MAR, 19 S

hydrotermální průduchy, S. Atlantic, S MAR

Kde: S. Atlantic, S MAR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 707 m
Objeven: 2013 plume only
Poloha: -19,330°, -11,942°

Místo na Středoatlantském hřbetu u 19° 20′ jižní šířky, v mezinárodních vodách jižního Atlantiku, kde dno leží asi 2 700 m pod hladinou. V únoru 2013 tu německá výprava zachytila ve vodě chemickou stopu, zákal i zvýšené helium-3 z horkého pramene; samotný průduch ale katalog InterRidge (2020) jako nalezený neuvádí – jeho existence je jen odvozená. ^{[1, 2, 3]}

Co to je

Středoatlantský hřbet je podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a z magmatu vzniká nová oceánská kůra. Na tomto úseku se podle katalogu InterRidge dno rozšiřuje asi o 34 mm za rok, takže hřbet patří mezi pomalé. ^{[1, 3]}

Místo leží na úseku hřbetu, kterému němečtí vědci říkají segment 12. Je 103 km dlouhý a směrem k severu mělčí: na jižním konci je dno v hloubce 4 006 m, na severním 2 725 m. Osní údolí je široké od 5 do více než 16 km a na jeho dně stojí ploché a kráterové sopky, nejvyšší asi 300 m. ^[2]

V okolí stopy, mezi 19° a 19° 36′ j. š., je údolí asi 5 km široké a na většině míst není o moc hlubší než okolní svahy hřbetu. Na jeho dně je mnoho sopečných pahorků. ^[3]

Objev

V lednu až březnu 2013 proplula německá výzkumná loď Maria S. Merian (výprava MSM25, SoMARTherm) z Kapského Města na Kapverdy a systematicky hledala horké prameny na hřbetu mezi 13° a 33° j. š., na úseku dlouhém asi 2 100 km. ^{[2, 3]}

Severní konec segmentu 12 proplul 22. února 2013 samočinný podmořský robot Abyss (ponor č. 133). Za necelých 16 hodin urazil asi 102 km ve výšce asi 120 m nade dnem a nesl boční sonar a čidlo oxidačně-redukčního potenciálu (Eh), které pozná látky z horkých pramenů ve vodě. ^[2]

Robot zachytil v hlavním údolí zákal i výraznou změnu Eh (asi −20 mV), ale ne na stejném místě. Zákal byl nejsilnější nad malou sopkou, změna Eh severněji – podle zprávy z výpravy asi o 2 km, podle pozdější studie asi o 1,2 km. Polohy jsou podle navigace robota a nejsou opravené. ^{[2, 3]}

Sonda vlečená lodí asi 10 km jižněji a měření asi 6 km severněji žádný zákal ani změnu Eh nenašly. Ve vzorcích vody z obou míst ale bylo víc helia-3, než je v oceánu běžné. ^{[3, 2]}

Co o něm dnes víme

Florian Schmid a kolegové v roce 2019 vyhodnotili data výpravy. Podle nich většinu stop vysvětluje jediné pole horkých pramenů, jehož voda se kvůli proudům šíří hlavně k jihu. Pole hledají poblíž místa nejsilnější změny Eh; oblak jeho vody se podle nich rozlévá v hloubce 2 400 až 2 600 m. ^[3]

Nejvyšší hodnota helia-3 (δ³He 22,8 %) byla změřena v hloubce 2 420 m asi 10 km jižně od místa. Za běžné pozadí v oceánu tu autoři považují hodnoty do 10 %. Slabě zvýšené helium-3 hlouběji než 2 700 m na severním stanovišti může podle nich ukazovat na další, jiný pramen. ^[3]

Jižně od tohoto místa začíná podle studie široká mezera bez známých průduchů mezi 19° a 23° j. š. Leží v ní zlom Rio de Janeiro u 22° j. š., který posouvá osu hřbetu asi o 220 km. Dalším místem se stopou průduchu na jih je až MAR, 23 S. ^[3]

Autoři soudí, že mezera spolu s proudy studené vody, které zlomem protékají napříč hřbetem, může bránit šíření larev živočichů z horkých pramenů mezi severním Atlantikem a hřbety kolem Antarktidy. Jde zatím o hypotézu, kterou by musel ověřit biologický výzkum na obou stranách zlomu. ^[3]

Fakta

Zjištěno: 2013, robot Abyss (ponor 133), výprava MSM25 lodi Maria S. Merian
Co se naměřilo: změna Eh asi −20 mV, zákal a helium-3 (δ³He až 22,8 %)
Předpokládaný oblak vody: v hloubce 2 400–2 600 m, šíří se k jihu

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
osní údolí: hluboké údolí podél středu pomalého hřbetu, kde se desky rozestupují a vzniká nová kůra
samočinný podmořský robot (AUV): ponorka bez posádky a bez lana, která podle předem zadané trasy sama pluje nade dnem a měří
oxidačně-redukční potenciál (Eh, ORP): veličina, podle které čidlo pozná látky z horkých pramenů (například sirovodík) i ve velmi malém množství; jejich přítomnost se projeví poklesem hodnoty
zákal: množství jemných částic ve vodě; horké prameny jich do okolní vody vynášejí hodně, proto zákal prozradí jejich oblak
helium-3: vzácná lehká forma helia uložená v zemském plášti od vzniku Země; horké prameny ho vynášejí do vody, a tak prozradí svou činnost
δ³He: o kolik procent je ve vzorku vody poměr helia-3 k obyčejnému heliu-4 vyšší než ve vzduchu

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – MAR, 19 S, PANGAEA (2020)
Devey, C. a kol. (2014): SoMARTherm: The Mid-Atlantic Ridge 13–33°S – Cruise No. MSM25 – January 24 – March 5, 2013 – Cape Town (South Africa) – Mindelo (Cape Verde). MARIA S. MERIAN-Berichte MSM25, doi:10.2312/cr_msm25, DFG-Senatskommission für Ozeanographie (zpráva z výpravy, GEOMAR OceanRep) (2014)
Schmid, F., Peters, M., Walter, M., Devey, C., Petersen, S., Yeo, I., Köhler, J., Jamieson, J.W., Walker, S., Sültenfuß, J. (2019): Physico-chemical properties of newly discovered hydrothermal plumes above the Southern Mid-Atlantic Ridge (13°–33°S). Deep-Sea Research Part I 148, 34–52, doi:10.1016/j.dsr.2019.04.010, Deep-Sea Research Part I (autorský rukopis v NERC Open Research Archive) (2019)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.