MAR, 27 S

hydrotermální průduchy, S. Atlantic, S MAR

Kde: S. Atlantic, S MAR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 3 341 m
Objeven: 2013 plume only
Poloha: -27,148°, -13,475°

Místo na Středoatlantském hřbetu u 27° jižní šířky, v mezinárodních vodách jižního Atlantiku, kde dno leží asi 3 340 m pod hladinou. V únoru 2013 tu samočinný podmořský robot německého ústavu GEOMAR zachytil slabou chemickou stopu horkého pramene; samotný průduch katalog InterRidge (2020) jako nalezený neuvádí. ^{[1, 2, 3]}

Co to je

Středoatlantský hřbet je podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a z magmatu vzniká nová oceánská kůra. Jižně od rovníku se tu podle katalogu InterRidge dno rozšiřuje asi o 34 mm za rok, takže hřbet patří mezi pomalé. ^{[1, 3]}

Místo leží na úseku hřbetu, kterému němečtí vědci říkají segment 6. Je 180 km dlouhý a táhne se zhruba od 28° do 26° 30′ j. š. Jeho osou vede údolí široké 5–8 km, sevřené zlomy s výškou stěn 200–600 m. V nejhlubší části u jižního konce je dno až 4 200 m pod hladinou. ^[2]

Na ose údolí leží osní sopečný hřbet – 45 km dlouhá a 400–500 m vysoká vyvýšenina s několika malými kuželovitými sopkami. Dno tu na sonarových snímcích odráží zvuk o něco silněji než jinde na segmentu, což podle autorů zprávy ukazuje na nejmladší sopečnou činnost. Stopa horkého pramene u 27° 09′ j. š. leží mezi dvěma z těchto malých sopek, u 26° 58′ a 27° 12′ j. š. ^[2]

Objev

V lednu až březnu 2013 proplula německá výzkumná loď Maria S. Merian (výprava MSM25, SoMARTherm) z Kapského Města na Kapverdy a systematicky hledala horké prameny na hřbetu mezi 13° a 33° j. š. Do té doby nebyl v jižním Atlantiku jižně od 13° j. š. znám žádný průduch. ^[2]

Segment 6 proplul 8.–9. února 2013 samočinný podmořský robot Abyss (ponor č. 127). Za 17 hodin urazil asi 108 km ve výšce 150 m nade dnem a nesl boční sonar a čidlo oxidačně-redukčního potenciálu (Eh), které pozná látky z horkých pramenů ve vodě. ^[2]

Čidlo zachytilo dvě změny. Jižní, u 27° 48′ j. š., byla výrazná; severní, u 27° 09′ j. š., velmi slabá – podle pozdějšího zpracování o 10 mV a s mírně zakalenou vodou. Právě ta severní dala jméno tomuto místu. Polohy jsou podle navigace robota a nebyly opravené, takže mohou být o několik set metrů posunuté. ^{[2, 3]}

Co o něm dnes víme

Florian Schmid a kolegové v roce 2019 vyhodnotili vzorky vody z výpravy. Ve vzorcích odebraných podél dráhy robota nad segmentem 6 nenašli zvýšený obsah helia-3, prvotního helia ze zemského pláště, které horké prameny vynášejí do oceánu. Zvýšené helium-3 našli až o kus severněji, u 26° 42′ j. š., v hloubce 3 250–3 350 m, a to bez zákalu i bez změny Eh. Podle autorů to ukazuje na činný pramen někde v okolí. ^{[3, 1]}

Celkem výprava na asi 2 100 km hřbetu našla oblaky nad deseti úseky, které ukazují na 14 dosud neznámých polí horkých pramenů. Spolu se známými poli to vychází na asi 0,9 pole na 100 km hřbetu, což se podle autorů dobře shoduje s celosvětovými přehledy pro hřbety, které se rozpínají jako tento (32–34 mm za rok). Většina oblaků byla nad vyvýšenými středy úseků, kde je přísun magmatu silný. ^[3]

Jižní Atlantik je pro biology důležitý: tudy vede spojnice mezi Atlantikem a Indickým a Tichým oceánem, po které se mohou šířit živočichové průduchů. Mezi 19° a 23° j. š. ale autoři našli velkou mezeru bez průduchů, která může jejich šíření bránit. ^[3]

Fakta

Zjištěno: 2013, robot Abyss (ponor 127), výprava MSM25 lodi Maria S. Merian
Co se naměřilo: slabá změna Eh (asi −10 mV) a mírný zákal
Helium-3 nad místem: bez zvýšení ve vzorcích podél dráhy robota

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
osní sopečný hřbet: protáhlá vyvýšenina na dně osního údolí pomalého hřbetu, kterou tvoří sopky a lávové proudy
samočinný podmořský robot (AUV): ponorka bez posádky a bez lana, která podle předem zadané trasy sama pluje nade dnem a měří
oxidačně-redukční potenciál (Eh): veličina, podle které čidlo pozná látky z horkých pramenů (například sirovodík nebo vodík) i ve velmi malém množství
boční sonar: přístroj, který zvukem snímá pruh mořského dna po obou stranách své dráhy a vytváří jeho obraz
helium-3: vzácná lehká forma helia uložená v zemském plášti od vzniku Země; horké prameny ho vynášejí do vody, a tak prozradí svou činnost

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – MAR, 27 S, PANGAEA (2020)
Devey, C. a kol. (2014): SoMARTherm: The Mid-Atlantic Ridge 13–33°S – Cruise No. MSM25 – January 24 – March 5, 2013 – Cape Town (South Africa) – Mindelo (Cape Verde). MARIA S. MERIAN-Berichte MSM25, doi:10.2312/cr_msm25, DFG-Senatskommission für Ozeanographie (zpráva z výpravy, GEOMAR OceanRep) (2014)
Schmid, F., Peters, M., Walter, M., Devey, C., Petersen, S., Yeo, I., Köhler, J., Jamieson, J.W., Walker, S., Sültenfuß, J. (2019): Physico-chemical properties of newly discovered hydrothermal plumes above the Southern Mid-Atlantic Ridge (13°–33°S). Deep-Sea Research Part I 148, 34–52, doi:10.1016/j.dsr.2019.04.010, Deep-Sea Research Part I (autorský rukopis v NERC Open Research Archive) (2019)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.