Galapagos Rift, 94.4 W

hydrotermální průduchy, N. Pacific, Galapagos Rift

Kde: N. Pacific, Galapagos Rift
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 400 m
Objeven: 2005 plume only
Poloha: 2,530°, -94,330°

Místo na Galapážském rozpínacím hřbetu u 94,3° z. d., asi 2 400 m pod hladinou, necelých 30 km západně od pole černých kuřáků Navidad. Horké prameny tu prozradil jen oblak ve vodě zachycený v roce 2005; samotné průduchy podle katalogu InterRidge (2020) zatím nikdo neviděl. ^{[1, 4]}

Co to je

Galapážský rozpínací hřbet (často zvaný Galapážský rift) je podmořské pohoří v Tichém oceánu severně od Galapág, kde se od sebe vzdalují dvě desky a vzniká nové oceánské dno. Místo leží v hloubce asi 2 400 m; katalog InterRidge tu uvádí rozpínání asi 51 mm za rok a řadí ho pod pravomoc Ekvádoru (Galapágy). ^[1]

Katalog InterRidge vede místo jako „činné, odvozené“: na hydrotermální průduchy (místa, kde ze dna vytéká voda ohřátá v hornině) se usuzuje jen z oblaku ve vodě, zachyceného v roce 2005. Teplotu, usazeniny ani živočichy katalog neuvádí. Podle katalogu ho nezmiňuje ani první krátké shrnutí výsledků z roku 2006. ^[1]

Podle souřadnic v katalogu leží místo asi 28 km západně od pole Navidad (94° 04,5′ z. d.), kde v roce 2005 kamerové saně Medea natočily jedny z prvních činných černých kuřáků na tomto hřbetu. Navidad leží podle vědců na západním okraji oblasti, kterou ovlivňuje galapágská horká skvrna. ^{[1, 4, 3]}

Co o něm dnes víme

Oblak tu zachytila výprava GalAPAGoS na lodi R/V Thomas G. Thompson (prosinec 2005 – leden 2006). Ta zmapovala sonarem téměř 600 km osy hřbetu mezi 89,5° a 95° z. d. a asi 50–300 m nade dnem při tom vlekla čidla, která měří zákal, teplotu a rozpuštěné železo, mangan či metan. Pod některými oblaky pak pátrala po pramenech kamerovými saněmi Medea. ^{[3, 2]}

Výsledek překvapil: na celém úseku našla výprava jen dvě činná pole horkých pramenů, i když silné oblaky ukazovaly na menší prameny ještě nejméně na šesti dalších místech. Oblaky ležely jen nad 11 % délky osy, zhruba o polovinu méně, než se čeká u hřbetu s podobným přísunem magmatu. Podobně málo horkých pramenů mají i hřbety u Islandu, ostrovů St. Paul a Amsterdam a Ascensionu. ^[2]

Podle studie z roku 2008 vyvěrají všechny prameny, které výprava natočila, z puklin a propadlin vzniklých nad žilami magmatu na protáhlých sopečných hřbítcích, nebo z kaldery (propadliny na vrcholu sopky). Oblaky se přitom shlukovaly ve vyvýšených středních částech sopečných úseků hřbetu, kam magma nejspíš přitéká hlavně. ^[4]

Autoři navrhli dvě vysvětlení. Buď tu kůra chladne hlavně rozptýleným prosakováním teplé vody, které měření nezachytí, nebo se činnost pramenů na hřbetech ovlivněných horkou skvrnou střídá v pulzech: lávové proudy, na nichž prameny vyvěrají, byly všude geologicky zhruba stejně staré (podle odhadu jen desítky až stovky let) a všechny prameny působily jako v pozdní fázi svého života. ^{[2, 4, 3]}

Podle deníku výpravy z 18. srpna 2023 se vědci chystali vrátit k polím Iguanas, Pingüinos a Navidad, zmapovat dno a pátrat i po dvou dalších místech, na která ukazovala chemická stopa ve vodě. O která místa šlo, deník neuvádí, a výsledky pro toto místo jsme nenašli. ^[5]

Fakta

Objev: 2005, jen podle oblaku ve vodě
Výprava: GalAPAGoS, R/V Thomas G. Thompson, 2005–2006
Nejbližší potvrzené pole: Navidad (94° 04,5′ z. d.), asi 28 km na východ

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály
hydrotermální oblak (vlečka): mrak teplejší, zakalené a chemicky změněné vody, který se šíří od horkých pramenů na dně; podle něj se prameny hledají z lodi
horká skvrna: místo, kde k povrchu Země stoupá mimořádně horký materiál z hloubky a živí sopky; pod Galapágami je jedna z nejznámějších
černý kuřák: komín na dně, z něhož proudí velmi horká voda zčernalá drobnými částečkami sirníků kovů
kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne, když se pod ní vyprázdní zásobník magmatu

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Galapagos Rift, 94.4 W (cituje i Baker et al. 2006, Eos Trans. AGU 87(52), abstrakt V14A-06), PANGAEA (2020)
Baker, E.T., Haymon, R.M., Resing, J.A., White, S.M., Walker, S.L., Macdonald, K.C., Nakamura, K. (2008): High-resolution surveys along the hot spot–affected Galápagos Spreading Center: 1. Distribution of hydrothermal activity. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 9(9), Q09003, doi:10.1029/2008GC002028, Geochemistry, Geophysics, Geosystems (abstrakt přes Crossref) (2008)
Haymon, R.M., Baker, E.T., Resing, J.A., White, S.M., Macdonald, K.C. (2007): Hunting for hydrothermal vents along the Galápagos Spreading Center. Oceanography 20(4), 100–107, The Oceanography Society (2007)
Haymon, R.M., White, S.M., Baker, E.T., Anderson, P.G., Macdonald, K.C., Resing, J.A. (2008): High-resolution surveys along the hot spot–affected Gálapagos Spreading Center: 3. Black smoker discoveries and the implications for geological controls on hydrothermal activity. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 9(12), Q12006, doi:10.1029/2008GC002114, Geochemistry, Geophysics, Geosystems (abstrakt přes Crossref) (2008)
Venturing to the Western Galápagos Spreading Center (deník výpravy, 18. 8. 2023; snímky OET/NautilusLive a NOAA), Schmidt Ocean Institute (2023)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.