Knipovich Ridge, 77 40'N

hydrotermální průduchy, Arctic, Knipovich Ridge

Kde: Arctic, Knipovich Ridge
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 3 000 m
Objeven: 2000 plume only
Poloha: 77,630°, 7,580°

Knipovich Ridge, 77 40'N je místo na severní části Knipovičova hřbetu mezi Grónskem a Špicberky, kde vědci v roce 2000 zachytili ve vodě stopy horkých pramenů ze dna. Samotné průduchy tu zatím nikdo neviděl; složení vody naznačuje, že se pod dnem může přeměňovat hornina ze zemského pláště. ^[1]

Co to je

Knipovičův hřbet je podmořské pohoří mezi Grónskem a Špicberky, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky. Rozšiřuje se jen asi o 1,4 cm za rok. Katalog InterRidge řadí toto místo do Severního ledového oceánu a do oblasti spadající pod Norsko (Svalbard). ^{[1, 2]}

Hloubka asi 3 000 m je jen přibližná – katalog ji odečetl z mapy dna GEBCO, ne z měření nad průduchem. InterRidge vede místo jako „činné, odvozené“: o horkých pramenech svědčí jen vlečka ve vodě, ne přímé pozorování. ^[1]

Objev

Podle katalogu InterRidge zachytili vlečku v roce 2000. Výsledky představili Connelly a kolegové v roce 2002 jako příspěvek na podzimním zasedání Americké geofyzikální unie (AGU) o signálech vleček podél Knipovičova hřbetu. ^[1]

Na severní měřicí stanici našli autoři ve vodě nápadně mnoho metanu ve srovnání s heliem-3, vzácným izotopem helia, který se do oceánu dostává z nitra Země. Podle nich to možná ukazuje na serpentinizaci – přeměnu plášťové horniny ve styku s vodou, při níž může metan vznikat. Sami to ale formulovali jen jako možnost. ^[1]

Co o něm dnes víme

První skutečné pole průduchů na Knipovičově hřbetu našla až v roce 2022 německá výprava lodi Maria S. Merian pod vedením Gerharda Bohrmanna z Brém. Pole Jøtul leží u 77°20′ severní šířky, tedy o něco jižněji než toto místo, v hloubce asi 3 000 m. Z jeho „černého kuřáka“ proudí voda teplejší než 300 °C. ^[2]

Podle tiskové zprávy z roku 2022 hřbet předtím prohledalo několik výprav, průduchy ale nenašly. Zda vlečka zachycená u 77°40′ pochází z pole Jøtul, nebo z jiného, dosud neznámého zdroje, dostupné zdroje neuvádějí. ^[2]

Fakta

Objev: 2000, jen vlečka ve vodě
Zvláštnost vody: vysoký poměr metanu k heliu-3
Nejbližší známé pole: Jøtul (77°20′ s. š.), objeveno 2022

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
vlečka: oblak ohřáté vody s rozpuštěnými látkami a drobnými částicemi, který stoupá od průduchu a šíří se v okolní vodě; podle něj se průduchy hledají z lodi
helium-3: vzácný lehký izotop helia; do oceánu se dostává hlavně z nitra Země, proto prozrazuje vodu ze sopečně činných míst
serpentinizace: přeměna plášťové horniny peridotitu ve styku s vodou na serpentinit; při ní vzniká vodík a může vznikat i metan
zemský plášť: vrstva Země pod kůrou, tvořená hlavně horninou peridotitem
černý kuřák: komín na dně, z něhož proudí horká voda zčernalá drobnými částečkami minerálů

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Knipovich Ridge, 77 40'N (poznámky citují Connelly, D.P. et al. 2002, AGU Fall Meeting, abstrakt T11A-1229), PANGAEA (2020)
New hydrothermal field discovered by MARUM expedition (tisková zpráva MARUM, Univerzita Brémy, 19. 8. 2022), idw – Informationsdienst Wissenschaft / MARUM (2022)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.