MAR, 25 S

hydrotermální průduchy, S. Atlantic, S MAR

Kde: S. Atlantic, S MAR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 570 m
Objeven: 2013 plume only
Poloha: -25,335°, -13,631°

Místo na Středoatlantském hřbetu u 25° 20′ jižní šířky, v mezinárodních vodách jižního Atlantiku, asi 2 570 m pod hladinou. V roce 2013 tu výprava lodi Maria S. Merian zachytila ve vodě chemickou stopu horkého pramene; samotný průduch nenašla. ^{[1, 2]}

Co to je

Středoatlantský hřbet je podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a z magmatu vzniká nová oceánská kůra. Podle katalogu InterRidge se tu dno rozšiřuje asi o 34 mm za rok, takže hřbet patří mezi pomalé. ^[1]

Místo leží na úseku hřbetu mezi 24° 56′ a 25° 36′ j. š., který autoři studie vedou jako segment 8. Uprostřed úseku se zvedá osní vyvýšenina s převážně hladkým vrcholem a právě nad ní byla stopa zachycena. ^[2]

Objev

Na jaře 2013 systematicky prohledala výzkumná loď Maria S. Merian asi 2 100 km hřbetu mezi 13° a 33° j. š. Hřbet jižně od 13° j. š. byl do té doby velkou mezerou v soupisu známých průduchů. ^[2]

Nad segmentem 8 vědci spustili dvakrát sondu CTD (měří vodivost, teplotu a hloubku) svisle do hloubky a jednou ji vlekli za lodí a střídavě spouštěli a vytahovali (tzv. tow-yo, stanice 54). Na laně visely i malé samočinné přístroje MAPR, které měří zákal vody a oxidačně-redukční potenciál. ^[2]

Na začátku vlečení, kolem 25° 20,1′ j. š. a 13° 37,8′ z. d., čidla zachytila v posledních 100 m nade dnem změnu oxidačně-redukčního potenciálu až o −31 mV. Ta ukazuje na možnou polohu průduchu. Asi o 1 km severněji se objevil slabý zákal vody, který sahal asi 220 m nade dno. ^[2]

Co o něm dnes víme

Vzorky vody ze západního konce vlečení neobsahovaly víc helia-3 – prvotního helia ze zemského pláště, které horké prameny vynášejí do oceánu – než okolní oceán. Vzorky ale pocházely z míst vzdálených přes 4 km od změny potenciálu, takže podle autorů nelze vyloučit, že průduch helium-3 v malém množství vydává. ^[2]

Celkem výprava našla oblaky nad deseti z 16 úseků hřbetu a usoudila z nich na 14 dosud neznámých polí horkých pramenů – v průměru asi 0,9 pole na 100 km hřbetu. Většina oblaků byla nad vyvýšenými středy úseků, kde je přísun magmatu silný; i tato stopa leží nad osní vyvýšeninou uprostřed úseku. ^[2]

Jižní Atlantik je důležitý pro biology: tudy vede spojnice mezi Atlantikem a Indickým a Tichým oceánem, po které se mohou šířit živočichové průduchů. Mezi 19° a 23° j. š. ale autoři našli velkou mezeru bez průduchů, která jejich šíření může bránit. ^[2]

Fakta

Zjištěno: 2013, výprava MSM25 lodi Maria S. Merian (stanice 54)
Co se naměřilo: změna oxidačně-redukčního potenciálu až −31 mV, slabý zákal asi 220 m nade dnem
Helium-3: bez zvýšení ve vzorcích vzdálených přes 4 km

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
hydrotermální oblak (vlečka): mrak vody nad horkým pramenem, který se liší od okolní vody teplotou, zákalem nebo rozpuštěnými látkami a dá se zachytit přístroji i kilometry od průduchu
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
osní vyvýšenina: vyvýšená část dna na ose úseku hřbetu, kde vystupuje víc magmatu
sonda CTD: přístroj spouštěný z lodi na laně, který měří vodivost (slanost), teplotu a hloubku vody a nese láhve na vzorky
oxidačně-redukční potenciál: veličina, podle které čidlo pozná látky z horkých pramenů (například sirovodík) i ve velmi malém množství
helium-3: vzácná lehká forma helia uložená v zemském plášti; horké prameny ho vynášejí do vody, a tak prozradí svou činnost

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – MAR, 25 S, PANGAEA (2020)
Schmid, F., Peters, M., Walter, M., Devey, C., Petersen, S., Yeo, I., Köhler, J., Jamieson, J.W., Walker, S., Sültenfuß, J. (2019): Physico-chemical properties of newly discovered hydrothermal plumes above the Southern Mid-Atlantic Ridge (13°–33°S). Deep-Sea Research Part I 148, 34–52, doi:10.1016/j.dsr.2019.04.010, Deep-Sea Research Part I (autorský rukopis v NERC Open Research Archive) (2019)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.