MAR, 31 S

hydrotermální průduchy, S. Atlantic, S MAR

Kde: S. Atlantic, S MAR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 3 050 m
Objeven: 2013 plume only
Poloha: -31,738°, -13,377°

MAR, 31 S je místo na jižní části Středoatlantského hřbetu poblíž 31°40′ jižní šířky, v mezinárodních vodách jižního Atlantiku asi 3 000 m pod hladinou. V roce 2013 tu robotická ponorka zachytila nad vyvýšeninou uprostřed úseku hřbetu velmi slabý zákal vody, který může pocházet z horkých pramenů. Kde přesně leží samotné průduchy, nebylo podle studie z roku 2019 známo. ^{[1, 2]}

Co to je

Středoatlantský hřbet je podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a mezi nimi vzniká nové mořské dno. Podle katalogu InterRidge se tu dno rozšiřuje asi o 34 mm za rok, což patří k pomalým hřbetům. ^{[1, 2]}

Úsek hřbetu, na kterém místo leží, je podle zprávy z výpravy asi 150 km dlouhý. Jeho osu tvoří údolí široké 8–10 km, lemované zlomy. Nejmělčí místa, kolem 3 000 m, jsou na dvou vyvýšeninách v údolí; na koncích úseku je dno hluboké až 3 800 m. Podle měření odrazivosti dna zvukem tu bylo celé údolí poměrně nedávno sopečně činné. ^[3]

Objev

Na začátku roku 2013 (24. ledna – 5. března) plula německá výprava MSM25 „SoMARTherm“ z Kapského Města do přístavu Mindelo na Kapverdách. Hledala stopy hydrotermálních průduchů – míst, kde ze dna vytéká voda ohřátá v hornině – na hřbetu mezi 13° a 33° j. š., který byl do té doby skoro neprozkoumaný. ^{[3, 2]}

Na tento úsek se vědci dívali 5. a 6. února 2013. Autonomní ponorka Abyss, která pluje sama bez lana, ho při ponoru č. 125 proplula asi v 80 km dlouhé trase a mapovala dno sonarem. Z lodi navíc spouštěli sondy CTD, které měří slanost, teplotu a hloubku, a vláčeli je i v pilovité dráze nahoru a dolů nad dnem. ^{[3, 2]}

Předběžná zpráva z výpravy u tohoto úseku žádnou hydrotermální vlečku neuvádí: přístroje zavěšené na laně při vlečení sondy nic nezachytily. Slabý signál našlo až pozdější podrobné vyhodnocení dat z ponorky, publikované v roce 2019. ^{[3, 2]}

Co o něm dnes víme

Studie Floriana Schmida a kolegů (2019) popisuje u 31°44′ j. š. a 13°23′ z. d. zvýšený zákal vody o 0,007 jednotky NTU v hloubce 2 890 m, nad vyvýšeninou ve středu úseku. Je to velmi slabý signál: pro srovnání, nad místem MAR, 33 S naměřila tatáž ponorka zákal 0,13 NTU. ^[2]

Při tomto ponoru ponorka nenesla čidlo oxidačně-redukčního potenciálu, které nejlépe zachytí látky z blízkých průduchů, takže signál nešlo potvrdit. Vzorky vody asi 3 km jižně neukázaly zvýšený obsah helia-3 (vzácného plynu, který přináší voda z hlubin Země). Mírně zvýšené helium-3 se našlo v hloubce 3 955 m asi 23 km severně. ^{[2, 3]}

Autoři považují hydrotermální činnost na tomto úseku za pravděpodobnou, o poloze průduchů ale podle nich lze jen spekulovat. Celkem z výpravy odvodili přibližnou polohu 14 dosud neznámých polí na deseti úsecích hřbetu; většina vleček leží nad vyvýšenými středy úseků hřbetu, kde je sopečná činnost silná. ^[2]

Fakta

Zjištěno: 2013, výprava MSM25 (SoMARTherm), ponor 125 ponorky Abyss
Signál: slabý zákal vody (0,007 NTU) v hloubce 2 890 m, bez potvrzení
Úsek hřbetu: asi 150 km dlouhý, údolí široké 8–10 km

Slovníček

středooceánský hřbet: podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a mezi nimi vzniká nové mořské dno
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály a plyny
hydrotermální vlečka: oblak vody od průduchů, zakalené jemnými částicemi a chemicky změněné, který se rozlévá nad dnem
autonomní ponorka: robotická ponorka, která pluje sama podle předem zadané trasy, bez lana a bez posádky
sonda CTD: přístroj spouštěný z lodi na laně, který měří vodivost (slanost), teplotu a hloubku vody; často nese i další čidla
NTU: jednotka zákalu vody; čím vyšší číslo, tím víc světla rozptylují částice ve vodě
oxidačně-redukční potenciál: veličina, která se prudce změní, když jsou ve vodě redukované látky z blízkého průduchu, například sirovodík nebo železo
helium-3: vzácná lehká forma helia, která se uvolňuje z nitra Země; v mořské vodě prozrazuje vodu z průduchů

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – MAR, 31 S, PANGAEA (2020)
Schmid, F., Peters, M., Walter, M., Devey, C., Petersen, S., Yeo, I., Köhler, J., Jamieson, J.W., Walker, S., Sültenfuß, J. (2019): Physico-chemical properties of newly discovered hydrothermal plumes above the Southern Mid-Atlantic Ridge (13°–33°S). Deep Sea Research Part I 148, 34–52, doi:10.1016/j.dsr.2019.04.010 (nekorigovaný korekturní otisk), Deep Sea Research Part I (repozitář GEOMAR OceanRep) (2019)
Devey, C.W. (2014): SoMARTherm: The Mid-Atlantic Ridge 13–33°S – Cruise No. MSM25, January 24 – March 5, 2013, Cape Town – Mindelo. Maria S. Merian-Berichte MSM25, doi:10.2312/cr_msm25, DFG-Senatskommission für Ozeanographie (repozitář GEOMAR OceanRep) (2014)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.