GEISEIR site 26, segment M4

hydrotermální průduchy, Indian, SEIR

Kde: Indian, SEIR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 500 m
Objeven: 2009 plume only
Poloha: -43,690°, 92,845°

GEISEIR site 26, segment M4 je místo na Jihovýchodním indickém hřbetu v jižní části Indického oceánu, asi 2 500 m pod hladinou, kde francouzská výprava v roce 2009 zachytila ve vodě stopy horkých pramenů. Leží na úseku M4, kde jsou takové stopy vzácné; samotné průduchy tu podle dostupných zpráv (k listopadu 2026) nikdo neviděl. ^{[1, 2]}

Co to je

Jde o hydrotermální průduch (místo, kde ze dna vytéká voda ohřátá v horninách), o kterém víme jen nepřímo. Katalog InterRidge ho vede jako činný, ale „odvozený“: v roce 2009 zachytili jen oblak změněné vody nad dnem, samotný průduch ne. Hloubka asi 2 500 m je přibližná – odečetli ji z mapy dna podle souřadnic. ^[1]

Jihovýchodní indický hřbet je podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě desky a vzniká nová oceánská kůra. V celé zkoumané oblasti se rozpíná středně rychle, asi o 65 až 71 mm za rok; katalog pro toto místo uvádí přibližně 69,9 mm za rok. Místo leží ve volném moři, mimo území států. ^{[2, 1]}

Na stejném úseku M4 vede katalog ještě jedno podobné místo, GEISEIR site 25. Podle souřadnic v katalogu leží obě asi 70 km od sebe. ^[1]

Objev

Stopy průduchů našel francouzský projekt GEISEIR, jehož vědci na plavbách lodi Marion Dufresne II v letech 2009 a 2010 změřili 150 svislých profilů vodou nad úseky hřbetu K až O. Měřily je malé samostatné přístroje MAPR, připevněné na lano se zařízením na odběr vzorků hornin ze dna. Zaznamenávaly tlak, teplotu a zakalení vody; čidlo ORP, které reaguje na látky z průduchů, přibylo až v roce 2010. ^[2]

Měřicí místa od sebe dělilo v průměru asi 11 km. Jemné částice z průduchů ale proudy mohou zanést i mnoho kilometrů podél osy hřbetu, takže samotné zakalení vody přesnou polohu zdroje neprozradí. ^[2]

Co o něm dnes víme

Výsledky výpravy shrnul v roce 2014 tým vedený Edwardem Bakerem. Spojil je se staršími měřeními z let 1996 a 2007 do 227 profilů z 27 úseků podél asi 2 500 km hřbetu. ^[2]

Úsekem M začíná podle autorů výrazné prohlubování osy hřbetu. Úsek M4 je úzký vyvýšený hřbet, který přechází do úseku M5 s hlubokým příkopem (asi 200 m). Na úsecích M a N zachytila oblak jen asi pětina profilů, kdežto na sousedním úseku L3 to bylo 85 %. ^[2]

Na úsecích M a N se oblaky objevovaly hlavně tam, kde je osa hřbetu nejmělčí a nejvíc vyklenutá. Autoři ale upozorňují, že právě nejvíc vyklenutou část úseku M4 proměřili jen málo. ^[2]

Ze vztahu mezi oblaky a stavbou hřbetu autoři odhadovali, kde pod osou leží magmatické čočky (vrstvy roztaveného magmatu v kůře). Usoudili, že čočky mohou ležet i pod osamocenými místy s oblaky na úsecích M1–2 a M4, kde oblaky vystupují nad vyvýšeninami dna a měření tíže tam ukazuje místní minimum. ^[2]

Fakta

Zjištěno: 2009, jen podle oblaku ve vodě
Výprava: GEISEIR (loď Marion Dufresne II), 2009–2010
Úsek hřbetu: M4 – úzký vyvýšený hřbet
Výskyt oblaků na úsecích M a N: asi 20 % profilů

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
oblak (vlečka): mrak vody změněné průduchem, který stoupá nad dno a šíří se proudy do stran
MAPR: malý samostatný měřicí přístroj, který se zavěsí na lano a při spouštění zaznamenává vlastnosti vody
ORP (oxidačně-redukční potenciál): veličina, kterou čidlo měří ve vodě; mění se v blízkosti průduchu, protože voda z něj nese látky, které se v mořské vodě rychle rozkládají
magmatická čočka: plochá vrstva roztaveného nebo částečně roztaveného magmatu v kůře pod osou hřbetu

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – GEISEIR site 26, segment M4, PANGAEA (2020)
Baker, E.T., Hemond, C., Briais, A., Maia, M., Scheirer, D.S., Walker, S.L., Wang, T., Chen, Y.J. (2014): Correlated patterns in hydrothermal plume distribution and apparent magmatic budget along 2500 km of the Southeast Indian Ridge. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 15, 3198–3211, doi:10.1002/2014GC005344, Geochemistry, Geophysics, Geosystems (AGU), plný text v repozitáři Archimer (Ifremer) (2014)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.