Mariana Trough, plume 2

hydrotermální průduchy, N. Pacific, Mariana Trough

Kde: N. Pacific, Mariana Trough
Prostředí: back-arc spreading center
Činnost: active, inferred
Hloubka: 2 950 m
Objeven: 2003 plume only
Poloha: 12,761°, 143,473°

Místo na dně Marianské pánve jihozápadně od Guamu, asi 2 950 m pod hladinou, kde vědci v roce 2003 zachytili ve vodě slabý oblak z horkých pramenů. Samotný průduch na dně zatím nikdo neviděl – místo je známé jen z měření ve vodě. Podle autorů studie z roku 2017 tu nejspíš vytéká jen málo ohřátá voda. ^{[1, 2]}

Co to je

Marianská pánev leží mezi činným sopečným obloukem Marianských ostrovů a starším, už nečinným obloukem. Táhne se jí podmořský hřbet, na kterém se mořské dno rozpíná a vzniká nová kůra – takzvané zaobloukové rozpínání, typické pro pánve za řetězy sopek nad zanořující se deskou. ^[2]

Místo leží na nejjižnějším úseku hřbetu, kterému se dnes říká Malaguana-Gadao. Na jihu se hřbet rozpíná nejrychleji – podle studie z roku 2017 až 56 mm za rok – a jižně od 13° s. š. se k němu činný sopečný oblouk přibližuje až na 10 km. Jižně od 13,67° s. š. leží dno v ose hřbetu 2 800–3 500 m hluboko. ^[2]

Objev

V roce 2003 proměřila osu nejjižnějšího úseku loď Thomas G. Thompson. Přístroje vlečené za ní se pohybovaly nahoru a dolů ve vodě a měřily teplotu, zákal a chemické změny. Podle těchto dat bylo na úseku nejméně devět samostatných polí průduchů. ^{[2, 3]}

Studie z roku 2017 vedla v tomto úseku tři místa známá jen podle oblaku: místo 1 (12,691° s. š.), místo 2 (12,746° s. š.) a místo 3 (12,761° s. š.), všechna kolem 2 930–2 950 m hluboko. Souřadnice záznamu „plume 2“ v katalogu InterRidge odpovídají místu 3. Oblak nad ním vystoupal asi 180 m nade dno. ^{[2, 1]}

Oblaky nad místy 2 a 3 byly téměř bez zákalu, ale čidlo oxidačně-redukčního potenciálu v nich zachytilo chemické látky z průduchů. Proto je autoři zařadili mezi místa s nízkoteplotním vývěrem – vodou jen mírně ohřátou, která nenese mnoho minerálních částic. ^[2]

Co o něm dnes víme

V listopadu a prosinci 2015 proměřila jižní polovinu hřbetu (12,9°–18,3° s. š.) výprava lodi Falkor s autonomní robotickou ponorkou Sentry. Spolu s daty z let 2003 a 2010 vědci napočítali 19 činných míst na asi 600 km hřbetu, o 13 víc, než tehdy uváděl katalog InterRidge. Jen šest z nich jasně vypouští horkou vodu, ostatní podle autorů nejspíš jen málo ohřátou. ^[2]

Nejvíc míst je na dvou nejjižnějších úsecích, kde je sopečný oblouk nejblíž (méně než 40 km) a hřbet se rozpíná nejrychleji. Podle autorů i data z jiných zaobloukových pánví ukazují, že na úsecích bližších oblouku než asi 90 km je průduchů hustěji. Upozorňují také, že slabé nízkoteplotní prameny bez zákalu odhalí hlavně chemické čidlo, a podrobné průzkumy proto nacházejí na hřbetech 2–7krát víc míst, než by odpovídalo dosavadnímu katalogu InterRidge. ^[2]

Už studie z roku 2005 zjistila, že oblaky nad jižní částí Marianské pánve pokrývají asi 15–20 % délky hřbetu, podobně jako u středooceánských hřbetů s podobnou rychlostí rozpínání. ^[3]

Fakta

Zjištěno: 2003, měření ve vodě z lodi Thomas G. Thompson
Výstup oblaku nade dno: asi 180 m
Typ vývěru (odhad): nízkoteplotní
Úsek hřbetu: Malaguana-Gadao (segment 12,8° s. š.)

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
hydrotermální oblak: vrstva vody nad průduchem, která je teplejší, zakalená nebo chemicky změněná; podle něj se průduchy hledají
zaobloukové rozpínání: rozpínání mořského dna v pánvi za řetězem sopek, který vzniká nad zanořující se deskou
sopečný oblouk: řetěz sopek nad místem, kde se jedna deska noří pod druhou
oxidačně-redukční potenciál: veličina, kterou čidlo pozná přítomnost látek z průduchů (např. sirovodíku nebo železa) i ve velmi malém množství
nízkoteplotní vývěr: průduch, ze kterého vytéká jen mírně ohřátá voda s málo minerálními částicemi

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Mariana Trough, plume 2, PANGAEA (2020)
Baker, E.T., Walker, S.L., Resing, J.A. et al. (2017): The effect of arc proximity on hydrothermal activity along spreading centers: New evidence from the Mariana back arc (12.7°N–18.3°N). Geochemistry, Geophysics, Geosystems 18, 4211–4228, doi:10.1002/2017GC007234, Geochemistry, Geophysics, Geosystems (plný text v repozitáři GEOMAR) (2017)
Baker, E.T., Massoth, G.J., Nakamura, K. et al. (2005): Hydrothermal activity on near-arc sections of back-arc ridges: Results from the Mariana Trough and Lau Basin. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 6, Q09001, doi:10.1029/2005GC000948, Geochemistry, Geophysics, Geosystems (abstrakt přes Crossref) (2005)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.