GEISEIR site 2, segment J4
hydrotermální průduchy, Indian, SEIR
- Kde
- Indian, SEIR
- Prostředí
- mid-ocean ridge
- Činnost
- active, inferred
- Hloubka
- 2 800 m
- Objeven
- 1996 plume and dredge only
- Poloha
- -41,252°, 79,103°
Místo na Jihovýchodním indickém hřbetu nedaleko francouzských ostrovů Amsterdam a Saint-Paul, asi 2 800 m hluboko. V roce 1996 tu vědci zachytili hydrotermální vlečku a vylovili nový druh svijonožce, který žije jen u horkých pramenů – podle nich šlo o první přesně určené místo činných průduchů v hlubokém Indickém oceánu. [1, 2]
Objev
V roce 1996 prozkoumali vědci asi 1 600 km Jihovýchodního indického hřbetu. K zařízením na odběr hornin a usazenin, spouštěným na dno, připevnili nový samostatný přístroj, který měří zákal vody. Při 91 spuštěních našli šest míst se zřetelnou hydrotermální vlečkou a pět dalších s méně výraznou. [2]
U jedné z vleček, blízko středu úseku hřbetu, táhla loď po dně v hloubce 2 770–2 800 m geologickou dredž – ocelový koš na sběr hornin – a urazila s ní asi 550 m. Dredž vytáhla asi 600 kg čediče a s ním osm kusů nového druhu stopkatého svijonožce rodu Neolepas. Spolu s nepatrně teplejší vodou u dna (asi o 0,1 °C) to podle autorů bylo první přesně určené místo činných průduchů v hlubokém Indickém oceánu. [1, 2]
Co o něm dnes víme
Hřbet se tu podle katalogu InterRidge rozpíná asi o 66 mm za rok. Průzkum z roku 1996 přesto zjistil podstatně méně průduchů, než by podle rychlosti rozpínání odpovídalo celosvětovému srovnání. Autoři navrhli, že zdejší pole mohou být spojkou mezi živočichy průduchů Atlantiku a Pacifiku. [1, 2]
Fakta
- Objev
- 1996 (vlečka a úlovek geologické dredže)
- Život
- nový druh svijonožce rodu Neolepas
- Rozpínání dna
- asi 66 mm za rok
Slovníček
- hydrotermální průduch
- místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály
- hydrotermální vlečka
- oblak ohřáté vody s jemnými minerálními částicemi, který stoupá od průduchu a rozlévá se ve vodním sloupci; dá se zachytit přístroji spuštěnými z lodi
- středooceánský hřbet
- podmořské pohoří, kde se desky rozestupují a z výstupujícího magmatu vzniká nové oceánské dno
- svijonožci
- mořští korýši přisedlí ke skalám; rod Neolepas sedí na stopce a žije u hydrotermálních průduchů
- čedič
- tmavá sopečná hornina, ze které je většina oceánského dna
Zdroje
- Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – GEISEIR site 2, segment J4, PANGAEA (2020)
- Scheirer, D.S., Baker, E.T., Johnson, K.T.M. (1998): Detection of hydrothermal plumes along the Southeast Indian Ridge near the Amsterdam-St. Paul Plateau. Geophysical Research Letters 25, 97–100, doi:10.1029/97GL03443, Geophysical Research Letters (záznam s abstraktem v EarthRef) (1998)
Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.
Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.