EPR, 8 53'N

hydrotermální průduchy, N. Pacific, N EPR

Kde

N. Pacific, N EPR

Prostředí

mid-ocean ridge

Činnost

active, inferred

Hloubka

2 580 m

Objeven

1991 plume only

Poloha

8,900°, -104,200°

Místo na Východopacifickém hřbetu v mezinárodních vodách Tichého oceánu, kde vědci v roce 1991 zachytili silné oblaky vody z horkých pramenů. Samotné průduchy na dně zatím nikdo neviděl – starší fotografický průzkum z roku 1977 tu po nich nenašel ani stopu. ^[1]

Co to je

Východopacifický hřbet je středooceánský hřbet – podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a z vystupujícího magmatu vzniká nové oceánské dno. Tento úsek patří k rychle se rozpínajícím: podle databáze InterRidge se tu dno rozšiřuje asi o 105 mm za rok, podle článku E. Bakera z roku 1996 u 9° s. š. asi o 104 mm za rok. ^{[1, 3]}

Hydrotermální průduchy jsou místa, kde vyvěrá mořská voda, která prosákla do horké horniny pod dnem, ohřála se a nabrala rozpuštěné minerály. Nad nimi se ve vodě vytváří hydrotermální vlečka – oblak teplejší a zakalené vody, který lze zachytit přístroji spuštěnými z lodi, i když průduch sám ještě nikdo neviděl. ^[1]

Objev

V listopadu 1991 proměřili vědci vodu nad asi 350 km dlouhým úsekem hřbetu mezi 8°40' a 11°50' severní šířky. Sledovali teplotu, zákal vody a rozpuštěný mangan a metan, které prozrazují vodu z průduchů. Podél většiny osy hřbetu našli výrazné vlečky. ^{[2, 1]}

Edward Baker s kolegy rozdělil v článku z roku 1994 rozložení vleček do tří skupin: silné a souvislé, slabé a přerušované a téměř žádné. Úsek mezi 8°48' a 8°58' s. š., kam patří i toto místo, zařadil mezi silné a souvislé. Píše to databáze InterRidge, která článek cituje. ^[1]

Starší průzkum přitom nic nenašel. V roce 1977 tu Peter Lonsdale a Fred Spiess krátce prozkoumali dno přístroji vlečenými těsně nad ním mezi 8°37' a 8°50' s. š. a na 900 fotografiích dna žádné známky průduchů neviděli. Měření vleček z roku 1991 naopak ukázala několik silných zdrojů mezi 8°42' a 9° s. š. ^[1]

Co o něm dnes víme

Databáze InterRidge vede místo jako činné, ale jen odvozeně podle vleček z roku 1991; přímé pozorování průduchů na dně neuvádí. ^[1]

Asi sedm měsíců před měřením došlo na sousedním úseku hřbetu severně odtud, mezi 9°45' a 9°52' s. š., k podmořské erupci. Nejslabší vlečky naopak autoři zachytili v úsecích hlubších než 2 600 m, které se zdají mít nedostatek magmatu. ^[2]

Fakta

Průzkum vleček

listopad 1991, úsek 8°40'–11°50' s. š.

Fotografický průzkum dna

1977, 900 snímků, bez známek průduchů

Slovníček

středooceánský hřbet

podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě desky a z magmatu vzniká nová oceánská kůra

hydrotermální průduch

místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá v horninách pod dnem a obohacená o rozpuštěné minerály

hydrotermální vlečka

oblak teplejší, zakalené a chemicky změněné vody, který stoupá od průduchů a podle kterého se průduchy hledají

Zdroje

1. Beaulieu, S. E., Szafrański, K. M.: InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, verze 3.4 – EPR, 8 53'N (s citacemi z Baker a kol. 1994, Earth and Planetary Science Letters 128, 1–17), PANGAEA (2020)
2. Mottl, M. J., Sansone, F. J., Resing, J. A.: Manganese and methane in hydrothermal plumes along the East Pacific Rise, 8°40′ to 11°50′N. Geochimica et Cosmochimica Acta 59 (1995), č. 20, doi:10.1016/0016-7037(95)00245-U (abstrakt), Geochimica et Cosmochimica Acta (záznam OSTI) (1995)
3. Baker, E. T.: Geological indexes of hydrothermal venting. Journal of Geophysical Research 101 (1996), B6, 13 741–13 753, NOAA PMEL (1996)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.