MAR, 30 N

hydrotermální průduchy, N. Atlantic, N MAR

Kde

N. Atlantic, N MAR

Prostředí

mid-ocean ridge

Činnost

active, inferred

Hloubka

3 400 m

Objeven

1993 plume only

Poloha

30,033°, -42,500°

MAR, 30 N je místo na Středoatlantském hřbetu u 30° severní šířky, v mezinárodních vodách severního Atlantiku, kde vědci v roce 1993 zachytili ve vodě stopy horkých pramenů. Leží v hluboké pánvi u zlomového pásma Atlantis; prameny samotné zatím nikdo neviděl. ^{[1, 2]}

Co to je

Středoatlantský hřbet je podmořské pohoří, na jehož ose se od sebe vzdalují dvě litosférické desky. Tady se dno rozšiřuje jen asi o 22,6 mm za rok, hřbet tedy patří k pomalým. Zeměpisná délka i hloubka asi 3 400 m jsou v katalogu InterRidge jen přibližné. ^[1]

Místo leží v tzv. uzlové pánvi – hluboké propadlině tam, kde se osa hřbetu na západní straně stýká se zlomovým pásmem Atlantis (Atlantis Fracture Zone). Zlomové pásmo je dlouhý zlom napříč hřbetem, podél kterého je osa hřbetu posunutá stranou. ^[1]

Objev

V roce 1993 prozkoumal tým B. J. Murtona hřbet mezi 27° a 30° s. š. přístrojem TOBI ze Southamptonského oceánografického centra – bočním sonarem, který loď vleče hluboko pod hladinou. Na přístroji byl i průhledoměr (transmisometr), který při vlečení nepřetržitě měřil kalnost vody v hluboké části vodního sloupce. Oblaky z horkých pramenů prozradila zakalená voda na třech místech: u 27° 00′, 29° 10′ a 30° 02′ s. š. ^[2]

Podle citace z Murtonova článku z roku 1994 v katalogu InterRidge se odchylky u 30° 02′ s. š. objevily ve spodních 1 500 m vodního sloupce. Šlo jen o zvýšený obsah manganu, bez odpovídajícího množství rozptýlených částic. Zdroje se tu tedy mírně rozcházejí: pozdější souhrn Germana a Parsona (1998) toto místo řadí mezi ta, kde stopy ukázal právě průhledoměr. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

Měření z roku 1993 spolu s dřívějšími průzkumy jižněji použili C. R. German a L. M. Parson v roce 1998 k odhadu, jak hustě jsou prameny na hřbetu rozmístěné. Mezi 11° 20′ a 30° s. š. vychází v průměru jedno pole asi na každých 130 km osy, což zhruba odpovídá předpovědi, že počet pramenů roste s rychlostí rozpínání dna. ^[2]

Autoři ale upozornili, že v jednotlivých oblastech se skutečnost od předpovědi liší až desetkrát a že v jednotlivých oblastech se liší i to, jak spolu na hřbetu působí sopečné a tektonické procesy. U jiného úseku hřbetu (36–38° s. š.) navrhli, že silné prameny v místech, kde je osa přerušená, mohou vyvěrat po hluboko sahajících činných zlomech. ^[2]

Fakta

Doložení

jen stopy ve vodě (1993), prameny dosud neviděny

Stopy

zvýšený obsah manganu ve spodních 1 500 m vody

Průzkum

vlečený přístroj TOBI s průhledoměrem, 1993

Slovníček

litosférická deska

velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám

zlomové pásmo

dlouhý zlom napříč středooceánským hřbetem, podél kterého je osa hřbetu posunutá

uzlová pánev

hluboká propadlina v místě, kde se osa hřbetu stýká se zlomovým pásmem

boční sonar

přístroj, který vysílá zvuk šikmo do stran a z ozvěny skládá obraz dna

průhledoměr (transmisometr)

přístroj, který měří, kolik světla projde vodou; zakalená voda může prozradit oblak z horkých pramenů

hydrotermální oblak

mrak ohřáté vody s rozpuštěnými látkami a částicemi, který stoupá z horkých pramenů a pak se rozlévá ve vodě nad dnem

Zdroje

1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – MAR, 30 N (cituje Murton, B.J. et al. 1994, Earth Planet. Sci. Lett. 125, 119–128), PANGAEA (2020)
2. German, C.R., Parson, L.M. (1998): Distributions of hydrothermal activity along the Mid-Atlantic Ridge: interplay of magmatic and tectonic controls. Earth and Planetary Science Letters 160, 327–341, Earth and Planetary Science Letters (PDF na stránkách McGill University) (1998)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.