Gakkel Ridge, Site 8

hydrotermální průduchy, Arctic, Gakkel Ridge

Kde: Arctic, Gakkel Ridge
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 3 500 m
Objeven: 2001 plume only
Poloha: 86,533°, 69,000°

Místo na Gakkelově hřbetu v Severním ledovém oceánu, u 86,5° severní šířky a 69° východní délky, asi 3 500 m pod hladinou. V roce 2001 tu vědci z ledoborců zachytili ve vodě stopy hydrotermálních pramenů; samotné průduchy katalog InterRidge (verze z roku 2020) nepopisuje. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Gakkelův hřbet je podmořské pohoří pod Arktidou, na jehož ose se od sebe vzdalují dvě desky a vzniká nová oceánská kůra. Je to nejpomaleji se rozpínající středooceánský hřbet – podle objevitelů jen o 0,6–1,3 cm za rok; u tohoto místa katalog InterRidge uvádí asi 10,6 mm za rok. Takovým hřbetům se říká ultrapomalé. ^{[2, 1]}

Podle výzkumu z roku 2003 se hřbet dělí na tři části: na západě je souvislá sopečná činnost, uprostřed asi 300 km dlouhá zóna skoro bez sopek, kde na ose leží horniny zemského pláště, a na východě velká sopečná centra daleko od sebe. Site 8 leží podle katalogu ve Východní vulkanické zóně. Hloubka 3 500 m je jen přibližná, odečtená z mapy dna GEBCO. ^{[3, 1]}

Objev

Místo objevila v létě 2001 mezinárodní výprava AMORE na dvou ledoborcích, německém Polarsternu a americkém Healy, které hřbet podrobně zmapovaly a odebraly z něj vzorky hornin. Vědci měřili rozptyl světla ve vodě (zákal), teplotu a obsah manganu podél 1 100 km osního údolí a našli oblaky nejméně z 9 až 12 samostatných míst s prameny. ^{[2, 3, 6]}

To byla velká změna proti dřívějším předpovědím, že na tak pomalém hřbetu budou prameny vzácné. Objevitelé si všimli, že prameny leží hlavně u sopečných center. Katalog InterRidge vede Site 8 jako činné jen podle oblaku; o pozorování nebo vzorcích samotných průduchů nic neuvádí. ^{[2, 1]}

Co o něm dnes víme

Srovnávací studie z roku 2004 ukázala, že na Gakkelově hřbetu se oblaky kvůli slabému vrstvení hluboké arktické vody šíří daleko podél osy, ale na 850 km osy pocházejí jen asi z 9–10 činných míst. Vzhledem k množství magmatu, které k nim přichází, jsou ultrapomalé hřbety podle autorů v udržování pramenů několikrát „výkonnější“ než rychlejší hřbety. ^[4]

Novější práce z roku 2024 uvádí jiný počet: výprava z roku 2001 podle ní zachytila asi 30 oblaků. Popisuje i dvě pole, která německá loď Polarstern na Gakkelově hřbetu skutečně našla na dně – Aurora (2014) na západě a Polaris (2016) ve Východní vulkanické zóně. Nad oběma stoupají trvalé oblaky až 800 m vysoko. ^[5]

Samotné Site 8 u 69° v. d. zůstává jen odvozené z oblaku. Podle anglické Wikipedie je na hřbetu víc míst odvozených jen z oblaků, která se kvůli ledu ve vysokých zeměpisných šířkách zatím nepodařilo potvrdit. ^{[6, 1]}

Fakta

Objev: 2001, výprava AMORE (ledoborce Polarstern a Healy), jen oblak ve vodě
Část hřbetu: Východní vulkanická zóna

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
hydrotermální oblak (plume): mrak ohřáté a chemicky změněné, často zakalené vody, který stoupá z průduchů a šíří se ve vodě nad dnem; prozradí průduchy i na kilometry daleko
ultrapomalý hřbet: podmořský hřbet, kde se desky od sebe vzdalují jen o pár milimetrů až asi 2 cm za rok
zemský plášť: vrstva Země pod kůrou, tvořená hlavně horninou peridotitem
osní údolí: příkopová propadlina podél osy pomalého hřbetu, kde se desky rozestupují
GEBCO: celosvětová mapa hloubek oceánského dna, sestavená z měření lodí a družic

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Gakkel Ridge, Site 8, PANGAEA (2020)
Edmonds, H.N., Michael, P.J., Baker, E.T. a kol. (2003): Discovery of abundant hydrothermal venting on the ultraslow-spreading Gakkel ridge in the Arctic Ocean. Nature 421, 252–256, Nature (abstrakt přes Europe PMC, PMID 12529639) (2003)
Michael, P.J., Langmuir, C.H., Dick, H.J.B. a kol. (2003): Magmatic and amagmatic seafloor generation at the ultraslow-spreading Gakkel ridge, Arctic Ocean. Nature 423, 956–961, Nature (abstrakt přes Europe PMC, PMID 12827193) (2003)
Baker, E.T., Edmonds, H.N., Michael, P.J. a kol. (2004): Hydrothermal venting in magma deserts: The ultraslow-spreading Gakkel and Southwest Indian Ridges. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 5, Q08002, doi:10.1029/2004GC000712, Geochemistry, Geophysics, Geosystems (abstrakt v repozitáři LSU) (2004)
Wegener, G., Molari, M., Purser, A. a kol. (2024): Hydrothermal vents supporting persistent plumes and microbial chemoautotrophy at Gakkel Ridge (Arctic Ocean). Frontiers in Microbiology 15, doi:10.3389/fmicb.2024.1473822, Frontiers in Microbiology (2024)
Gakkel Ridge, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.