Gakkel Ridge, 7.5 E

hydrotermální průduchy, Arctic, Gakkel Ridge

Kde: Arctic, Gakkel Ridge
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 3 600 m
Objeven: 2001 plume only
Poloha: 85,017°, 7,450°

Místo na Gakkelově hřbetu v Severním ledovém oceánu, kolem 85° severní šířky a 3 600 m pod hladinou. Leží v úseku, kde se skoro netvoří láva a na dno vystupují horniny zemského pláště; přesto tu vědci v roce 2001 zachytili ve vodě stopu horkých pramenů. ^{[1, 3]}

Jak vznikl

Gakkelův hřbet je asi 1 800 km dlouhé podmořské pohoří pod Arktidou, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky. Je to nejpomaleji se rozevírající známý hřbet na Zemi: rozestupuje se o méně než 1 cm za rok. ^[5]

Podle výzkumu z roku 2003 se na hřbetu střídají úseky se souvislou sopečnou činností, s osamocenými sopečnými centry a asi 300 km dlouhý úsek, kde sopky skoro chybějí a na ose hřbetu leží odkrytý zemský plášť. Jiná práce uvádí pro tuto „řídce magmatickou zónu“ délku asi 280 km, anglická Wikipedie ji klade mezi 3° a 29° východní délky. ^{[3, 1, 5]}

Místo u 7,5° v. d. leží právě v této zóně, na protáhlém hřbítku na ose, v části nejbohatší na peridotit – horninu zemského pláště. Dragáže (odběry hornin košem taženým po dně) tu nenašly žádné stopy sopečné činnosti. ^[1]

Objev

Místo našla v roce 2001 výprava AMORE (Arctic Mid-Ocean Ridge Expedition), na které se plavily dva výzkumné ledoborce – německý Polarstern a americký Healy. Katalog InterRidge ho vede také pod jménem Site 4. ^{[1, 5]}

Výprava měřila vodu nad osou hřbetu v délce asi 1 100 km a našla oblaky (mraky zakalené, chemicky změněné vody) nejméně z 9 až 12 míst s horkými prameny. To odporovalo dřívějším předpovědím, že na tak pomalém hřbetu budou prameny vzácné. ^[2]

Prameny u 7,5° v. d. dosud nikdo neviděl, katalog je proto vede jako „činné, odvozené“. Anglická Wikipedie poznamenává, že potvrdit taková místa ztěžuje led na hladině. ^{[1, 5]}

Co o něm dnes víme

Většina pramenů na Gakkelově hřbetu leží na sopečných vyvýšeninách. Místo u 7,5° v. d. je podle srovnávací studie z roku 2004 jediné zjištěné v celé řídce magmatické zóně. ^{[4, 1]}

Studie spočítala na 850 km hřbetu 9–10 činných míst. Oblaky z nich díky slabému hustotnímu vrstvení hluboké arktické vody vystoupají nad okolní terén osy a šíří se podél ní i přes 200 km, takže pokrývají asi 75 % prozkoumané délky. ^[4]

Ultrapomalé hřbety jsou podle studie v přepočtu na množství magmatu několikrát „výkonnější“ v udržování pramenů než rychlejší hřbety. Jedním z možných vysvětlení je teplo ze serpentinizace – přeměny plášťového peridotitu na serpentinit, když hornina reaguje s vodou. Další možností je teplo z chladnoucích magmatických těles a svrchního pláště nebo soustředění magmatu do sopečných center. ^[4]

Fakta

Jiné jméno: Site 4
Objev: 2001, výzkumné ledoborce Polarstern a Healy
Hornina na dně: peridotit z pláště, bez stop sopečné činnosti

Slovníček

hydrotermální průduch: otvor na dně, kudy vytéká voda ohřátá v horninách; pole průduchů je skupina takových horkých pramenů
zemský plášť: vrstva Země pod kůrou; jeho horniny se obvykle k povrchu nedostanou
peridotit: tmavá hornina zemského pláště, bohatá na hořčík a železo
serpentinizace: přeměna peridotitu za přítomnosti vody na horninu serpentinit; přitom se uvolňuje teplo
dragáž: odběr hornin ze dna pomocí kovového koše taženého na laně za lodí
oblak (plume): mrak zakalené, chemicky změněné vody nad horkým pramenem; podle něj se prameny hledají z lodi
ultrapomalý hřbet: středooceánský hřbet, kde se desky od sebe vzdalují mimořádně pomalu, zhruba o méně než 2 cm za rok

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Gakkel Ridge, 7.5 E, PANGAEA (2020)
Edmonds, H.N., Michael, P.J., Baker, E.T. a kol. (2003): Discovery of abundant hydrothermal venting on the ultraslow-spreading Gakkel ridge in the Arctic Ocean. Nature 421, 252–256, doi:10.1038/nature01351, Nature (abstrakt přes Europe PMC, PMID 12529639) (2003)
Michael, P.J., Langmuir, C.H., Dick, H.J.B. a kol. (2003): Magmatic and amagmatic seafloor generation at the ultraslow-spreading Gakkel ridge, Arctic Ocean. Nature 423, 956–961, doi:10.1038/nature01704, Nature (abstrakt přes Europe PMC, PMID 12827193) (2003)
Baker, E.T., Edmonds, H.N., Michael, P.J. a kol. (2004): Hydrothermal venting in magma deserts: The ultraslow-spreading Gakkel and Southwest Indian Ridges. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 5(8), Q08002, doi:10.1029/2004GC000712, Geochemistry, Geophysics, Geosystems (abstrakt v repozitáři Louisiana State University) (2004)
Gakkel Ridge, Wikipedie (anglická)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.