TerraBeat – zemětřesení a sopky

FRSC, Central

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Lau Basin

Kde
S. Pacific, Lau Basin
Prostředí
back-arc spreading center
Činnost
active, inferred
Hloubka
2 419 m
Objeven
2004 plume only
Poloha
-16,492°, -174,542°

Místo na Fonualeiském riftu a centru rozpínání (zkratka FRSC) v severovýchodní části Lauské pánve u Tongy, kde je dno asi 2 300–2 400 m hluboko. V roce 2004 tu přístroj spuštěný z lodi zachytil ve vodě zakalenou vrstvu, jakou tvoří horké prameny; samotný průduch na dně katalog InterRidge (2020) jako nalezený neuvádí. [1, 2]

Jak vznikl

Lauská pánev leží za řadou sopečných ostrovů Tofua, nad místem, kde se jedna litosférická deska velmi rychle zanořuje pod druhou. Za takovým sopečným obloukem se mořské dno roztahuje a vzniká na něm nová kůra – mluví se o zaobloukovém rozpínání. Fonualeiský rift a centrum rozpínání je jedním z hřbetů, kde se tu od sebe vzdalují Tonžská deska a deska Niuafo'ou. [2, 1]

Na severu má FRSC osní údolí asi 10 km široké, s přerušovanými hřbítky na dně. Směrem k jihu se rozpínání zpomaluje, údolí se rozšiřuje na 15–20 km a hřbítky střídají velké sopky, které vystupují jižně od 16,6° j. š. Toto místo u 16,5° j. š. leží ještě severně od nich. [2]

Rychlost rozpínání uvádějí zdroje velmi rozdílně: katalog InterRidge asi 80 mm za rok, studie Bakera a kolegů z roku 2019 pro toto místo 23 mm za rok. Starší odhady počítaly se mnohem rychlejším rozpínáním; novější model pohybu desek z roku 2016 dává pro zdejší hřbety jen 8 až asi 40 mm za rok. [1, 2]

Objev

Na hřbetech severovýchodní Lauské pánve hledali horké prameny Christopher German a kolegové, kteří výsledky zveřejnili v roce 2006. Zajímalo je, zda odtud pochází obrovský oblak vody z pramenů, který se v hloubce 1 500–2 000 m táhne přes 2 000 km jihozápadním Pacifikem. Našli nejméně čtyři nové zdroje oblaků – tři na FRSC a jeden na sousedním Severovýchodním lauském centru rozpínání. [3, 1]

Podle tabulky ve studii Bakera a kolegů (2019) zachytil v roce 2004 u tohoto místa (v tabulce číslo 21) přístroj MAPR zakalenou vrstvu vody v hloubce 1 650–1 820 m, tedy asi 500–650 m nade dnem. Oxidačně-redukční potenciál, další obvyklá stopa čerstvé vody z pramene, se tu ale nezměnil a oteplení vody se určit nedalo. [2, 1]

Autoři místo řadí mezi zdroje horké vody („černé kuřáky“); z měřených stop tabulka pro toto místo uvádí jen poměrně silný zákal. Sami ale zdůrazňují, že u míst, kam se nepodívala podvodní kamera, jde jen o odhad, který se může změnit. [2]

Co o něm dnes víme

Studie Bakera a kolegů z roku 2019 napočítala v severovýchodní Lauské pánvi 43 činných hydrotermálních míst, z toho 14 na FRSC (tak je uvádí tabulka; text studie píše o 15). Lodní sondy CTD vlečené nade dnem tu poprvé měřily až v roce 2009. Na pomalejším jihu FRSC se místa shlukují kolem sopek. [2]

German a kolegové (2006) došli k závěru, že velký oblak nad oblastí nepochází z jednoho silného zdroje, ale ze součtu mnoha pramenů v celé Lauské pánvi, jejíž voda odtéká jejím severovýchodním cípem. [3]

Fakta

Jiná jména
Central Fonualei plume region, DR59
Oblak
1 650–1 820 m pod hladinou (2004)
Odhadovaný typ
zdroj horké vody (odhad autorů)

Slovníček

hydrotermální průduch
místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
litosférická deska
velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
zaobloukové rozpínání
roztahování mořského dna za řadou sopečných ostrovů, nad místem, kde se jedna deska zanořuje pod druhou
rift
protáhlá propadlina, kde se zemská kůra roztahuje a trhá
hydrotermální oblak
mrak ohřáté vody s rozpuštěnými minerály a jemnými částečkami, který stoupá od pramenů a šíří se ve vodě daleko od nich
MAPR
malý samočinný přístroj, který se připevní na lano a zaznamenává teplotu, zákal a chemické vlastnosti vody
oxidačně-redukční potenciál (Eh)
veličina, podle které čidlo pozná látky z čerstvé vody z pramenů; mění se jen blízko zdroje
černý kuřák
komín na dně, z něhož tryská voda o teplotě kolem 300 °C nebo víc, zčernalá drobnými zrnky sirníků kovů

Zdroje

  1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – FRSC, Central, PANGAEA (2020)
  2. Baker, E.T., Walker, S.L., Massoth, G.J., Resing, J.A. (2019): The NE Lau Basin: Widespread and Abundant Hydrothermal Venting in the Back-Arc Region Behind a Superfast Subduction Zone. Frontiers in Marine Science 6, 382, doi:10.3389/fmars.2019.00382, Frontiers in Marine Science (2019)
  3. German, C.R., Baker, E.T., Connelly, D.P., Lupton, J.E., Resing, J.A., Prien, R.D., Walker, S.L., Edmonds, H.N., Langmuir, C.H. (2006): Hydrothermal exploration of the Fonualei Rift and Spreading Center and the Northeast Lau Spreading Center. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 7(11), doi:10.1029/2006GC001324, Geochemistry, Geophysics, Geosystems (abstrakt přes OpenAlex) (2006)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.