Haungaroa

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Kermadec Arc

Kde: S. Pacific, Kermadec Arc
Prostředí: arc volcano
Činnost: active, inferred
Hloubka: 1 165 m
Objeven: 2002 plume only
Poloha: -32,606°, -179,609°

Haungaroa je podmořská sopka v Kermadeckém oblouku severovýchodně od Nového Zélandu. Stopy horkých pramenů u ní vědci zachytili ve vodě v roce 2002 a na Nový rok 2017 tu německá výprava objevila pole činných průduchů s malými komíny, z nichž vyvěrá voda o teplotě až 267 °C. ^{[1, 2]}

Co to je

Sopka patří k řetězu podmořských sopek Kermadeckého oblouku. Ten vzniká tam, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou a z hloubky vystupuje magma. Spolu s navazujícím tonžským obloukem měří asi 2 500 km a je to nejdelší podmořský sopečný oblouk na Zemi. ^[3]

Haungaroa leží v novozélandských vodách, v chráněné oblasti mořského dna Kermadec Benthic Protection Area. V literatuře se objevuje i pod jménem Hungaroa. ^[1]

Objev

Poprvé se na Haungaroa projevily horké prameny při plavbě NZAPLUME II v roce 2002, která v Kermadeckém oblouku hledala oblaky ohřáté vody nad 12 sopečnými centry ve střední části oblouku. Činnost zjistila u deseti z nich, Haungaroa mezi nimi. Podle článku de Rondeho a kolegů z roku 2007 tu je i druhé pole asi 350 m níž na svahu hlavního kužele. ^{[1, 3]}

Samotné prameny našla až německá výprava lodi Sonne SO253 (prosinec 2016 – leden 2017) vedená Andreou Koschinsky z Jacobs University v Brémách. Vědci nejprve sopku zmapovali echolotem, který zachytil i výrazný oblak plynu ve vodě. Pak 1. ledna 2017 spustili robota ROV Quest na plošinu na okraji kráteru v hloubce asi 670 m, kde byl signál nejsilnější – a hned po přistání narazili na činné průduchy. ^[2]

Katalog InterRidge (verze 3.4 z roku 2020) vede Haungaroa stále jen jako pole doložené oblakem ve vodě, s hloubkou 1 165 m; objev z roku 2017 v něm zapsaný není. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Nové pole leží na okraji kaldery mezi nápadnými útvary z utuhlé lávy. Horká voda tu vyvěrá jednak rozptýleně ze dna, jednak soustředěně z malých komínů ze sirníků a barytu, vysokých asi 50–70 cm. Voda z nich měla až 267 °C a pH kolem 4, byla tedy kyselá. ^[2]

Opodál stojí starší komíny, které už nejsou činné. Přístroje položené na dno ukázaly, že je tu dno v průměru o 3 °C teplejší než okolní mořská voda. ^[2]

Život

Kolem průduchů žije početná fauna závislá na chemosyntéze – na bakteriích, které získávají energii z chemických látek v horké vodě místo ze slunečního světla. Převládají dva druhy běžné i na dalších kermadeckých sopkách: stopkatý svijonožec Vulcanolepas osheai a slávka Gigantidas gladius. Svijonožci hustě porůstají i staré vyhaslé komíny. ^[2]

Co o něm dnes víme

Výprava SO253 zkoumala čtyři sopky Kermadeckého oblouku: Macauley, Haungaroa, Brothers a Rumble III. Odebírala vzorky horké vody, hornin, komínů i živočichů a sledovala, jak se látky z pramenů šíří oceánem. U Haungaroa bylo nízké množství železa z oblaku patrné i ve větší vzdálenosti od sopky. Podle rozboru izotopů radia setrvávají voda z pramenů a oblaky u Haungaroa výrazně déle než u sopky Macauley. ^{[2, 4]}

Chemické rozbory vody ze všech čtyř sopek shrnul v roce 2019 článek C. Kleint a kolegů. Ukázal, že složení horké vody na sopkách oblouku se silně liší místo od místa a že tyto prameny mohou do oceánu, včetně jeho prosvětlené svrchní vrstvy, dodávat značné množství rozpuštěných kovů. ^[4]

Fakta

Objev pole: 1. 1. 2017, loď Sonne (SO253), robot ROV Quest
Hloubka pole: asi 670 m (okraj kráteru)
Nejvyšší teplota: 267 °C
Kyselost vody: pH kolem 4
Komíny: sirníky a baryt, 50–70 cm
Typičtí živočichové: svijonožec Vulcanolepas osheai, slávka Gigantidas gladius

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
sopečný oblouk: řada sopek nad místem, kde se jedna deska noří pod druhou; v hloubce se z ní uvolňuje voda a vzniká magma
kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky, která vzniká, když se vyprázdní magmatický krb pod ní
sirníky: minerály, v nichž je kov (železo, měď, zinek) vázaný se sírou; tvoří komíny většiny průduchů
baryt: světlý těžký minerál, síran barnatý; sráží se z horké vody při míchání s mořskou
pH: míra kyselosti; 7 je neutrální, méně je kyselé, více zásadité; mořská voda má asi 8
chemosyntéza: získávání energie z chemických látek (např. sirovodíku) místo ze slunečního světla; tak se živí bakterie u průduchů
svijonožci: přisedlí mořští korýši, kteří žijí v pevné schránce; stopkatí mají schránku na ohebné stopce

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Haungaroa, PANGAEA (2020)
Koschinsky, A. (2017): Short Cruise Report, R/V Sonne cruise SO-253, Noumea – Auckland, 22. 12. 2016 – 21. 1. 2017, Leitstelle Deutsche Forschungsschiffe, Universität Hamburg (2017)
de Ronde, C.E.J., Baker, E.T., Massoth, G.J. et al. (2007): Submarine hydrothermal activity along the mid-Kermadec Arc, New Zealand: Large-scale effects on venting. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 8(7), Q07007, doi:10.1029/2006GC001495 (abstrakt), Geochemistry, Geophysics, Geosystems (abstrakt přes Crossref) (2007)
Kleint, C., Bach, W., Diehl, A. et al. (2019): Geochemical characterization of highly diverse hydrothermal fluids from volcanic vent systems of the Kermadec intraoceanic arc. Chemical Geology, doi:10.1016/j.chemgeo.2019.119289 (abstrakt), Chemical Geology (abstrakt na stránkách OA-ICC, IAEA) (2019)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.