GEISEIR site 3, segment J4

hydrotermální průduchy, Indian, SEIR

Kde

Indian, SEIR

Prostředí

mid-ocean ridge

Činnost

active, inferred

Hloubka

2 800 m

Objeven

1996 plume only

Poloha

-41,772°, 79,753°

Místo na Jihovýchodním indickém hřbetu daleko na jihu Indického oceánu, východně od plošiny kolem ostrovů Amsterdam a Saint-Paul, podle katalogu asi 2 800 m hluboko. V roce 1996 tu vědci zachytili ve vodě stopu horkých pramenů; samotné průduchy na dně katalog InterRidge neuvádí. ^{[1, 3]}

Co to je

Jihovýchodní indický hřbet je středooceánský hřbet: podmořské pohoří, na jehož ose se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a přibývá nové oceánské dno. V této oblasti se rozevírá téměř stálou rychlostí 65–71 mm za rok, tedy středně rychle; katalog InterRidge uvádí pro toto místo 66,3 mm. ^{[2, 1]}

Na západním konci oblasti, kterou zkoumala studie z roku 2014, nahromadila horká skvrna pod ostrovy Amsterdam a Saint-Paul podmořskou plošinu. Táhne se podél osy hřbetu přes 400 km a je až o 1,5 km výš než okolní hřbet. Úseky (segmenty) hřbetu se označují písmeny; přes plošinu vedou úseky I1, I2, J1 a většina J2. ^[2]

Úsek J4 leží už mimo plošinu. Začíná jako údolí na ose hřbetu, ale brzy se mění ve vyvýšený val, v jehož středu je téměř pravoúhlý příkop hluboký asi 200 m. Místo je ve volném moři; katalog InterRidge ho vede také pod označením „SEIR, 16“. ^{[2, 1]}

Objev

V roce 1996 proměřila americká výprava Boomerang asi 1 600 km hřbetu. Nový samostatný přístroj, který měří zákal vody, vědci připevnili k zařízením na odběr vzorků hornin spouštěným na dno. Při 91 spuštěních našli šest míst se zřetelnou hydrotermální vlečkou a pět dalších s méně výraznou – první doložené stopy průduchů na tomto hřbetu. ^[3]

Na úsecích J3, J4, K a L, kam se tehdy dostalo jen málo měření, ukázalo stopy vlečky sedm stanic. Katalog InterRidge řadí toto místo mezi ně: uvádí ho jako činné, objevené v roce 1996 jen podle vlečky. ^{[2, 1]}

Co o něm dnes víme

Studie Bakera a kolegů z roku 2014 spojila 227 profilů ze čtyř výprav podél 2 500 km hřbetu. Na úsecích přes plošinu Amsterdam–Saint-Paul zachytila vlečku jen asi každá padesátá sonda (podíl 0,02), mimo plošinu asi třetina (0,34). Podle autorů to potvrzuje, že horká skvrna, která plošinu vybudovala, hydrotermální činnost na hřbetu tlumí. Ze všech prozkoumaných míst, kde se horká skvrna setkává se středooceánským hřbetem, má plošina Amsterdam–Saint-Paul vzhledem k rychlosti rozpínání zdaleka nejméně zachycených vleček. ^[2]

Podle studie z roku 2014 se mimo plošinu četnost vleček mění spolu s celkovou hloubkou osy hřbetu na delších úsecích. Osa od úseku J4 po L3 postupně mělčí; autoři to spojují s možnými změnami teploty zemského pláště. Úsek J4 ale francouzský projekt GEISEIR v letech 2009–2010 neproměřoval – ten se soustředil na úseky K až O. ^[2]

Fakta

Objev

1996, jen vlečka ve vodě (výprava Boomerang)

Úsek hřbetu

J4, val s příkopem asi 200 m hlubokým

Slovníček

středooceánský hřbet

podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a z vystupujícího magmatu vzniká nové oceánské dno

litosférická deska

velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám

hydrotermální průduch

místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály

hydrotermální vlečka

oblak vody od průduchů, zakalené jemnými částicemi a chemicky změněné, který se rozlévá ve vodě nad dnem; dá se zachytit přístroji spuštěnými z lodi

horká skvrna

místo, kde z hlubin zemského pláště dlouhodobě stoupá horký materiál a na povrchu vytváří sopky nebo plošiny

Zdroje

1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – GEISEIR site 3, segment J4, PANGAEA (2020)
2. Baker, E.T., Hémond, C., Briais, A., Maia, M., Scheirer, D.S., Walker, S.L., Wang, T., Chen, Y.J. (2014): Correlated patterns in hydrothermal plume distribution and apparent magmatic budget along 2500 km of the Southeast Indian Ridge. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 15, 3198–3211, doi:10.1002/2014GC005344 (plný text), Geochemistry, Geophysics, Geosystems (repozitář Archimer, Ifremer) (2014)
3. Scheirer, D.S., Baker, E.T., Johnson, K.T.M. (1998): Detection of hydrothermal plumes along the Southeast Indian Ridge near the Amsterdam-St. Paul Plateau. Geophysical Research Letters 25, 97–100, doi:10.1029/97GL03443, Geophysical Research Letters (záznam s abstraktem v EarthRef) (1998)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.