MAR, 11 N

hydrotermální průduchy, N. Atlantic, N MAR

Kde

N. Atlantic, N MAR

Prostředí

mid-ocean ridge

Činnost

active, inferred

Hloubka

4 010 m

Objeven

1984 plume only; 2009 plume only

Poloha

11,038°, -43,648°

Místo na Středoatlantském hřbetu u 11° 02′ severní šířky, v mezinárodních vodách uprostřed Atlantiku, asi 4 010 m pod hladinou. Horký pramen tu prozradil jen oblak změněné vody (1984 a 2009); průduch na dně katalog neuvádí. ^[1]

Co to je

Středoatlantský hřbet je středooceánský hřbet – podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a vzniká nové oceánské dno. Podle katalogu InterRidge se tu dno rozšiřuje asi o 27 mm za rok (26,9 mm), takže hřbet patří mezi pomalé. ^[1]

Místo leží ve volném moři, mimo území kteréhokoli státu. Podle souřadnic katalogu je asi 45 km severně od něj podobné místo MAR, 11 26'N, známé také jen z oblaku ve vodě. ^[1]

Objev

Katalog InterRidge vede místo jako „činné, odvozené“: o činnosti svědčí jen hydrotermální oblak (vlečka) – voda změněná horkým pramenem –, který se tu zachytil dvakrát, v roce 1984 a znovu v roce 2009. Teplotu ani podobu průduchu katalog neuvádí. ^[1]

První stopu katalog přičítá studii G. Klinkhammera, P. Rony, M. Greavese a H. Elderfielda, která vyšla v roce 1985 v časopise Nature. Jak říká její název, šlo o oblaky manganu v riftovém údolí Středoatlantského hřbetu – mangan, kterého horké prameny vynášejí do vody mnoho, slouží jako jejich stopa. ^{[1, 2]}

V roce 2009 zkoumala hřbet mezi 11° a 14° s. š. výzkumná loď Professor Logatchev na své 32. plavbě. Výsledky popsali V. Beltenev a kolegové v časopise InterRidge News (2009) a právě na tuto zprávu katalog u místa odkazuje. ^{[1, 3]}

Fakta

Zjištěno

1984 a 2009

Slovníček

hydrotermální průduch

místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem

hydrotermální oblak (vlečka)

mrak vody nad horkým pramenem, který se liší od okolní vody teplotou, zákalem nebo rozpuštěnými látkami a dá se zachytit přístroji i kilometry od průduchu

středooceánský hřbet

podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a z magmatu vzniká nové oceánské dno

litosférická deska

velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám

riftové údolí

protáhlá propadlina podél osy pomalého středooceánského hřbetu

mangan

kov, kterého horké prameny vynášejí do vody mnohem víc, než je v mořské vodě běžně; proto slouží jako jejich stopa

Zdroje

1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – MAR, 11 N, PANGAEA (2020)
2. Klinkhammer, G., Rona, P., Greaves, M., Elderfield, H. (1985): Hydrothermal manganese plumes in the Mid-Atlantic Ridge rift valley. Nature 314, 727–731, doi:10.1038/314727a0, Nature (metadata přes Crossref) (1985)
3. Cherkashov, G. a kol. (2010): Seafloor Massive Sulfides from the Northern Equatorial Mid-Atlantic Ridge: New Discoveries and Perspectives. Marine Georesources & Geotechnology 28(3), 222–239, doi:10.1080/1064119X.2010.483308, Marine Georesources & Geotechnology (metadata a seznam literatury přes Crossref) (2010)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.