GEISEIR site 27, segment M5

hydrotermální průduchy, Indian, SEIR

Kde: Indian, SEIR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 700 m
Objeven: 2009 plume only
Poloha: -43,981°, 93,457°

GEISEIR site 27, segment M5 je místo na Jihovýchodním indickém hřbetu, asi 2 700 m pod hladinou jižního Indického oceánu, kde francouzská výprava GEISEIR v roce 2009 zachytila ve vodě stopy horkých pramenů. Samotné průduchy tu podle dostupných zpráv (k listopadu 2026) zatím nikdo neviděl. ^{[1, 2]}

Co to je

Jde o hydrotermální průduch (místo, kde ze dna vytéká voda ohřátá v horninách), o kterém víme jen nepřímo. Katalog InterRidge ho vede jako činný, ale „odvozený“: v roce 2009 zachytili jen vlečku (oblak) změněné vody nad dnem, samotný průduch ne. Hloubka asi 2 700 m je přibližná – odečetli ji z mapy dna podle souřadnic. ^[1]

Místo leží na Jihovýchodním indickém hřbetu, podmořském pohoří, kde vzniká nová oceánská kůra, a to na úseku označeném M5. Hřbet se v celé zkoumané oblasti rozpíná středně rychle, asi o 65 až 71 mm za rok; katalog pro toto místo uvádí přibližně 70 mm za rok. Leží ve volném moři, mimo území států. ^{[2, 1]}

Na úzký vyvýšený hřbet úseku M4 plynule navazuje hluboce rozpraskaný úsek M5: temeno hřbetu tu rozděluje příkop (sníženina ohraničená zlomy) hluboký asi 200 m. ^[2]

Objev

Stopy průduchů našel francouzský projekt GEISEIR, jehož vědci na dvou plavbách lodi Marion Dufresne II v letech 2009 a 2010 změřili 150 svislých profilů vodou nad hřbetem mezi úseky K a O. Měřily je malé samostatné přístroje MAPR, připevněné na lano se zařízením na odběr vzorků hornin ze dna. Zaznamenávaly tlak, teplotu a zakalení vody. ^[2]

Zakalená voda se od průduchu šíří daleko, takže podle autorů nemusí přesně ukázat, kde pole leží. Přesněji to umí čidlo ORP (oxidačně-redukční potenciál), které určí zdroj zhruba na 1 km. Taková čidla ale nesly jen přístroje z roku 2010 na úsecích K a L, na úseku M ne – přesná poloha zdejšího pole proto zůstává nejistá. ^[2]

Co o něm dnes víme

Výsledky výpravy shrnul v roce 2014 tým vedený Edwardem Bakerem. Spojil je se staršími měřeními z let 1996 a 2007 do 227 profilů podél asi 2 500 km hřbetu. Na úsecích nad plošinou u ostrovů Amsterdam a Saint-Paul, kterou vytvořila horká skvrna, vlečky téměř chyběly; na ostatních úsecích je zachytila asi třetina profilů. ^[2]

Úseky M a N jsou podle studie výrazně chudší: vlečku tam zachytil jen asi každý pátý profil, zatímco na sousedním úseku L to bylo až 85 %. Úsek M je pravidelně členěný na řadu vyvýšených částí osy oddělených sníženinami, a jen tady se vlečky drží hlavně na nejvyšších a nejvíc „nafouknutých“ místech osy. Podle autorů to může souviset právě s tímto pravidelným členěním úseku. ^[2]

K listopadu 2026 jsme nenašli zprávu, že by toto místo někdo prozkoumal přímo na dně. ^{[1, 2]}

Fakta

Zjištěno: 2009, jen podle vlečky ve vodě
Výprava: GEISEIR (loď Marion Dufresne II), 2009–2010
Úsek hřbetu: M5
Výskyt vleček na úsecích M a N: asi 20 % profilů

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá v horkých horninách pod dnem
středooceánský hřbet: podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a z magmatu vzniká nová oceánská kůra
vlečka (oblak): mrak teplé vody s rozpuštěnými látkami a drobnými částicemi, který stoupá z průduchů a šíří se ve vodě nad dnem
ORP (oxidačně-redukční potenciál): elektrochemická veličina, jejíž pokles prozradí ve vodě látky jako železo, sirovodík nebo vodík, které nedaleko průduchu rychle mizejí
příkop (rift): protáhlá sníženina na temeni hřbetu, ohraničená zlomy, podél nichž kra poklesla
horká skvrna: místo, kde z hlubokého zemského pláště stoupá horký materiál a nad ním vznikají sopky

Zdroje

Beaulieu, S. E., Szafrański, K. M.: InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 (2020), PANGAEA (2020)
Baker, E. T., Hemond, C., Briais, A., Maia, M., Scheirer, D. S., Walker, S. L., Wang, T., Chen, Y. J.: Correlated patterns in hydrothermal plume distribution and apparent magmatic budget along 2500 km of the Southeast Indian Ridge. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 15 (2014), 3198–3211, doi:10.1002/2014GC005344 (plný text), Geochemistry, Geophysics, Geosystems (AGU), repozitář Archimer (Ifremer) (2014)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.