Gorda Ridge, GR-15

hydrotermální průduchy, N. Pacific, Gorda Ridge

Kde: N. Pacific, Gorda Ridge
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 3 365 m
Objeven: 1985 plume only
Poloha: 42,950°, -126,550°

GR-15 je místo na severním úseku podmořského hřbetu Gorda v Tichém oceánu, necelých 300 km od pobřeží Oregonu a Kalifornie, poblíž zlomu Blanco. V roce 1985 tu vědci zachytili ve vodě výrazný oblak s manganem, radonem a částicemi z horkých pramenů. Samotné průduchy se ale dosud nepodařilo najít. ^{[2, 4, 3]}

Co to je

Hřbet Gorda je podmořské pohoří v severovýchodním Tichém oceánu, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a mezi nimi vzniká nová oceánská kůra. Podle katalogu InterRidge se tu dno rozšiřuje asi o 56 mm za rok. Místo leží ve vodách, kde má pravomoc USA. ^[1]

Severní úsek hřbetu je asi 65 km dlouhý. Uprostřed má úzké osní údolí asi 3 000 m hluboko, směrem k severu a jihu se údolí rozšiřuje na 5–10 km a prohlubuje na 3 500–4 000 m. Místo GR-15 leží poblíž transformního zlomu Blanco. ^[4]

Katalog InterRidge vede místo jako „činné, odvozené“: o horkých pramenech svědčí jen oblak ve vodě. Podle studie z roku 2020 průduchy nikdo přesně nevyhledal ani z nich neodebral vzorky. ^{[1, 4]}

Objev

V roce 1985 proběhly na hřbetu Gorda dvě výpravy. V květnu prozkoumala během 18 dnů téměř celou délku hřbetu loď Surveyor americké agentury NOAA. Na stanici GR-15 zachytila v hloubce 2 800–2 900 m velmi silný signál manganu a jemných částic ve vodě. ^[2]

Na začátku srpna 1985 se sem vrátila loď Wecoma Oregonské státní univerzity, aby zdroje signálů zkusila přesně najít. Vědci tu měřili radon-222, radioaktivní plyn, který se rozpadá za několik dní (poločas 3,8 dne). Když ho voda obsahuje hodně, musí zdroj ležet nablízku. ^[2]

Odběr vody kousek východně od osního údolí ukázal ve stejné hloubce velmi silný oblak radonu, odběr západně od něj slabší. Dno údolí přitom leží hlouběji než 3 300 m. Podle Davida Kadka z Oregonské státní univerzity to naznačuje, že horká voda vytéká spíš výš na stěně údolí než z jeho dna. Právě toto místo označil za nejslibnější pro hledání průduchů ze všech, které výpravy v roce 1985 prozkoumaly. ^[2]

Co o něm dnes víme

Baker a kolegové v roce 1987 popsali první průzkum vody v osním údolí hřbetu Gorda. Na jeho severním konci našli neobvykle vysoké koncentrace helia-3, rozpuštěného manganu, železa v částicích a metanu, které potvrdily, že oblaky nad dnem pocházejí z horkých pramenů. Jinde v údolí byly výsledky nejednoznačné. ^[3]

V oblacích autoři našli i anhydrit, minerál, který se ve vodě snadno rozpouští, a nadbytek radonu. Obojí podle nich vyžaduje zdroj přímo v okolí. Aby se anhydrit mohl vysrážet, musí mít voda z průduchů nejméně 130 °C. ^[3]

Na sousední stanici GR-14 se průduchy najít podařilo: v roce 1988 je při pěti ponorech objevila ponorka Sea Cliff a pole se dnes jmenuje Sea Cliff. Ponorný robot Tiburon tam v letech 2000–2004 odebral čirou vodu o teplotě asi 305 °C a v roce 2019 bylo 775 m severně od Sea Cliff objeveno další pole, Apollo. Průduchy u GR-15 podle studie z roku 2020 dosud nikdo přesně nevyhledal. ^[4]

Fakta

Zjištěno: 1985, lodě Surveyor (květen) a Wecoma (srpen)
Hloubka oblaku: asi 2 800–2 900 m
Odhad teploty vody z průduchů: nejméně 130 °C (podle anhydritu, severní Gorda)
Sousední potvrzené pole: Sea Cliff (GR-14), objeveno 1988

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné kovy a plyny
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
osní údolí: propadlina podél osy podmořského hřbetu, kde se desky od sebe vzdalují
transformní zlom: zlom, podél kterého se dvě desky posouvají vedle sebe; spojuje úseky podmořských hřbetů
radon-222: radioaktivní plyn s poločasem rozpadu 3,8 dne; horká voda z průduchů ho obsahuje hodně, a protože rychle mizí, prozradí blízký zdroj
helium-3: vzácný izotop helia; v hlubinné vodě oceánu pochází hlavně z nitra Země, a proto prozrazuje sopečné a hydrotermální zdroje
anhydrit: minerál síranu vápenatého, který se z mořské vody sráží až při zahřátí a ve studené vodě se zase rozpouští

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Gorda Ridge, GR-15, PANGAEA (2020)
Kadko, D. (1986): Radon-222 as a real-time tracer of hydrothermal activity on the Gorda Ridge. Open-File Report O-86-14, Oregon Department of Geology and Mineral Industries (1986)
Baker, E.T., Massoth, G.J., Collier, R.W., Trefry, J.H., Kadko, D., Nelsen, T.A., Rona, P.A., Lupton, J.E. (1987): Evidence for high-temperature hydrothermal venting on the Gorda Ridge, northeast Pacific Ocean. Deep-Sea Research A 34(8), 1461–1476, Deep-Sea Research (záznam s abstraktem, Florida International University), doi:10.1016/0198-0149(87)90137-3 (1987)
Clague, D.A., Paduan, J.B., Caress, D.W., McClain, J., Zierenberg, R.A. (2020): Lava flows erupted in 1996 on North Gorda Ridge segment and the geology of the nearby Sea Cliff hydrothermal vent field from 1-m resolution AUV mapping. Frontiers in Marine Science 7:27, Frontiers in Marine Science, doi:10.3389/fmars.2020.00027 (2020)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.