhlými mladými lávovými proudy z puklinových erupcí. Víc trhlin v kůře podle autorů činnost průduchů nezesilovalo. [3]

Další studie z roku 2005 sledovala v oblacích metan. Nad Západním hřbetem byl v průměru skoro dvakrát vyšší než nad Východním. Metan unášený proudy na západ zachytili vědci ještě téměř 480 km od osy hřbetu. [5]

Šest úseků hřbetu v této oblasti vědci při jedné výpravě zmapovali dvakrát, dvěma různými metodami. Mezi oběma průzkumy se oblaky posunuly až asi o 10 km, nejspíš je unášely mořské proudy. Autoři z toho vyvozují, s jakou nejistotou lze z takových průzkumů určit, kde průduchy na dně leží. [4]

Fakta

Zjištěno
1998, jen z měření oblaku ve vodě
Odhad velikosti
malé pole (podle oblaku)
Sousední odvozená pole na segmentu E1
29,5° j. š. (velmi malé), 29,8° j. š. (malé)

Slovníček

hydrotermální průduch
místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
hydrotermální oblak
vrstva vody nad průduchy, která je teplejší, zakalená a nese rozpuštěné látky; podle ní se průduchy hledají
středooceánský hřbet
podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a vzniká nová oceánská kůra
litosférická deska
velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
mikrodeska
malá samostatná litosférická deska sevřená mezi velkými deskami
soupeřící šíření trhlin
stav, kdy se konce dvou sousedních úseků hřbetu prodlužují proti sobě, každý na úkor toho druhého
nafouklý hřbet
úsek osy hřbetu, který je vyšší a širší, protože pod ním je víc magmatu
boční sonar
přístroj, obvykle tažený nad dnem, který zvukem snímá podrobný obraz dna do stran od své dráhy
metan
nejjednodušší uhlovodík, plyn; horké prameny ho vynášejí do mořské vody, takže prozrazuje jejich blízkost

Zdroje

  1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – EPR, 30.1 S, Segment E1 (s citací Baker et al. 2002), PANGAEA (2020)
  2. Baker, E.T., Hey, R.N., Lupton, J.E. et al. (2002): Hydrothermal venting along Earth's fastest spreading center: East Pacific Rise, 27.5°–32.3°. Journal of Geophysical Research 107(B7), doi:10.1029/2001JB000651, Journal of Geophysical Research: Solid Earth (abstrakt přes Crossref) (2002)
  3. Hey, R., Baker, E., Bohnenstiehl, D. et al. (2004): Tectonic/volcanic segmentation and controls on hydrothermal venting along Earth's fastest seafloor spreading system, EPR 27°–32°S. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 5(12), Q12007, doi:10.1029/2004GC000764, Geochemistry, Geophysics, Geosystems (abstrakt přes Crossref a USF Digital Commons) (2004)
  4. Walker, S.L., Baker, E.T., Massoth, G.J., Hey, R.N. (2004): Short-term variations in the distribution of hydrothermal plumes along a superfast spreading center, East Pacific Rise, 27°30′–32°20′S. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 5(12), doi:10.1029/2004GC000789, Geochemistry, Geophysics, Geosystems (abstrakt přes Crossref) (2004)
  5. Gharib, J.J., Sansone, F.J., Resing, J.A., Baker, E.T., Lupton, J.E., Massoth, G.J. (2005): Methane dynamics in hydrothermal plumes over a superfast spreading center: East Pacific Rise, 27.5°–32.3°S. Journal of Geophysical Research 110, B10, doi:10.1029/2004JB003531, Journal of Geophysical Research: Solid Earth (abstrakt přes Crossref) (2005)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.