MAR, 23 S

hydrotermální průduchy, S. Atlantic, S MAR

Kde: S. Atlantic, S MAR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 880 m
Objeven: 2013 plume only
Poloha: -23,743°, -13,394°

Místo na Středoatlantském hřbetu u 23° 45′ jižní šířky, v mezinárodních vodách jižního Atlantiku, asi 2 880 m pod hladinou. V roce 2013 tu němečtí vědci objevili ve vodě oblak horkého pramene. Neobvyklé je, že pramen zřejmě není na ose hřbetu, ale asi 6 km stranou, na vrcholu oceánského jádrového komplexu – tehdy nejjižnějšího známého na Středoatlantském hřbetu. Samotný průduch zatím katalog InterRidge (2020) jako nalezený neuvádí. ^{[1, 2]}

Co to je

Středoatlantský hřbet je podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a z magmatu vzniká nová oceánská kůra. Na tomto úseku se podle katalogu InterRidge dno rozšiřuje asi o 34 mm za rok, takže hřbet patří mezi pomalé. ^{[1, 2]}

Místo leží na úseku hřbetu, kterému němečtí vědci říkají segment 9. Podle zprávy z výpravy je 220 km dlouhý a malý zlom ho dělí na dvě části. Osní údolí je široké 7 až přes 25 km a na jeho dně je mnoho sopek s plochým vrcholem, některé vyšší než 300 m. ^[3]

Uprostřed severní části se na východní straně údolí zvedá velká vyvýšenina, asi 1 500 m nad dnem údolí. Její povrch je rýhovaný kolmo k ose hřbetu. Je to oceánský jádrový komplex: velký mírně skloněný zlom tu vytáhl na povrch horniny z hloubky pod dnem. Podle studie z roku 2019 měří podél hřbetu asi 16 km a na jeho vrcholu, hlavně v severní části, leží velké bloky hornin nebo sopečné hřbítky. ^{[3, 2]}

Objev

V lednu až březnu 2013 proplula německá výzkumná loď Maria S. Merian (výprava MSM25, SoMARTherm) z Kapského Města na Kapverdy a systematicky hledala horké prameny na hřbetu mezi 13° a 33° j. š. ^{[3, 2]}

Segment 9 proplul 14.–15. února 2013 samočinný podmořský robot Abyss (ponor č. 129). Urazil asi 113 km ve výšce 100 m nade dnem a cíleně přeletěl i jádrový komplex. Hned na začátku ponoru, u zlomů protínajících komplex, zachytil čidlem výraznou změnu oxidačně-redukčního potenciálu (Eh) a slabší zákal. Ponor skončil o něco dřív, protože došla baterie. ^{[3, 2]}

Hned nato, 15. února, prošla nad místem sonda vlečená lodí (tzv. tow-yo). Zachytila oblak jemných částic v hloubce 2 500 až 2 700 m a změny Eh až o −61 mV. Ve vzorcích vody asi 1 km východně bylo hodně helia-3 – δ³He až 42,4 %, zatímco běžné pozadí v oceánu tu podle autorů nepřesahuje 10 %. ^{[2, 3]}

Co o něm dnes víme

Florian Schmid a kolegové v roce 2019 z měření usoudili, že pole horkých pramenů leží asi 6 km východně od osy hřbetu, na povrchu velkého zlomu jádrového komplexu. Oblak vody od něj podle tabulky ve studii stoupá asi 350 m nade dno. ^[2]

Je to výjimka: většina z 14 nově odvozených polí, které výprava na asi 2 100 km hřbetu našla, leží nad sopečnými vyvýšeninami uprostřed úseků, kde je přísun magmatu silný. Autoři připomínají, že roboty i sondy se jinde držely středu osního údolí, takže pole mimo osu by jinde nezachytily – jen tady robot jádrový komplex mimo osu prozkoumal záměrně. ^[2]

Severně od tohoto místa leží podle studie široká mezera bez známých průduchů mezi 19° a 23° j. š. se zlomem Rio de Janeiro. Autoři soudí, že může bránit šíření larev živočichů z horkých pramenů mezi severním Atlantikem a hřbety kolem Antarktidy; ověřit to musí biologický výzkum. ^[2]

Fakta

Zjištěno: 2013, robot Abyss (ponor 129) a vlečená sonda, výprava MSM25 lodi Maria S. Merian
Co se naměřilo: změna Eh až −61 mV, oblak částic v 2 500–2 700 m, δ³He až 42,4 %
Poloha vůči ose hřbetu: asi 6 km východně, na oceánském jádrovém komplexu

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
osní údolí: hluboké údolí podél středu pomalého hřbetu, kde se desky rozestupují a vzniká nová kůra
oceánský jádrový komplex: vyvýšenina na dně u středooceánského hřbetu, kde velký mírně skloněný zlom vytáhl na povrch horniny z hloubky; jeho povrch bývá rýhovaný kolmo k ose hřbetu
samočinný podmořský robot (AUV): ponorka bez posádky a bez lana, která podle předem zadané trasy sama pluje nade dnem a měří
oxidačně-redukční potenciál (Eh, ORP): veličina, podle které čidlo pozná látky z horkých pramenů (například sirovodík) i ve velmi malém množství; jejich přítomnost se projeví poklesem hodnoty
zákal: množství jemných částic ve vodě; horké prameny jich do okolní vody vynášejí hodně, proto zákal prozradí jejich oblak
tow-yo: měření, při kterém loď pomalu vleče sondu na laně a ta přitom opakovaně klesá ke dnu a stoupá, takže proměří svislý řez vodou
helium-3: vzácná lehká forma helia uložená v zemském plášti od vzniku Země; horké prameny ho vynášejí do vody, a tak prozradí svou činnost
δ³He: o kolik procent je ve vzorku vody poměr helia-3 k obyčejnému heliu-4 vyšší než ve vzduchu

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – MAR, 23 S, PANGAEA (2020)
Schmid, F., Peters, M., Walter, M., Devey, C., Petersen, S., Yeo, I., Köhler, J., Jamieson, J.W., Walker, S., Sültenfuß, J. (2019): Physico-chemical properties of newly discovered hydrothermal plumes above the Southern Mid-Atlantic Ridge (13°–33°S). Deep-Sea Research Part I 148, 34–52, doi:10.1016/j.dsr.2019.04.010, Deep-Sea Research Part I (autorský rukopis v NERC Open Research Archive) (2019)
Devey, C. a kol. (2014): SoMARTherm: The Mid-Atlantic Ridge 13–33°S – Cruise No. MSM25 – January 24 – March 5, 2013 – Cape Town (South Africa) – Mindelo (Cape Verde). MARIA S. MERIAN-Berichte MSM25, doi:10.2312/cr_msm25, DFG-Senatskommission für Ozeanographie (zpráva z výpravy, GEOMAR OceanRep) (2014)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.