TerraBeat – zemětřesení a sopky

Gorda Ridge, EP96A

hydrotermální průduchy, N. Pacific, Gorda Ridge

Kde
N. Pacific, Gorda Ridge
Prostředí
mid-ocean ridge
Činnost
active, inferred
Hloubka
3 150 m
Objeven
1996 camera/temperature tow followed by ROV did not confirm hydrothermal activity
Poloha
42,679°, -126,782°

Gorda Ridge, EP96A je místo na nejsevernějším úseku podmořského hřbetu Gorda v severovýchodním Tichém oceánu, asi 3 100–3 150 m pod hladinou. Jméno nese po obrovském oblaku ohřáté vody, který nad hřbetem vznikl při podmořské erupci v roce 1996; ohlásila ji série otřesů od 28. února. Průduchy na dně tu ale nikdo nespatřil – mihotání vody u dna podle katalogu InterRidge způsobovala chladnoucí láva. [1, 3, 2]

Co to je

Hřbet Gorda je podmořské pohoří u pobřeží severní Kalifornie a Oregonu, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a mezi nimi vzniká nová oceánská kůra. Podle katalogu InterRidge se tu dno rozšiřuje asi o 56 mm za rok. Místo leží ve vodách, kde má pravomoc USA. [1]

Katalog InterRidge vede místo jako „činné, odvozené“: o hydrotermální činnosti svědčil jen oblak ve vodě, ne pozorované prameny. Podle katalogu byla vlečka v době měření velmi mladá – stará jen několik dní. [1]

Erupce 1996

28. února 1996 v 7:00 světového času začal systém laboratoře NOAA/PMEL, který poslouchá zvukové vlny ze zemětřesení pomocí podvodních mikrofonů (hydrofonů) amerického námořnictva, zaznamenávat rychlou sérii drobných otřesů. Vycházely z nejsevernějšího úseku hřbetu Gorda, kolem 42° 40′ s. š. a 126° 48′ z. d. Silnější předtřes jim nepředcházel. [3]

Průběh otřesů připomínal událost z června 1993 na úseku CoAxial hřbetu Juan de Fuca, kdy magma proniklo bokem do kůry a pak vyteklo na dno. Vědci proto rychle vyslali loď: NOAA McArthur vyplula ze Seattlu 7. března 1996 s vedoucím vědcem Edem Bakerem z PMEL. [3]

Při dubnové plavbě lodi Wecoma (6.–16. dubna 1996) našli Bob Embley a Bill Chadwick z PMEL na dně nový lávový proud. Je nejméně 3,5 km dlouhý a 100–200 m široký. Jeho tvar ukazuje na krátkou puklinovou erupci: žíla (dajka) – magmatem vyplněná trhlina v kůře – dosáhla až na dno. Proud leží přímo pod oblakem, který zmapovala výprava lodi McArthur. [3, 4]

Vlečka EP96A

Tým GREAT (Gorda Ridge Eruption Assessment Team) dorazil nad hřbet 8. března 1996 a začal spouštět z lodi přístroje, které měří teplotu, slanost a zákal vody. Už 10. března potvrdil, že nedávná magmatická činnost výrazně narušila únik horké vody ze dna. Vlečku – oblak ohřáté vody s minerálními částicemi – pojmenoval EP96A a označil ji za vlečku události (anglicky event plume). [2, 4]

Střed vlečky ležel kolem 42° 40′ s. š. a 126° 47′ z. d. Její vrstva byla až asi 700 m silná, měřila napříč asi 10 km a voda v ní byla nejvýš o 0,12 °C teplejší než okolí. Na stanici V96A07, kde ji zachytili poprvé, sahala od 1 850 do 2 800 m hloubky, zatímco dno tam leželo ve 3 300 m. Podle Bakera mohla vzniknout spojením oblaků z více než jednoho výronu. [2, 4]

Rozbory vzorků naznačily, že vědci zachytili vlečku krátce po jejím vzniku: asi polovina železa v ní byla ještě ve formě pevných částic. Poměr manganu k teplu ji podle Garyho Massotha řadil mezi vlečky událostí, podobné těm, které provázely erupce na úsecích Cleft a CoAxial hřbetu Juan de Fuca. [4]

Samotné průduchy se najít nepodařilo. Podle katalogu InterRidge průzkum vlečenou kamerou s teploměrem a pak dálkově řízenou ponorkou hydrotermální činnost nepotvrdil; mihotání vody u dna způsobovala chladnoucí láva. [1]

Fakta

Začátek otřesů
28. 2. 1996, 7:00 UTC
Vlečka EP96A
až asi 700 m silná, asi 10 km široká, nejvýš o 0,12 °C teplejší
Lávový proud 1996
nejméně 3,5 km dlouhý, 100–200 m široký
Výprava
GREAT 1, loď NOAA McArthur, březen 1996

Slovníček

hydrotermální průduch
místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály
litosférická deska
velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
vlečka události
velký oblak ohřáté vody, který krátce vystoupí vysoko nad dno při podmořské erupci nebo pronikání magmatu; anglicky event plume, starší název megavlečka
hydrofon
podvodní mikrofon; zachytí i zvukové vlny, které ve vodě vyvolají zemětřesení
žíla (dajka)
deskovité těleso magmatu, které proniklo trhlinou v hornině; když dosáhne povrchu, vzniká puklinová erupce

Zdroje

  1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Gorda Ridge, EP96A (vč. citací Chadwick et al. 1998, Deep-Sea Research II 45, 2547–2569; Cowen a Baker 1998, Deep-Sea Research II 45, 2503–2511), PANGAEA (2020)
  2. Cruise Report from NOAA Ship McARTHUR (E. T. Baker, 11. 3. 1996), NOAA Pacific Marine Environmental Laboratory (1996)
  3. Gorda Ridge Volcanic Activity, 1996, NOAA Pacific Marine Environmental Laboratory, Acoustics Program (1996)
  4. Gorda Ridge 1996 – výsledky (vlečky událostí, chemie, geologie dna), NOAA Pacific Marine Environmental Laboratory (1996)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.