GEISEIR site 34, segment O3

hydrotermální průduchy, Indian, SEIR

Kde: Indian, SEIR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 700 m
Objeven: 2009 plume only
Poloha: -47,415°, 97,437°

GEISEIR site 34, segment O3 je místo na Jihovýchodním indickém hřbetu, asi 2 700 m pod hladinou jižního Indického oceánu, kde francouzská výprava GEISEIR v roce 2009 zachytila ve vodě stopy horkých pramenů. Leží na nejvýchodnějším zkoumaném úseku O; samotné průduchy tu podle dostupných zpráv (k listopadu 2026) zatím nikdo neviděl. ^{[1, 2]}

Co to je

Jde o hydrotermální průduch (místo, kde ze dna vytéká voda ohřátá v horninách), o kterém víme jen nepřímo. Katalog InterRidge ho vede jako činný, ale „odvozený“: v roce 2009 zachytili jen vlečku (oblak) změněné vody nad dnem, samotný průduch ne. Hloubka asi 2 700 m je přibližná – odečetli ji z mapy dna podle souřadnic. ^[1]

Místo leží na Jihovýchodním indickém hřbetu, podmořském pohoří, kde vzniká nová oceánská kůra, a to na dílu O3 úseku O. Hřbet se v celé zkoumané oblasti rozpíná středně rychle, asi o 65 až 71 mm za rok; katalog pro toto místo uvádí přibližně 71,1 mm za rok. Leží ve volném moři, mimo území států. ^{[2, 1]}

Díl O3 je podle autorů další vyvýšený sopečný hřbet. Za ním úsek končí dílem O4, kde osu tvoří široké údolí s několika podélnými sopečnými hřbítky. ^[2]

Objev

Stopy průduchů našel francouzský projekt GEISEIR, jehož vědci na plavbách lodi Marion Dufresne II v letech 2009 a 2010 změřili 150 svislých profilů vodou nad úseky K až O. Měřily je malé samostatné přístroje MAPR, připevněné na lano se zařízením na odběr vzorků hornin ze dna. Zaznamenávaly tlak, teplotu a zakalení vody; ORP (oxidačně-redukční potenciál), který prozradí blízký zdroj, měřily jen v roce 2010, a to na úsecích K a L. ^[2]

Na úseku O zachytila vlečku asi třetina profilů (podíl 0,35), přičemž mezi nimi bylo víc nejistých, jen „možných“ vleček než na ostatních úsecích. Vlečky se tu přitom objevovaly bez zjevné vazby na místní vyvýšeniny osy. Jediná vlečka nad sousedním úsekem N se vznášela víc než 1 000 m nade dnem, a proto podle autorů nejspíš pocházela z úseku O. ^[2]

Co o něm dnes víme

Výsledky shrnul v roce 2014 tým vedený Edwardem Bakerem. Spojil je se staršími měřeními z let 1996 a 2007 do 227 profilů podél asi 2 500 km hřbetu mezi 77° a 99° východní délky. Úsek O při tom poprvé proměřila až výprava GEISEIR; americká výprava z roku 1996 sahala jen po úsek L. ^[2]

Mezi úseky N a O vede zlomové pásmo, za kterým se podle autorů ráz hřbetu prudce mění: osa je mělčí, příčný průřez víc nafouknutý a vleček přibývá. Úsekem O zároveň začíná dlouhé postupné prohlubování hřbetu, které pokračuje až k nepravidelné oblasti dna mezi Austrálií a Antarktidou u 126° východní délky. ^[2]

Autoři z rozložení vleček odhadovali, kde pod osou leží magmatická čočka (vrstva roztaveného magmatu v kůře), bez níž horké průduchy podle dřívějších výzkumů téměř nevznikají. Na úseku O ji opatrně připustili pod dílem O4, kde našli několik řidčeji rozmístěných vleček. K listopadu 2026 jsme nenašli zprávu, že by průduchy na tomto místě někdo pozoroval přímo na dně. ^[2]

Fakta

Zjištěno: 2009, jen podle vlečky ve vodě
Výprava: GEISEIR (loď Marion Dufresne II), 2009–2010
Úsek hřbetu: O3
Výskyt vleček na úseku O: asi 35 % profilů

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá v horkých horninách pod dnem
středooceánský hřbet: podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a z magmatu vzniká nová oceánská kůra
vlečka (oblak): mrak teplé vody s rozpuštěnými látkami a drobnými částicemi, který stoupá z průduchů a šíří se ve vodě nad dnem
ORP (oxidačně-redukční potenciál): elektrochemická veličina, jejíž pokles prozradí ve vodě látky jako železo, sirovodík nebo vodík, které nedaleko průduchu rychle mizejí
zlomové pásmo: pásmo dna, kde je středooceánský hřbet přerušen a jeho úseky jsou vůči sobě posunuté
magmatická čočka: plochá vrstva roztavené horniny (magmatu) v kůře pod osou hřbetu, která dodává teplo průduchům

Zdroje

Beaulieu, S. E., Szafrański, K. M.: InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 (2020), PANGAEA (2020)
Baker, E. T., Hemond, C., Briais, A., Maia, M., Scheirer, D. S., Walker, S. L., Wang, T., Chen, Y. J.: Correlated patterns in hydrothermal plume distribution and apparent magmatic budget along 2500 km of the Southeast Indian Ridge. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 15 (2014), 3198–3211, doi:10.1002/2014GC005344 (plný text), Geochemistry, Geophysics, Geosystems (AGU), repozitář Archimer (Ifremer) (2014)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.