MAR, 8 10'S

hydrotermální průduchy, S. Atlantic, S MAR

Kde: S. Atlantic, S MAR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 000 m
Objeven: 2001 plume only
Poloha: -8,167°, -13,467°

MAR, 8 10'S je místo na Středoatlantském hřbetu nedaleko ostrova Ascension, kde vědci opakovaně naměřili ve vodě nad dnem zvýšený obsah metanu. Zdroj nejspíš leží na podmořském výběžku v hloubce kolem 2 000 m, ale přesně ho zatím nikdo nenašel. ^{[1, 2]}

Co to je

Místo leží na západním svahu riftového údolí – příkopu, který se táhne podél osy hřbetu. Západněji, ve vnitřním rohu mezi úseky hřbetu A1 a A2, vystupuje z dna podmořský pahorek (výběžek) kolem 8° 09′ j. š. a 13° 34′ z. d., u kterého vědci zdroj později hledali. ^{[1, 2]}

Jižněji, u 8° 18′ j. š., leží hydrotermální pole Nibelungen; v roce 2006 tam vědci našli černého kuřáka v kráteru, kterému dali jméno Drachenschlund. Oblak metanu u 8° 10′ j. š. podle výpravy z roku 2004 zřejmě nepocházel z oblasti Nibelungen, ale z jiného zdroje. ^{[1, 2]}

Katalog InterRidge vede místo jako činné „odvozené“, známé jen ze signálu ve vodě, a uvádí ho pod společným názvem „8 S, MAR“. Spadá pod jurisdikci Spojeného království (Ascension). ^[3]

Objev

Podle katalogu InterRidge se první náznak objevil v roce 2001 (práce Germana a kolegů z roku 2002). ^[3]

Na konci roku 2004 zachytila německá výzkumná loď Meteor (výprava M62/5) na profilu vedeném od východu na západ malý, ale ostrý oblak metanu – až 9,7 nanomolu na litr – v hloubce 2 000 m. Nejvyšší hodnota byla u 8° 10,00′ j. š. a 13° 28,0′ z. d. a zdroj podle vědců nejspíš leží na západním svahu riftového údolí. ^[1]

Co o něm dnes víme

V květnu 2006 se Meteor vrátil (výprava M68/1). Vědci zopakovali měření na stejném místě a přidali dvě sondy CTD nad pahorkem ve vnitřním rohu. Signály byly malé, ale souhlasné: u dna v hloubce asi 1 900 m se mírně zvýšila teplota i zákal vody. ^[2]

Metanu přibylo prudce v asi 100 m silné vrstvě nade dnem, na zhruba 4 nanomoly na litr, a mírně přibylo i vodíku. Podle autorů to znamená, že voda vyvěrá někde u vrcholu výběžku v hloubce kolem 2 000 m, ale sondy nebyly přímo u průduchu. ^[2]

Proudy u dna se měnily a měření neukázala jasný směr ke zdroji, takže vědci nenašli žádný konkrétní cíl. Pro nedostatek času výprava tento náznak dál nesledovala. ^[2]

Fakta

První náznak: 2001, jen oblak ve vodě (podle InterRidge)
Nejvyšší metan: 9,7 nmol/l v hloubce 2 000 m (2004)
Prostředí: pahorek ve vnitřním rohu mezi úseky A1 a A2, západní svah riftového údolí
Soused: pole Nibelungen (8° 18′ j. š.)

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály a plyny
riftové údolí: příkop podél osy pomalého středooceánského hřbetu, kde se od sebe vzdalují desky
úsek hřbetu (segment): část středooceánského hřbetu mezi dvěma zlomy nebo posuny osy; každý úsek má trochu jiný přísun magmatu
metan: jednoduchý plyn (CH₄); jeho zvýšené množství ve vodě nad dnem často prozrazuje blízký průduch
CTD sonda: přístroj spouštěný z lodi na laně, který měří vodivost (slanost), teplotu a hloubku vody a často nese i další čidla a láhve na vzorky
zákal: množství drobných částic ve vodě; vlečky z horkých černých kuřáků bývají zakalené
vnitřní roh: místo, kde se osa hřbetu setkává s posunem k sousednímu úseku; dno tu bývá vyzdvižené a rozpraskané zlomy
nanomol na litr: jednotka velmi malého množství rozpuštěné látky; miliardtina molu v litru vody

Zdroje

Summary of the RV Meteor cruise M62/5 (7. 11. – 29. 12. 2004), Leitstelle Deutsche Forschungsschiffe, Universität Hamburg (2005)
Koschinsky, A. et al. (2006): Mid-Atlantic Expedition 2006, Cruise No. 68, Leg 1 – Fluid geochemistry, biology and geological setting of hydrothermal systems at the southern MAR (4°S–10°S), 27 April – 2 June 2006, Bridgetown – Recife. METEOR-Berichte 06, Leitstelle Meteor, Universität Hamburg (archiv AWI ePIC) (2006)
Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – MAR, 8 10'S, PANGAEA (2020)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.