MAR, 23 35'N

hydrotermální průduchy, N. Atlantic, N MAR

Kde: N. Atlantic, N MAR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: inactive
Hloubka: 3 500 m
Objeven: 1980 submersible Alvin did not observe hydrothermal activity
Poloha: 23,583°, -45,000°

Místo na Středoatlantském hřbetu na 23° 35′ s. š., asi 3 500 m hluboko, těsně u zlomového pásma Kane. Činné průduchy tu nejsou – ponorka Alvin tu v roce 1980 žádnou hydrotermální činnost nepozorovala. Vylovené horniny ale ukazují, že tudy kdysi proudila velmi horká a slaná voda. ^{[1, 2]}

Co to je

Středoatlantský hřbet je podmořské pohoří uprostřed Atlantiku, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a vzniká nová oceánská kůra. Hřbet není souvislý: na mnoha místech ho přerušují transformní zlomy, podél nichž se jeho úseky posouvají vůči sobě. Jedním z nich je zlomové pásmo Kane, které u 24° s. š. posouvá osu hřbetu o 160 km. ^{[3, 1]}

Vzorky pocházejí z takzvaného „činného“ rohu křížení hřbetu a zlomu – z místa, kde se osa hřbetu stýká se zlomem. Okolí zlomu Kane, označované jako oblast MARK, byla předmětem podrobných vědeckých výzkumů; pracovaly tu mimo jiné expedice 106 a 109 programu oceánského vrtání (Ocean Drilling Program). ^{[1, 3]}

Co o něm dnes víme

Katalog InterRidge popisuje nalezenou horninu jako křemennou žílu v přeměněném čediči s roztroušenými zrnky sirníků (minerálů kovů se sírou). Delaney, Mogk a Mottl v roce 1987 zkoumali křemenem stmelené brekcie (horninu z úlomků spojených tmelem) z hřbetu jižně od zlomu Kane. ^{[1, 2]}

Drobné kapky tekutiny uzavřené v krystalech křemene (fluidní inkluze) prozradily, že tudy nedávno proudila voda o teplotě kolem 300 °C, téměř třikrát slanější než mořská. Postupně chladla a její slanost klesala: z 290 °C a 10 % soli na 200 °C a 4,7 %. Podle stavby brekcie, v níž jsou oblé úlomky stmelené krystaly křemene vysráženými z proudící vody, tekla voda rychlostí přes 1 m za sekundu. ^[2]

Hluboko pod dnem musela být voda podle autorů ještě teplejší, výrazně přes 415 °C. Velkou slanost vysvětlují buď tím, že se horká voda v hloubce rozdělila na slanou kapalinu a páru, nebo rozpouštěním minerálů s chlorem. Druhý článek z téhož roku (Kelley a Delaney) se podle svého názvu věnuje rozdělování tekutin a praskání gaber (hlubinných hornin oceánské kůry) při teplotách nad 700 °C. ^{[2, 1]}

Fakta

Průzkum: 1980, ponorka Alvin – bez známek činnosti
Teplota dávné vody: asi 200–300 °C (podle fluidních inkluzí)
Slanost dávné vody: až téměř 3× vyšší než mořská

Slovníček

středooceánský hřbet: podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě desky a vzniká nová oceánská kůra
transformní zlom: zlom, podél kterého se dva úseky hřbetu posouvají vodorovně vůči sobě
brekcie: hornina z ostrohranných nebo oblých úlomků spojených tmelem
fluidní inkluze: drobná kapka kapaliny uzavřená v krystalu při jeho růstu; prozradí teplotu a slanost tehdejší vody
sirníky: minerály, v nichž je kov (železo, měď, zinek) vázaný se sírou
gabro: hrubozrnná hornina, která vzniká pomalým tuhnutím magmatu v hlubších částech oceánské kůry

Zdroje

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.