MAR, segment south of St. Paul system

hydrotermální průduchy, N. Atlantic, N MAR

Kde: N. Atlantic, N MAR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 3 500 m
Objeven: 2013 plume only
Poloha: 0,500°, -25,000°

Jde o dosud nenalezené horké prameny na dně rovníkového Atlantiku, na úseku Středoatlantského hřbetu jižně od zlomového systému Svatý Pavel. Prozrazuje je jen jediná stopa ohřáté vody zachycená v roce 2013 – samotný průduch zatím nikdo neviděl. ^[1]

Co to je

Středoatlantský hřbet je podmořské pohoří táhnoucí se Atlantikem, kde se od sebe vzdalují desky. Rozdělují ho příčné zlomy, takzvané transformní zlomy; systém Svatý Pavel (São Paulo) patří podle Wikipedie k největším transformním zlomům v Atlantiku. Toto pole leží na úseku hřbetu jižně od něj, v mezinárodních vodách. ^{[1, 3]}

Katalog InterRidge vede místo jako „činné, odvozené“: o průduchu se usuzuje jen nepřímo, z vody nad dnem. Poloha (asi 0,5° s. š., 25° z. d.) je podle katalogu jen velmi přibližná a hloubka kolem 3 500 m je zaokrouhlená z modelu, ne změřená u průduchu. ^[1]

Objev

Stopu našla v roce 2013 výprava COLMEIA, o jejíchž výsledcích referovala Marcia Maia z Université de Bretagne Occidentale. Vědci v oblasti zlomů spustili 15krát přístroj CTD s čidlem zákalu vody. Jediný signál hydrotermální vlečky zachytili zřejmě z úseku hřbetu jižně od systému Svatý Pavel; přímo v pásmu zlomů činnost nenašli. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

Francouzsko-brazilská výprava COLMEIA zkoumala hlavně stavbu samotného zlomového systému. Oblast byla dřív považována za „studené místo“ zemského pláště, kde se tvoří jen málo magmatu. Podle Maiové (2014) ukazují vzorky a mapy dna spíš na omezenou tvorbu magmatu, možná kvůli studené a silné litosféře, než na úplně „suché“ odkrývání pláště; z dna vylovili i peridotit, horninu zemského pláště. ^[2]

Nedaleké souostroví Svatého Petra a Pavla je podle Wikipedie jediné místo v Atlantiku, kde plášťové horniny vystupují nad hladinu. Leží asi 100 km severně od rovníku a patří Brazílii. ^[3]

Fakta

Doklad činnosti: jediná hydrotermální vlečka (zákal vody), 2013
Výprava: COLMEIA (výsledky představila Marcia Maia)
Poloha: jen velmi přibližná

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
středooceánský hřbet: podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a ze stoupajícího žhavého materiálu vzniká nová oceánská kůra
hydrotermální vlečka: oblak ohřáté vody s rozpuštěnými látkami a drobnými částečkami, který stoupá od průduchu a rozlévá se ve vodě nad dnem; přístroje ho poznají podle zakalení, teploty nebo chemie vody
CTD: přístroj spouštěný na laně z lodi, který po cestě dolů měří vodivost (slanost), teplotu a hloubku vody; často nese i další čidla, např. na zákal
transformní zlom: zlom, podél kterého se dvě desky po sobě posouvají do stran; rozděluje středooceánský hřbet na posunuté úseky
zemský plášť: vrstva Země pod kůrou, z převážně pevných, ale velmi pomalu tekoucích hornin
peridotit: tmavá hornina, ze které je složena většina svrchního zemského pláště
litosféra: pevná vnější slupka Země (kůra a nejsvrchnější plášť), rozlámaná na desky

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – MAR, segment south of St. Paul system, PANGAEA (2020)
Maia, M.: Complex evolution of the St. Paul transform system: mantle exhumation and deformation (seminář IPGP, 12. 3. 2014), Institut de physique du globe de Paris (2014)
Saint Peter and Saint Paul Archipelago, Wikipedie (anglická)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.