Markov Deep

hydrotermální průduchy, N. Atlantic, N MAR

Kde: N. Atlantic, N MAR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 3 500 m
Objeven: 2001-2002 and 2003 dredge only
Poloha: 5,910°, -33,180°

Markov Deep (Markovova prohlubeň) je hluboká deprese na ose Středoatlantského hřbetu kolem 6° severní šířky, v oblasti zlomového pásma Sierra Leone. Ruské výpravy tu ze dna vylovily horniny se sirníky kovů, které jsou nejspíš pozůstatkem dávné soustavy horkých pramenů; zda tu horké prameny vyvěrají i dnes, zatím nikdo přímo neviděl. ^{[1, 2]}

Objev

Rudní horniny objevila ruská loď Akademik Ioffe na své 10. plavbě v letech 2001–2002. Nález potvrdila v roce 2003 loď Professor Logachev. Podle katalogu InterRidge šlo jen o vzorky vylovené dragou – ocelovým košem, který loď vleče po dně. ^{[2, 1]}

Katalog InterRidge řadí Markov Deep mezi pravděpodobně činná pole jen podle nepřímých známek. Kromě rud to byly i některé změny ve vodě nade dnem. Autoři studie z roku 2007 opatrně píší, že horké prameny tu na dně nejspíš existovaly a mohou existovat i dnes. Hloubka asi 3 500 m je jen přibližná, odečtená z mapy oceánského dna. ^[1]

Čínská zpráva z roku 2013 o 26. plavbě organizace COMRA pak ohlásila v úseku hřbetu mezi 4° a 7° severní šířky novou oblast, kde voda nese známky horkých pramenů. Podrobnosti v katalogu InterRidge nejsou. ^[1]

Co o něm dnes víme

Hlavní rudní pásmo leží v dolní části východního svahu prohlubně, v rozdrcených tmavých hlubinných horninách příbuzných gabru. Horké roztoky je kdysi přeměnily a vyplnily žilkami křemene a sirníků mědi, železa a zinku – například chalkopyritu, pyritu a sfaleritu. V usazeninách pod rudním pásmem se našla i zrnka čistých kovů: mědi, olova, zinku a cínu. ^[2]

Podle složení minerálů a drobných kapiček tekutin v nich uzavřených začala hydrotermální činnost při teplotách 800–850 °C; samotná přeměna hornin probíhala zhruba při 400 až 160 °C a rudy se usazovaly při 170–280 °C. Ruští vědci z toho usuzují, že horké roztoky se nejprve oddělily z magmatu v mělkém magmatickém krbu a teprve postupně je ředila mořská voda, která pronikala puklinami do hloubky. ^[2]

Autoři to v roce 2008 vyložili jako zbytek „přívodních cest“ dávného černého kuřáku – kanálů pod dnem, kterými kdysi stoupala horká voda k průduchům. Teprve nedávné pohyby zemské kůry je obnažily na svahu prohlubně. Považují to za nový typ ložiska sirníků na Středoatlantském hřbetu. ^[2]

Fakta

Objev rud: 2001–2002, loď Akademik Ioffe; potvrzeno 2003 (Professor Logachev)
Hornina s rudou: rozdrcené gabro a gabronorit přeměněné horkými roztoky
Teplota vzniku rud: 170–280 °C (podle uzavřenin tekutin)
Činnost dnes: nepotvrzená, jen nepřímé známky

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
Středoatlantský hřbet: podmořské pohoří uprostřed Atlantiku, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a vzniká nové mořské dno
zlomové pásmo: dlouhý zlom napříč podmořským hřbetem, podél kterého jsou úseky hřbetu vůči sobě posunuté
draga: ocelový koš nebo síť, kterou loď vleče po dně a sbírá do ní kameny
gabro: tmavá hrubozrnná hornina, která vzniká pomalým utuhnutím magmatu hluboko pod povrchem
sirníky: minerály, v nichž je kov (železo, měď, zinek) vázaný se sírou; tvoří komíny a ložiska u průduchů
černý kuřák: komín na dně, z něhož tryská velmi horká voda zčernalá drobnými zrnky sirníků
magmatický krb: prostor pod povrchem, kde se hromadí roztavená hornina (magma)

Zdroje

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.