GEISEIR site 5, segment K1

hydrotermální průduchy, Indian, SEIR

Kde: Indian, SEIR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 860 m
Objeven: 1996 plume only; 2007 plume only
Poloha: -41,242°, 81,158°

Místo na Jihovýchodním indickém hřbetu daleko na jihu Indického oceánu, podle katalogu asi 2 860 m hluboko. Stopu horkých pramenů ve vodě tu zachytila americká výprava v roce 1996 a podle katalogu InterRidge znovu čínská výprava v roce 2007; samotné průduchy na dně katalog neuvádí. ^{[1, 3]}

Co to je

Jihovýchodní indický hřbet je středooceánský hřbet: podmořské pohoří, na jehož ose se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a přibývá nové oceánské dno. V této oblasti se rozevírá téměř stálou rychlostí 65–71 mm za rok, tedy středně rychle; katalog InterRidge uvádí pro toto místo 66,7 mm. ^{[2, 1]}

Na západním konci oblasti, kterou zkoumala studie z roku 2014, nahromadila horká skvrna pod ostrovy Amsterdam a Saint-Paul podmořskou plošinu. Táhne se podél osy hřbetu přes 400 km a je až o 1,5 km výš než okolní hřbet. Úseky (segmenty) hřbetu se označují písmeny; přes plošinu vedou úseky I1, I2, J1 a většina J2. ^[2]

Úsek K leží východně od plošiny. Jeho osu tvoří vyvýšený val rozpůlený příkopem, rozdělený na čtyři menší díly; K1 je jedním z nich. Místo je ve volném moři; katalog InterRidge ho vede také pod označením „SEIR, 13“. ^{[2, 1]}

Objev

V roce 1996 proměřila americká výprava Boomerang asi 1 600 km hřbetu. Nový samostatný přístroj, který měří zákal vody, vědci připevnili k zařízením na odběr vzorků hornin spouštěným na dno. Při 91 spuštěních našli šest míst se zřetelnou hydrotermální vlečkou a pět dalších s méně výraznou – první doložené stopy průduchů na tomto hřbetu. ^[3]

V roce 2007 se čínská výprava DY115-19 vrátila ke dvěma stanicím z roku 1996; přístroje tehdy nesla sonda CTD (měří slanost, teplotu a hloubku). Katalog InterRidge uvádí, že vlečku zde zachytila jak výprava z roku 1996, tak ta z roku 2007, a odkazuje na článek Wanga a kolegů z roku 2011. ^{[2, 1]}

V letech 2009 a 2010 se k části hřbetu vrátil francouzský projekt GEISEIR a na úsecích K až O změřil 150 svislých profilů vodou, přičemž znovu navštívil i některá místa z roku 1996. Přístroje visely na laně nad odběráky hornin a obvykle se dostaly asi 25 m nade dno. Jen v roce 2010 měřily i oxidačně-redukční potenciál, který prudce reaguje na krátce žijící látky z průduchů. ^[2]

Co o něm dnes víme

Studie Bakera a kolegů z roku 2014 spojila 227 profilů ze čtyř výprav podél 2 500 km hřbetu. Na úsecích přes plošinu Amsterdam–Saint-Paul zachytila vlečku jen asi každá padesátá sonda (podíl 0,02), mimo plošinu asi třetina (0,34). Podle autorů to potvrzuje, že horká skvrna, která plošinu vybudovala, hydrotermální činnost na hřbetu tlumí. Ze všech prozkoumaných míst, kde se horká skvrna setkává se středooceánským hřbetem, má plošina Amsterdam–Saint-Paul vzhledem k rychlosti rozpínání zdaleka nejméně zachycených vleček. ^[2]

Odchylka oxidačně-redukčního potenciálu prozradí zdroj s přesností asi na kilometr, samotný zákal vody takto spolehlivý není. V roce 2010 se takové odchylky na úsecích K a L našly na deseti oddělených místech, nejvíc na úseku L, který autoři doporučili jako první cíl průzkumu dna. ^[2]

Fakta

Zjištěno: 1996 a 2007, jen vlečka ve vodě
Výpravy: Boomerang (USA, 1996), DY115-19 (Čína, 2007)

Slovníček

středooceánský hřbet: podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a z vystupujícího magmatu vzniká nové oceánské dno
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály
hydrotermální vlečka: oblak vody od průduchů, zakalené jemnými částicemi a chemicky změněné, který se rozlévá ve vodě nad dnem; dá se zachytit přístroji spuštěnými z lodi
horká skvrna: místo, kde z hlubin zemského pláště dlouhodobě stoupá horký materiál a na povrchu vytváří sopky nebo plošiny
oxidačně-redukční potenciál: veličina, která se prudce změní, když jsou ve vodě redukované látky z blízkého průduchu, například rozpuštěné železo nebo sirovodík
sonda CTD: přístroj spouštěný z lodi na laně, který měří vodivost (slanost), teplotu a hloubku vody; často nese i další čidla

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – GEISEIR site 5, segment K1, PANGAEA (2020)
Baker, E.T., Hémond, C., Briais, A., Maia, M., Scheirer, D.S., Walker, S.L., Wang, T., Chen, Y.J. (2014): Correlated patterns in hydrothermal plume distribution and apparent magmatic budget along 2500 km of the Southeast Indian Ridge. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 15, 3198–3211, doi:10.1002/2014GC005344 (plný text), Geochemistry, Geophysics, Geosystems (repozitář Archimer, Ifremer) (2014)
Scheirer, D.S., Baker, E.T., Johnson, K.T.M. (1998): Detection of hydrothermal plumes along the Southeast Indian Ridge near the Amsterdam-St. Paul Plateau. Geophysical Research Letters 25, 97–100, doi:10.1029/97GL03443, Geophysical Research Letters (záznam s abstraktem v EarthRef) (1998)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.