FRSC, 11a-3

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Lau Basin

Kde: S. Pacific, Lau Basin
Prostředí: back-arc spreading center
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 000 m
Objeven: 2008 plume only
Poloha: -16,795°, -174,523°

Místo na Fonualeiském riftu a centru rozpínání v severovýchodní části Lauské pánve u Tongy, kde je dno asi 1 800–2 000 m hluboko. Lodní měření (podle katalogu v roce 2008) tu zachytila oblak teplejší vody, jaký vydávají horké prameny; průduch na dně zatím nikdo neviděl. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Lauská pánev u Tongy leží za řetězem sopečných ostrovů, nad místem, kde se jedna litosférická deska velmi rychle noří pod druhou. Za takovým sopečným obloukem se mořské dno roztahuje a vzniká na něm nová kůra – mluví se o zaobloukovém rozpínání. Fonualeiský rift a centrum rozpínání (zkratka FRSC) je jedním z hřbetů v severovýchodní části pánve, kde k tomu dochází. ^{[2, 1]}

Na jih od 16,6° j. š. vystupují na FRSC velké sopečné kužely a rozpínání se zpomaluje. Místo u 16,8° j. š. leží v pásu mezi 16,67° a 17,03° j. š., kde se průduchy podle studie Bakera a kolegů (2019) nacházejí u hřbítku na ose nebo u samostatné sopky stranou od ní. ^[2]

Rychlost rozpínání se ve zdrojích velmi liší: katalog InterRidge uvádí asi 72 mm za rok, tabulka studie z roku 2019 pro toto místo 20 mm za rok. ^{[1, 2]}

Objev

Ve studii Bakera a kolegů (2019) má místo číslo 26; označení 11a-3 je jméno měřicí operace, ne název průduchu. Tabulka studie i katalog InterRidge datují měření do roku 2008, text studie ale uvádí, že sondy CTD (přístroje měřící vlastnosti vody) se nade dnem FRSC poprvé vlekly v roce 2009, a odkazuje přitom na konferenční abstrakt Crowhursta a kolegů. Na tentýž abstrakt odkazuje jako na zdroj objevu i katalog InterRidge. ^{[2, 1]}

Oblak ležel v hloubce 1 550–1 700 m, vystoupal asi 250 m nade dno a byl asi o 0,05 °C teplejší než okolní voda. Čidlo oxidačně-redukčního potenciálu tu naopak žádnou změnu nezaznamenalo a zákal byl jen slabý. ^[2]

Autoři místo v tabulce řadí mezi zdroje horké vody; vodítkem je u nich hlavně výška výstupu oblaku, která u horkých pramenů obvykle přesahuje asi 150 m. Sami ale upozorňují, že u míst, která nikdo neviděl kamerou, jde jen o odhad. ^[2]

Co o něm dnes víme

Studie Bakera a kolegů z roku 2019 shrnula průzkumy severovýchodní Lauské pánve a napočítala tu 43 činných hydrotermálních míst; na FRSC jich podle tabulky leží 14 (text studie jednou píše o 15). Po přepočtu na rychlost rozpínání je podle autorů v Lauské pánvi míst s prameny asi desetkrát víc, než se dosud uvádí pro středooceánské hřbety; vysvětlují to hlavně velmi důkladným průzkumem a teprve na druhém místě větším přísunem magmatu. ^[2]

Fakta

Oblak: 1 550–1 700 m pod hladinou, výstup 250 m
Oteplení vody v oblaku: asi 0,05 °C
Odhadovaný typ: zdroj horké vody (odhad podle oblaku)
Číslo ve studii Baker a kol. 2019: místo 26

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
zaobloukové rozpínání: roztahování mořského dna za řadou sopečných ostrovů, nad místem, kde se jedna deska zanořuje pod druhou
hydrotermální oblak: vrstva ohřáté a zakalené vody s rozpuštěnými látkami, která stoupá od pramenů a rozlévá se ve vodě daleko od nich
sonda CTD: přístroj spouštěný z lodi na laně, který měří vodivost (slanost), teplotu a hloubku vody; často nese i čidla zákalu a chemie
oxidačně-redukční potenciál: elektrochemická vlastnost vody; její pokles prozradí redukované látky z pramenů (např. železo, sirovodík, vodík), které se rychle oxidují, takže se projeví jen blízko zdroje (zhruba do 1 km)
rift: protáhlá propadlina, kde se zemská kůra roztahuje a trhá

Zdroje

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.