Krasnov

hydrotermální průduchy, N. Atlantic, N MAR

Kde: N. Atlantic, N MAR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: inactive
Hloubka: 3 900 m
Objeven: 2002 or earlier plume only; 2004 TV grab indicated inactive; 2007 ROV Victor indicated inactive
Poloha: 16,640°, -46,475°

Krasnov je vyhaslé hydrotermální pole na Středoatlantském hřbetu, asi 3 700 m pod hladinou. Horké prameny tu kdysi vytvořily obrovské kupy sirníků – podle ruských odborníků šlo v roce 2008 o největší dosud objevené hydrotermální ložisko na celém Středoatlantském hřbetu. Činnost tu podle datování skončila asi před 5 600 lety. ^{[3, 2, 1]}

Co to je

Pole leží na Středoatlantském hřbetu u 16°38′ severní šířky, v mezinárodních vodách. Hřbet je místo, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a mezi nimi vzniká nové mořské dno; tady se podle katalogu InterRidge rozšiřuje asi o 25 mm za rok. ^[1]

Kupy leží na východním svahu riftového údolí (prohlubně táhnoucí se po ose hřbetu), asi 600 m nad jeho dnem a asi 7 km východně od osy hřbetu, v hloubce 3 700–3 750 m. Podle G. Čerkašova leží ložisko v prohlubni, která spojuje sopečný hřbítek na ose údolí s jeho východním svahem. ^{[4, 2, 5]}

Na rozdíl od pole Ashadze dál na jihu, které sedí na horninách ze zemského pláště, leží Krasnov na čediči – běžné sopečné hornině oceánského dna. ^{[3, 2]}

Objev

Stopy hydrotermální činnosti tu poprvé zaznamenala v roce 2000 ruská loď Professor Logatchev na své 19. plavbě. V únoru 2004 se sem vrátila a pomocí vlečných drag a drapáku s televizní kamerou (TV-grab) odebrala ze 7 míst přes 1 100 kg masivních sirníků a zrudnělé horniny z jejich podloží. ^[4]

Při tomto průzkumu vědci zmapovali šest kup sirníků, největší asi 500 × 225 m velkou, se zbytky komínů vysokými 1–5 m. Pole už nebylo činné. ^{[4, 1]}

V roce 2007 pole poprvé prohlédl dálkově řízený robot Victor 6000 při výpravě SERPENTINE a potvrdil, že je neaktivní. Živočichů tu vědci viděli jen málo – pouze několik povlaků bakterií na ploše desítek metrů čtverečních u paty útesu, který kupu rozděluje. ^[1]

Co o něm dnes víme

Podle G. Čerkašova z Petrohradu tvoří ložisko dvě velká rudní tělesa. Hlavní kupa měří asi 500 × 300 m a v její střední části vystupuje podél zlomového srázu obří výchoz masivních sirníků vysoký 70–100 m. Druhá, menší kupa leží asi 100 m severně. Katalog InterRidge uvádí rozměr pole 800 × 400 m. ^{[2, 1]}

Předběžný odhad z roku 2008 počítá se zhruba 17,4 milionu tun sirníků. Převládají sirníky železa, hlavně pyrit, a k nim křemitá hmota; sirníky mědi a zinku jsou méně časté. ^{[3, 2, 1]}

Měření stáří (izotopové datování) ukázala, že se ruda začala tvořit asi před 119 200 lety a přestala asi před 5 600 lety. Podle Čerkašova je zřejmá souvislost mezi stářím a velikostí ložisek: mladší pole Ashadze, činné asi 27 300 let, má zhruba čtyřikrát menší zásoby. ^[2]

Počítačový model z roku 2015 naznačuje, že některé zdejší sirníky vznikaly při teplotách nejméně 280–300 °C. ^[6]

Studie z roku 2014 rozebrala měření magnetického pole, která robot Victor pořídil 50 m nad polem. Krasnov má výraznou zápornou magnetickou anomálii – horniny pod ním jsou slabě zmagnetizované. Protože pole už není činné, ukazuje to, že tato stopa po horkých pramenech zůstává i po jejich vyhasnutí. Podle autorů tak magnetická měření mohou pomoci hledat další vyhaslá ložiska. ^[5]

Fakta

Stav: vyhaslé, činnost asi před 119 200–5 600 lety
Zásoby sirníků: asi 17,4 milionu tun (odhad 2008)
Hornina pod polem: čedič
Hlavní minerál: pyrit (sirník železa)
Objev: 2000 stopy ve vodě, 2004 kupy sirníků – loď Professor Logatchev

Slovníček

hydrotermální pole: místo na mořském dně, kde vytéká (nebo kdysi vytékala) voda ohřátá horkou horninou pod dnem
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
riftové údolí: protáhlá prohlubeň na ose středooceánského hřbetu, kde se dno trhá a rozestupuje
sirníky: minerály, v nichž je kov (železo, měď, zinek) vázaný se sírou
masivní sirníky: souvislé hmoty sirníků, které se usadily kolem horkých pramenů na mořském dně
pyrit: sirník železa, zlatavě lesklý minerál, kterému se přezdívá „bláznovo zlato“
čedič: tmavá sopečná hornina, ze které je většina oceánského dna
izotopové datování: určení stáří podle rozpadu radioaktivních prvků v hornině
magnetická anomálie: místo, kde se magnetické pole liší od okolí, protože horniny jsou zmagnetizované jinak

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Krasnov, PANGAEA (2020)
Cherkashov, G. (2008): Architecture and Composition of two Different Types of Modern Massive Sulfide Deposits at the MAR: Krasnov and Ashadze (abstrakt č. 442, konference DMG 2008), Deutsche Mineralogische Gesellschaft (2008)
Cherkashov, G. a kol. (2008): Two New Hydrothermal Fields at the Mid-Atlantic Ridge. Marine Georesources & Geotechnology 26(4) (abstrakt), Taylor & Francis (abstrakt přes OpenAlex) (2008)
Cherkashov, G. (2004): New Inactive Hydrothermal Site Discovered At 16°38'N, MAR (abstrakt), International Marine Minerals Society (OneMine) (2004)
Szitkar, F. a kol. (2014): What causes low magnetization at basalt-hosted hydrothermal sites? Insights from inactive site Krasnov (MAR 16°38′N). Geochemistry, Geophysics, Geosystems 15 (abstrakt), AGU / Wiley (abstrakt přes OpenAlex) (2014)
Laptev, Yu.V. (2015): Computer reconstruction of the physicochemical conditions of sulfide formation for the Krasnov and Ashadze hydrothermal systems (Mid-Atlantic Ridge). Russian Geology and Geophysics 56(6) (abstrakt), Elsevier (abstrakt přes OpenAlex) (2015)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.