Kibblewhite

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Kermadec Arc

Kde: S. Pacific, Kermadec Arc
Prostředí: arc volcano
Činnost: active, inferred
Hloubka: 1 106 m
Objeven: 2002 plume only
Poloha: -34,575°, 179,255°

Kibblewhite je podmořská sopka v Kermadeckém oblouku severovýchodně od Nového Zélandu; její vrchol leží asi 990 m pod hladinou. V roce 2002 nad ní vědci zachytili oblak z horkých pramenů, samotné průduchy ale katalog InterRidge (verze 3.4 z roku 2020) nepopisuje. ^{[2, 1, 3]}

Co to je

Kermadecký oblouk je řada podmořských sopek, které vznikají tam, kde se Pacifická deska zasouvá pod sousední desku. Spolu s navazujícím obloukem Tonga měří asi 2 500 km a je to nejdelší podmořský sopečný oblouk na Zemi. ^{[4, 6]}

Kibblewhite se zvedá z hloubky asi 2 200 m do 990 m pod hladinou, je tedy vysoký zhruba 1 200 m. Jeho vrchol leží na 34° 34,57′ jižní šířky a 179° 15,72′ východní délky v novozélandských vodách. Novozélandská zeměpisná rada (New Zealand Geographic Board) mu v roce 2016 změnila úřední jméno na Kibblewhite Seamount; dřívější název Kibblewhite Volcano byl v úředním dokumentu zveřejněn v roce 2006. ^{[2, 1]}

Podle profilu dna podél oblouku se moře od ostrova White Island u novozélandského pobřeží směrem k sopce Kibblewhite postupně prohlubuje. Dál na sever pak dno drží stálou hloubku kolem 3 000 m. ^[3]

Objev

V roce 2002 proplula střední částí Kermadeckého oblouku výprava NZAPLUME II a na zhruba 580 km mapovala hydrotermální oblaky nad 12 podmořskými sopečnými centry, mezi nimi i nad Kibblewhite. Navazovala na výpravu NZAPLUME I z roku 1999 do jižní části oblouku. ^{[3, 4]}

Kibblewhite autoři počítají k jižní části oblouku; z jejích 12 sopečných center (včetně Kibblewhite) mělo stopy horkých pramenů 8. Katalog InterRidge vede místo jako činné, ale známé jen podle oblaku. ^{[3, 1]}

Co o něm dnes víme

Kibblewhite leží v místě, kde by se s obloukem měl stýkat severní okraj Hikurangi Plateau – asi 17 km tlusté oceánské plošiny, která se zde zanořuje pod oblouk. Podle de Rondeho a kolegů zanořující se plošina uvolňuje mimořádně mnoho vody, ta podporuje tavení v plášti a zásobuje magmatem horké prameny sopek jižně od Kibblewhite. To může vysvětlovat, proč jsou prameny v jižní části oblouku silnější než ve střední. ^{[3, 4]}

V dubnu 2025 sopku znovu navštívila výzkumná loď Sonne (plavba SO311). Vědci dno přeměřili echolotem, sondou ve vodě pátrali po známkách hydrotermální činnosti a drapákem vylovili ze sopky pemzu, tedy pórovitou sopečnou horninu. ^[5]

Fakta

Vrchol: asi 990 m pod hladinou
Výška nad okolním dnem: asi 1 200 m (2 200 → 990 m)
Objev oblaku: 2002, výprava NZAPLUME II
Úřední jméno: Kibblewhite Seamount (2016)

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vyvěrá voda ohřátá magmatem pod dnem
hydrotermální oblak: vrstva teplejší a zakalené vody s rozpuštěnými plyny a kovy, která stoupá od pramenů a rozlévá se ve vodě
sopečný oblouk: řada sopek nad místem, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou
oceánská plošina: rozsáhlá a neobvykle tlustá část oceánské kůry, vzniklá mohutnými výlevy lávy
pemza: lehká pórovitá sopečná hornina plná bublinek po plynech

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Kibblewhite, PANGAEA (2020)
New Zealand Geographic Board: Notice of Decisions to Alter, Approve, Assign and Adopt Undersea Feature Names (2016-ln2987), New Zealand Gazette (2016)
de Ronde, C.E.J., Baker, E.T., Massoth, G.J., Lupton, J.E., Wright, I.C., Sparks, R.J. a kol. (2006): Submarine hydrothermal activity along the mid-Kermadec arc, New Zealand: Large-scale effects on venting. Goldschmidt 2006, abstrakt, Goldschmidt Conference (2006)
de Ronde, C.E.J., Baker, E.T., Massoth, G.J., Lupton, J.E., Wright, I.C., Sparks, R.J. a kol. (2007): Submarine hydrothermal activity along the mid-Kermadec Arc, New Zealand: Large-scale effects on venting. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 8(7), Q07007, Geochemistry, Geophysics, Geosystems (abstrakt přes Crossref) (2007)
New Zealand, 2025 – RV Sonne – Cruise SO311 (deník plavby), GeoZentrum Nordbayern, FAU Erlangen-Nürnberg (2025)
South Kermadec Ridge Seamounts, Wikipedia (anglická)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.