EPR, mid 17 N segment

hydrotermální průduchy, N. Pacific, N EPR

Kde: N. Pacific, N EPR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 750 m
Objeven: 1997 plume only
Poloha: 17,000°, -105,380°

Místo na Východopacifickém hřbetu v Tichém oceánu u pobřeží Mexika, asi 2 750 m pod hladinou, uprostřed úseku hřbetu u 17° severní šířky. Horké prameny tu prozradil jen oblak zakalené vody zachycený v roce 1997; samotné průduchy podle katalogu InterRidge (2020) zatím nikdo neviděl. ^{[1, 2]}

Co to je

Východopacifický hřbet je podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a z magmatu vzniká nové oceánské dno. Podle katalogu InterRidge se tu dno rozšiřuje asi o 77 mm za rok, tedy rychle. Místo spadá pod pravomoc Mexika. ^[1]

Katalog InterRidge řadí místo mezi „činná, odvozená“: na hydrotermální průduchy – místa, kde ze dna vytéká voda ohřátá v hornině – se usuzuje jen z oblaku ve vodním sloupci. Teplotu vody, usazeniny ani živočichy katalog neuvádí. ^[1]

Co o něm dnes víme

V roce 2001 publikovali Edward Baker a kolegové rozbor 133 svislých profilů zákalu a teploty vody mezi transformními zlomy Orozco a Rivera (15° 20′ – 18° 30′ s. š.). Přístroje byly připevněné k jádrovákům a drapákům, kterými se zároveň odebíraly horniny ze dna. Studie srovnávala tři sousední úseky hřbetu, které se rozpínají zhruba stejně rychle, ale mají velmi rozdílný tvar. ^[2]

Nad mohutnějším, magmatem „nafouknutým“ úsekem u 16° s. š. byly oblaky slabší a méně rozsáhlé než nad užším úsekem u 17° s. š., rozpraskaným zlomy – opak toho, co vědci podle jiných tichomořských hřbetů čekali. Úsek u 17° s. š. má oblaků zhruba tolik jako průměr nejrychleji se rozpínajících úseků na jihu Východopacifického hřbetu. ^[2]

Autoři to vysvětlují tím, jak snadno hornina propouští vodu. Na úseku u 17° s. š. voda nejspíš proniká hlubokými zlomy až k horké hornině. Na každém ze zkoumaných úseků se silné oblaky, typické pro soustředěné výtoky, vážou na zřetelně rozpraskaná místa osy; slabší signály rozptýleného prosakování na nerozpraskané části osy, kde převládá magmatická činnost. ^[2]

Závěr studie: i na rychle se rozpínajícím hřbetu mohou místní zlomy rozhodovat o tom, kolik a jakých pramenů je, podobně jako na pomalém Středoatlantském hřbetu. Na celém zkoumaném úseku leží oblaky nad 39 % délky osy, což odpovídá celosvětovému vztahu mezi rychlostí rozpínání a četností pramenů. ^[2]

Fakta

Zachyceno: 1997, jen oblak ve vodě
Podíl osy s oblaky (15° 20′ – 18° 30′ s. š.): 39 %

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály
hydrotermální oblak: mrak teplejší, zakalené nebo chemicky změněné vody, který se šíří od horkých pramenů na dně; podle něj se průduchy hledají
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
transformní zlom: velký příčný zlom, který odděluje a posouvá úseky středooceánského hřbetu
propustnost: schopnost horniny propouštět vodu, například díky puklinám a zlomům

Zdroje

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.