FRSC, 14b, 16.31 S

hydrotermální průduchy, S. Atlantic, Lau Basin

Kde: S. Atlantic, Lau Basin
Prostředí: back-arc spreading center
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 380 m
Objeven: 2008 plume only
Poloha: -16,311°, -174,555°

Místo na Fonualeiském riftu a centru rozpínání v severovýchodní části Lauské pánve u Tongy, kde je dno asi 2 380 m hluboko. Lodní měření (podle katalogu v roce 2008) tu zachytila ve vodě oblak, jaký vydávají horké prameny; samotný průduch na dně zatím nikdo neviděl. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Lauská pánev u Tongy leží za řetězem sopečných ostrovů, nad místem, kde se jedna litosférická deska velmi rychle noří pod druhou. Za takovým sopečným obloukem se mořské dno roztahuje a vzniká na něm nová kůra – mluví se o zaobloukovém rozpínání. Fonualeiský rift a centrum rozpínání (zkratka FRSC) je jedním z hřbetů v severovýchodní části pánve, kde k tomu dochází. ^{[2, 1]}

Na severu má FRSC osní údolí asi 10 km široké, s přerušovanými hřbítky na dně; dál k jihu se rozpínání zpomaluje a údolí rozšiřuje. Toto místo u 16,31° j. š. patří podle studie Bakera a kolegů (2019) do severní části, kde průduchy leží u výrazných hřbítků na ose. ^[2]

Rychlost rozpínání se ve zdrojích velmi liší: katalog InterRidge uvádí asi 84 mm za rok, tabulka studie z roku 2019 pro toto místo 25 mm za rok. ^{[1, 2]}

Objev

Ve studii Bakera a kolegů (2019) má místo číslo 20; označení 14b je jméno měřicí operace, ne název průduchu. Tabulka studie i katalog InterRidge datují měření do roku 2008, text studie ale uvádí, že sondy CTD (přístroje měřící vlastnosti vody) se nade dnem FRSC poprvé vlekly v roce 2009, a odkazuje přitom na konferenční abstrakt Crowhursta a kolegů. ^{[2, 1]}

Oblak ležel v hloubce 2 000–2 200 m a vystoupal až asi 350 m nade dno. Voda v něm byla nepatrně teplejší než okolí (asi o 0,025 °C) a čidlo oxidačně-redukčního potenciálu ukázalo výraznou změnu, typickou pro čerstvou vodu z pramene. ^[2]

Autoři místo v tabulce řadí mezi zdroje horké vody; hlavním vodítkem je u nich výška výstupu oblaku, která u horkých pramenů obvykle přesahuje asi 150 m. U míst, kam se nepodívala kamera, jde ale podle nich jen o odhad. ^[2]

Co o něm dnes víme

Studie Bakera a kolegů z roku 2019 shrnula průzkumy severovýchodní Lauské pánve a napočítala tu 43 činných hydrotermálních míst; na FRSC jich podle tabulky leží 14 (text studie jednou píše o 15). Po přepočtu na rychlost rozpínání je podle autorů v Lauské pánvi míst s prameny asi desetkrát víc, než se dosud uvádí pro středooceánské hřbety; vysvětlují to hlavně velmi důkladným průzkumem a teprve na druhém místě větším přísunem magmatu. ^[2]

Fakta

Oblak: 2 000–2 200 m pod hladinou, výstup 350 m
Odhadovaný typ: zdroj horké vody (odhad podle oblaku)
Číslo ve studii Baker a kol. 2019: místo 20

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
zaobloukové rozpínání: roztahování mořského dna za řadou sopečných ostrovů, nad místem, kde se jedna deska zanořuje pod druhou
hydrotermální oblak: vrstva ohřáté a zakalené vody s rozpuštěnými látkami, která stoupá od pramenů a rozlévá se ve vodě daleko od nich
sonda CTD: přístroj spouštěný z lodi na laně, který měří vodivost (slanost), teplotu a hloubku vody; často nese i čidla zákalu a chemie
oxidačně-redukční potenciál: elektrochemická vlastnost vody; její pokles prozradí redukované látky z pramenů (např. železo, sirovodík, vodík), které se rychle oxidují, takže se projeví jen blízko zdroje (zhruba do 1 km)
rift: protáhlá propadlina, kde se zemská kůra roztahuje a trhá

Zdroje

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.