TerraBeat – zemětřesení a sopky

MAR, segment south of St. Paul system

hydrotermální průduchy, N. Atlantic, N MAR

Kde
N. Atlantic, N MAR
Prostředí
mid-ocean ridge
Činnost
active, inferred
Hloubka
3 500 m
Objeven
2013 plume only
Poloha
0,500°, -25,000°

Jde o dosud nenalezené horké prameny na dně rovníkového Atlantiku, na úseku Středoatlantského hřbetu jižně od zlomového systému Svatý Pavel. Prozrazuje je jen jediná stopa ohřáté vody zachycená v roce 2013 – samotný průduch zatím nikdo neviděl. [1]

Co to je

Středoatlantský hřbet je podmořské pohoří táhnoucí se Atlantikem, kde se od sebe vzdalují desky. Rozdělují ho příčné zlomy, takzvané transformní zlomy; systém Svatý Pavel (São Paulo) patří podle Wikipedie k největším transformním zlomům v Atlantiku. Toto pole leží na úseku hřbetu jižně od něj, v mezinárodních vodách. [1, 3]

Katalog InterRidge vede místo jako „činné, odvozené“: o průduchu se usuzuje jen nepřímo, z vody nad dnem. Poloha (asi 0,5° s. š., 25° z. d.) je podle katalogu jen velmi přibližná a hloubka kolem 3 500 m je zaokrouhlená z modelu, ne změřená u průduchu. [1]

Objev

Stopu našla v roce 2013 výprava COLMEIA, o jejíchž výsledcích referovala Marcia Maia z Université de Bretagne Occidentale. Vědci v oblasti zlomů spustili 15krát přístroj CTD s čidlem zákalu vody. Jediný signál hydrotermální vlečky zachytili zřejmě z úseku hřbetu jižně od systému Svatý Pavel; přímo v pásmu zlomů činnost nenašli. [1, 2]

Co o něm dnes víme

Francouzsko-brazilská výprava COLMEIA zkoumala hlavně stavbu samotného zlomového systému. Oblast byla dřív považována za „studené místo“ zemského pláště, kde se tvoří jen málo magmatu. Podle Maiové (2014) ukazují vzorky a mapy dna spíš na omezenou tvorbu magmatu, možná kvůli studené a silné litosféře, než na úplně „suché“ odkrývání pláště; z dna vylovili i peridotit, horninu zemského pláště. [2]

Nedaleké souostroví Svatého Petra a Pavla je podle Wikipedie jediné místo v Atlantiku, kde plášťové horniny vystupují nad hladinu. Leží asi 100 km severně od rovníku a patří Brazílii. [3]

Fakta

Doklad činnosti
jediná hydrotermální vlečka (zákal vody), 2013
Výprava
COLMEIA (výsledky představila Marcia Maia)
Poloha
jen velmi přibližná

Slovníček

hydrotermální průduch
místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
středooceánský hřbet
podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky a ze stoupajícího žhavého materiálu vzniká nová oceánská kůra
hydrotermální vlečka
oblak ohřáté vody s rozpuštěnými látkami a drobnými částečkami, který stoupá od průduchu a rozlévá se ve vodě nad dnem; přístroje ho poznají podle zakalení, teploty nebo chemie vody
CTD
přístroj spouštěný na laně z lodi, který po cestě dolů měří vodivost (slanost), teplotu a hloubku vody; často nese i další čidla, např. na zákal
transformní zlom
zlom, podél kterého se dvě desky po sobě posouvají do stran; rozděluje středooceánský hřbet na posunuté úseky
zemský plášť
vrstva Země pod kůrou, z převážně pevných, ale velmi pomalu tekoucích hornin
peridotit
tmavá hornina, ze které je složena většina svrchního zemského pláště
litosféra
pevná vnější slupka Země (kůra a nejsvrchnější plášť), rozlámaná na desky

Zdroje

  1. Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – MAR, segment south of St. Paul system, PANGAEA (2020)
  2. Maia, M.: Complex evolution of the St. Paul transform system: mantle exhumation and deformation (seminář IPGP, 12. 3. 2014), Institut de physique du globe de Paris (2014)
  3. Saint Peter and Saint Paul Archipelago, Wikipedie (anglická)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.