GEISEIR site 12, segment K4

hydrotermální průduchy, Indian, SEIR

Kde

Indian, SEIR

Prostředí

mid-ocean ridge

Činnost

active, inferred

Hloubka

2 600 m

Objeven

2010 plume only

Poloha

-42,660°, 83,037°

Místo na Jihovýchodním indickém hřbetu, daleko v jižní části Indického oceánu (asi 42,66° j. š., 83,04° v. d.), kde francouzská výprava v roce 2010 zachytila ve vodě chemickou stopu horkých pramenů. Přímé pozorování průduchů na dně katalog InterRidge neuvádí. ^{[1, 2]}

Co to je

Jihovýchodní indický hřbet je středooceánský hřbet: podmořské pohoří, na jehož ose se rozestupují dvě litosférické desky a z magmatu stoupajícího zespodu přirůstá nové oceánské dno. Podle katalogu InterRidge se tu dno rozšiřuje asi o 67 mm za rok, což odborníci řadí ke středně rychlým hřbetům. ^{[1, 2]}

Hřbet je rozdělen zlomy a posuny osy na úseky (segmenty), označené písmeny. Úsek K leží východně od podmořské plošiny, kterou vybudovala horká skvrna pod ostrovy Amsterdam a Saint-Paul. Jeho osa tvoří vyvýšený val rozpůlený příkopem a dělí se na čtyři menší části K1 až K4; toto místo leží na části K4. ^{[2, 1]}

Hloubku dna katalog uvádí jen přibližně, asi 2 600 m – odhadnutou podle polohy místa na mapě dna v programu GeoMapApp. Teplotu vody ani živočichy katalog neuvádí. ^[1]

Objev

Na hydrotermální průduchy se tu přišlo nepřímo, podle hydrotermální vlečky – oblaku ohřáté, zakalené a chemicky změněné vody, který stoupá od pramenů na dně a rozlévá se ve vodě nad ním. Vodu nad hřbetem v této oblasti proměřovala americká výprava Boomerang (1996), čínská výprava DY115-19 (2007) a v letech 2009–2010 francouzský projekt GEISEIR. ^[2]

GEISEIR spouštěl z lodi Marion Dufresne II na laně malé samostatné měřicí přístroje, zavěšené u odběráků hornin; obvykle se dostaly asi 25 m nade dno. Na úsecích K až O tak vzniklo 150 svislých profilů vodou. Jen při výpravě v roce 2010 měřily přístroje také oxidačně-redukční potenciál. ^[2]

Katalog InterRidge vede toto místo jako „činné, odvozené“: objevené v roce 2010 jen podle vlečky. Odkazuje přitom na zjištění, že měření oxidačně-redukčního potenciálu z roku 2010 našlo na úsecích K a L zřetelné odchylky na deseti oddělených místech. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

Odchylka oxidačně-redukčního potenciálu prozradí blízký zdroj lépe než samotný zákal vody: podle autorů studie z roku 2014 se taková odchylka jen zřídka najde dál než asi kilometr od pramene. Zákal vody naopak přesné místo činných průduchů vždy spolehlivě neukáže. ^[2]

Studie Bakera a kolegů (2014) spojila měření ze 227 profilů podél 2 500 km hřbetu. Zjistila, že vleček je nejvíc tam, kde je pod osou zřejmě nejvíc magmatu: od úseku G k úseku L hřbet směrem na východ mělčí a vleček přibývá. Na samotné plošině Amsterdam–Saint-Paul je jich naopak velmi málo. ^[2]

Většina odchylek z roku 2010 připadla na sousední úsek L, který autoři doporučili jako první cíl pro průzkum dna. Přímé pozorování průduchů na dně katalog InterRidge pro toto místo neuvádí. ^{[2, 1]}

Fakta

Zjištěno

2010, jen podle vlečky (projekt GEISEIR)

Loď

Marion Dufresne II

Úsek hřbetu

K4 (část úseku K)

Slovníček

středooceánský hřbet

podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě desky a z vystupujícího magmatu vzniká nové oceánské dno

litosférická deska

velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám

hydrotermální průduch

místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem a nese rozpuštěné minerály

hydrotermální vlečka

oblak ohřáté vody s jemnými částicemi a rozpuštěnými látkami, který stoupá od průduchu a rozlévá se ve vodě nad dnem

horká skvrna

místo, kde z hlubin zemského pláště stoupá neobvykle horký materiál a na povrchu vytváří sopky nebo plošiny

oxidačně-redukční potenciál

veličina, která se prudce mění, když voda obsahuje krátce žijící redukované látky z průduchů, například rozpuštěné železo nebo sirovodík; její odchylka proto ukazuje na blízký průduch

Zdroje

1. Beaulieu, S. E., Szafrański, K. M.: InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, verze 3.4 – GEISEIR site 12, segment K4, PANGAEA (2020)
2. Baker, E. T., Hemond, C., Briais, A., Maia, M., Scheirer, D. S., Walker, S. L., Wang, T., Chen, Y. J.: Correlated patterns in hydrothermal plume distribution and apparent magmatic budget along 2500 km of the Southeast Indian Ridge. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 15 (2014), 3198–3211, doi:10.1002/2014GC005344 (plný text), Geochemistry, Geophysics, Geosystems (repozitář Archimer, Ifremer) (2014)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.